Stovky dětí se učí doma
Proč rodiče volí individuální výuku
Volba jiných forem a metod vzdělávání, než uplatňuje škola
Jiné (individuální přístup, větší prostor pro rozvoj nadání, časté stěhování apod.) Diagnostikované zdravotní postižení Problémy s aklimatizací dítěte v kolektivu Špatná dostupnost spádové školy Diagnostikované specifické poruchy učení dítěte Sára nastoupila do „školy“, učit se s ní začala i mladší Bára. „Projížděly jsme učebnice, pracovní sešity a dělaly jedno cvičení po druhém,“popisuje Veronika. Tento systém ale brzy u obou dívek narazil.
Více je bavilo seznamovat se s učební látkou právě v muzeích. Kapitol v učebnici se striktně Veronika nedržela. Nikdo ji k tomu ani nenutil. Věděla jen, co by za daný školní rok v daném ročníku měla jedna a pak i druhá školačka umět podle rámcového vzdělávacího programu. „Holky hodně bavily projekty. Když jsme třeba probíraly podnebná pásma, velmi je bavil severní pól. Hrály jsme divadlo, Dobytí severního pólu, pouštěly jsme si videa, kdy a jak byl dobytý. Děti pak o tom musely napsat příběh, takže si i zkoušely různé útvary,“jmenuje Vieweghová.
Jednou za půl roku ale dívky do školy, ve které byly oficiálně zapsané, stejně musely, a to na přezkoušení. Jindy ale doma vzdělávané děti do kamenných škol téměř nevstupují. Samotou podle Žežulové přesto netrpí. Většina z nich je i tak vzdělávána kolektivně. Často se zkontaktuje více rodin a rodiče si výuku dětí rozdělují.
Obě dcery Vieweghové nyní docházejí na víceleté gymnázium. „Máme zkušenost, že 99 procent dětí se dostane na školy, které si vyhlédnou, i na velmi elitní,“sdělila Žežulová.
A doma vzdělávané děti nepřijdou ani o vysvědčení. Hodnocení navrhuje přímo ten, kdo přijímá zodpovědnost za jejich výuku, nejčastěji rodič. „Podívá se na to školní metodik a společně se nějak dohodnou,“dodává Žežulová.