Nespokojenost škodí psychice

Předsudky trpí i lékaři: při pokusech k psychiatrům přicházeli „pacienti“, ve skutečnosti proškolení herci, kteří opakovali vždy stejná slova. Psychiatři v této situaci rozpoznali depresi a nasadili správnou léčbu častěji u žen než u mužů, říká psychiatr Mark Ashworth, působící na prestižní londýnské King’s College. V Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech přednášel o nových trendech v léčení duševních poruch.

LN Do České republiky jste původně nejel přednášet...

Přijel jsem sem především kvůli svému synovi, který běžel Pražský maraton za uctění památky obětí teroristického útoku v Londýně. Jeho manželka se o ně stará v nemocnici, je to zdravotní sestra. Národní ústav duševního zdraví mi nabídl, abych tady rovnou udělal přednášku.

LN Když mluvíme o sportu – věříte, že sport je dobrý způsob, jak zlepšit své duševní zdraví?

Výzkumy o tom, jestli je sport dobrá terapie deprese, nemají úplně přesvědčivé výsledky. Pokud se ale zeptáme, zda by měla společnost nabízet možnosti pro sportování, pak myslím, že ano. Fyzické zdraví je důležitou součástí bytí, sport vede k vyplavení endorfinů a ty podporují dobrou náladu. Ale nemáme stoprocentně přesvědčivé důkazy, že je to efektivní terapie pro deprese. Podle toho, co říkají mí pacienti, je pohyb jako běh, jízda na kole, plavání nebo chůze velmi dobrý pro jejich psychiku.

LN Existuje spojení mezi společností a duševním zdravím, tedy má společnost vliv na naši psychiku?

Společnost má obrovský vliv na duševní zdraví. Lidé, kteří trpí běžnými psychickými onemocněními, tím myslím depresi, úzkosti, panické ataky a asi i obsedantně-kompulzivní chorobu, jsou oběti společnosti. Dokonce i schizofrenie je podle některých lékařů symptomem nemocné společnosti, ale tím si osobně tak jistý nejsem. Protože když se podíváme na data o globálním zdraví, zjistíme, že míra výskytu schizofrenie v původních populacích je téměř stejná všude ve světě. Na druhé straně tu ale máme například britskou studii AESOP, která se dívala na míru výskytu psychóz v různých populacích, včetně populace karibské menšiny v Británii. A její výskyt u lidí z Karibiku byl dokonce devětkrát vyšší než v původní britské populaci! To je skandální. A není to genetikou – výskyt psychóz v původní populaci na Jamajce je úplně stejný jako v původní populaci Británie. Důvodem pro to, že lidé z Karibiku v Británii více trpí psychózou, je asi prostě to, že jsou černí v bílé společnosti. Pravděpodobně to má hodně společného s rasismem a redukovaným sociálním kapitálem karibské menšiny. Myslím, že jako společnost bychom s tím měli něco dělat.

LN Jak je na tom Británie se stigmatem postihujícím lidi s psychickou poruchou? Věnuje se tomuto tématu nějakým způsobem vzdělávací systém, kulturní sektor, média?

Pořád jsou u nás duševní poruchy spojeny s velkým stigmatem a studem. Britové pro to mají výraz stiff upper lip (ztuhlý horní ret), což prostě znamená „o tom se nemluví“. Nejlepší způsob, jak vše vyřešit, je neříkat nic. Ve své přednášce jsem mluvil o princi Harrym, který krásným způsobem proměnil podobu celé společenské debaty, když řekl, že je v pořádku mluvit o duševních onemocněních. „Terapie mluvením“tak začala být viděna jako akceptovatelná intervence. Celá debata se v tématech, jako je třeba nevyřešené truchlení, posunula od předepisování léků k více humánním přístupům, používajícím psychoterapii, díky čemuž se i ukázalo, že psychoterapie je opravdu účinná.

Osobně si myslím, že lidem s duševním onemocněním hodně pomáhá i to, když nejsou nezaměstnaní. To je velké stigma duševních chorob. Jak můžeme podpořit lidi s mentálním onemocněním v zaměstnání? Celý koncept integrace lidí s duševní chorobou na trhu práce je další velkou výzvou. Zkoušíme to. Třeba v medicíně. Snažíme se zaměstnat lékaře, kteří mají duševní onemocnění. Snesli byste, kdyby vás léčili?

LNA jak můžeme změnit pracovní prostředí, abychom lépe začlenili i lidi s mentálním onemocněním?

