Česká zahradnictví
Třeba se objednáváte ke svému zahradníkovi s návštěvou častěji než k zubaři nebo kadeřníkovi. V čase komunitních zahrad, guerillových zahrádek, farmářských trhů, pěstovacích festivalů i sexy kompostérů by nebylo divu. Na druhou stranu se mezitím bezpochyby prodala nějaká ta miliarda růží letících přes půl zeměkoule, velkopěstírny ze svých tunelů vychrlily mnoho milionů výlisků (pardon, výpěstků) na kapačkách závislých květin, za něž zákazníci hobbymarketů utratili své miliardy, aby mohli doživší pacienty vyhodit za dva týdny do popelnice i se zbytkem drahocenné rašeliny rabované z neobnovitelných zdrojů. Stejně jako rychlovarné konvice, ponožky a mobily. Kam jsme to dospěli? Je ještě rostlina vůbec živá bytost? Nebo je to, spolu s domácími mazlíčky, prostě „věc“?
Kam zmizela zahradnictví
Annemarie Eskucheová má malé zahradnictví na venkově mezi Hannoverem a Hamburkem. Říkám si, jak je možné, že v Německu se malí zahradníci udrží a u nás doslova popadali, jako kdyby je vzali kosou. „Jezdíme hlavně na trhy, něco si vezmou zahradníci a pak samo- zřejmě e- shop. Děláte také e-shop?“Zatvářím se kysele a odpovím, že pěstovat celý rok rostlinu, abych ji pak strčil do krabice, to bych radši přestal zahradničit. Výraz Annemarie je útrpný. Trpíme společně za rostliny, které někdo pěstoval, aby je musel nacpat do krabice. „Vy si to můžete dovolit, vy máte Prahu,“kontruje Annemarie. „Nám na venkově nic jiného nezbývá“. Když se ale dostane k cenám, žasne, jak můžeme přežít. Naše maloobchodní nedosahují ani těch jejích velkoobchodních.
Z původních českých zahradnictví, která po desítkách vroubila předměstí a nechyběla v každém větším městečku, zbylo jen torzo. I řada po revoluci obnovených rodinných firem zanikla, nových vzniká jen velmi málo. Způsobů, jak přežít, je totiž nemnoho. Český spotřebitel svého zahradníka již dávno opustil a nakupuje produkty (pardon, rostliny) z velkopěstíren u nadnárodních řetězců. Věčnou otázkou zůstává, proč se tak stalo. Vizuální stav rostlin právě vytažených z umělé atmosféry a chemické clony skleníků je jednou z fiktivních kvalit, které umí lákat. Masivní reklamu nevyjímaje. Hlavním důvodem ale zůstává změna životního stylu, protože pro řadu rodin je obtížné zorganizovat speciální výpravu do zahradnictví a nákup květin pro ně představuje spíše doplňkový sortiment. Lokální zahradníci reagovali tím, že zavřeli.
A co ti, co zbyli? Někteří přestali zahradničit a začali překupni- čit. Přetvořili zahradnictví na zahradní centra s všehochutí zboží a prodávají „všechno a nic“. Sortiment se soustředí výhradně na obrátkové „bestsellery“a doplňkový sortiment tak do jisté míry převládá nad rostlinami. Takhle dopadla celá řada místních „komunálů“tam, kde je do hobbymarketu daleko a prodejci se snaží vyhovět poptávce stejného zákazníka.
Co když ale má zákazník kytky rád? Tak takoví jsou biti nejvíc. Specializovaných firem, kde rostli- ny skutečně sami množí a kam se vyplatí zajet, zůstaly opravdu nejvýše desítky. Část z nich kočuje po trzích a výstavištích, kde si za léta vychovaly zákazníky z řad erudovaných zahrádkářů. Jejich generace ale v posledních letech rapidně odchází a tak ztrácí poslední skupinu zákazníků, kteří o rostliny skutečně stáli. Poslední mohykáni jsou pak odkázáni na to, že musí své milované výpěstky cpát do krabic, a navíc každodenně čelit rozdílům mezi představou a skutečností u objednávajících. Protože co člověk, to představa. Jedním z nich je Jakub Krulich, který vede e-shop osm let: „Běžným dotazem se například stalo, zdali rostliny máme skladem. Jsou sice stále zákazníci, kteří si počkají na kytku půl roku, ale nemít skladem znamená na shledanou. Část zahradníků také očekává, že rostliny budou zasílány ve výšce, kterou uvádím na e-shopu, což je ovšem výška, které rostlina dorůstá během pěstování.“