V některých případech to jde výrazně lépe než v jiných, například hodně izolované pracovní prostředí podpoří duševní zdraví člověka méně, naopak týmově založená práce může být prospěšnější. Také se dá pomoci legislativně – větší společnosti by třeba mohly mít slevy na daních při zaměstnání určitého počtu znevýhodněných zaměstnanců.

LN Podle některých výzkumů se na vyšší úmrtnosti žen na infarkt podílí předsudky lékařů, kteří infarkt nepovažují za ženské onemocnění, a nezahájí proto včasnou léčbu (takzvaný Yentl syndrom). Opravdu jsou genderové předsudky zdravotníků takovým problémem?

Otázky genderové diskriminace se dnes berou velmi vážně. V Británii jsou pracovníci ve státním i soukromém sektoru nově školeni o vědomých i nevědomých zkresleních. Na mé univerzitě například nelze zasednout do křesla panelové diskuse bez předchozího proškolení. Lékaři, stejně jako všichni ostatní, nejsou imunní vůči sexistickým předsudkům o svých pacientech. Existovaly studie, ve kterých za lékaři posílali „pacienty“– ve skutečnosti proškolené herce, kteří opakovali vždy stejná slova, jen občas byla „pacientem“žena a občas muž. Schopnost lékařů diagnostikovat depresi a nasadit správnou terapii byla v této modelové situaci výrazně nižší u mužských pacientů.

LN Existují ve společnosti skupiny, které jsou více ohroženy podceněním jejich psychických problémů?

Běžná psychická onemocnění a psychózy jsou univerzální zkušeností lidstva ve všech společnostech. Ale sociální deprivace a status „minority“jsou asociovány s vyšším výskytem psychických onemocnění všech druhů.

LNV roce 2014 našla jedna studie u pacientů s cukrovkou vyšší výskyt psychických obtíží, zejména depresivní poruchy, ale zjistila také, že tyto neléčené obtíže mohou zvyšovat riziko vážných fyzických komplikací. Souhlasíte, že psychické obtíže mohou mít vliv na ty fyzické a že tento problém lékařská komunita přehlíží?

Stále více lékařů si začíná uvědomovat, že psychika je důležitá, zejména u dlouhodobě nemocných pacientů, a to nejen u diabetu. Všechny chronické fyzické obtíže mohou mít špatný vliv na psychiku a důsledkem, zdá se, je zejména deprese. Možná je to proto, že deprese je často součástí „ztráty“a na dlouhodobou zdravotní kondici je možné nahlížet jako na ztrátu identity zdravé osoby. Nejenže je deprese čím dál častěji rozpoznávána jako porucha, která doprovází chronická fyzická onemocnění, ale dokonce se začíná tvrdit, že léčba těchto onemocnění je dostatečná, až když je vyléčena i deprese. Takže prakticky, zpět k diabetu – buď můžeme zkoušet čím dál tím dražší léky nebo léky s vážnějšími vedlejšími následky, anebo prostě můžeme investovat trochu více času do řešení pacientovy deprese. Finančně se určitě více vyplatí přístup zahrnující léčbu deprese.

LN Může mít na duševní zdraví vliv neustálá nespokojenost a touha po větším materiálním bohatství?

Lidé mají nerealistická očekávání a nemohou ve všech uspět. Já si myslím, že na nás má velký vliv to, jaká je struktura společnosti, jaká jsou města, jaké jsou finanční tlaky nebo právě jak je definován úspěch a neúspěch.

LN Jak by podle vás měl tedy být definován úspěch, aby se zabránilo vzniku psychických onemocnění?

Nemyslím, že se nám někdy vůbec podaří vyvarovat se psychických problémů. Co ale můžeme udělat, je minimalizovat spouštěče obtíží. A zajistit, aby v případě, že se problémy objeví, byla dostupná pomoc. Problém je, že mnoho spouštěčů je zakořeněno hluboko v naší společnosti – když se zvýší nezaměstnanost, narůstá výskyt deprese. Dalším aspektem je společenský tlak na to, být „perfektní“. Idealizované zobrazení těla, nerealistické představy o příjmech a postavení, očekávání bohatého života, to všechno vytváří ohromný tlak na mladší generaci, který nakonec vyústí ve stres, úzkosti a deprese. A snad největším spouštěčem psychických obtíží je rozpad vztahu. Je potřeba zajistit důvěryhodnou síť pomoci pro případy, kdy se něco pokazí v dosud fungujícím vztahu, aby se dalo pracovat na jeho znovuvybudování.