Zao, počty a peklo

V počtech nebyl Lubomír Zaorálek nikdy silný

Volebnímu lídrovi ČSSD se lze vysmívat snadno: nezapře své zakotvení v marxisticko-leninském myšlenkovém schématu, počty mu nikdy nešly, ale přesto neradíme jej podceňovat: na voliče by ten guláš mohl zabrat.

Krásně si to můžeme ukázat na Zaorálkově výroku „Nechceme daňový ráj pro vyvolené a daňové peklo pro ty dole“. Daňový ráj pro vyvolené tu bezpochyby je – jak pro montovny, které sem na daňové prázdniny zvaly vlády vedené ČSSD, tak pro největší boháče. O tom není sporu. Počty nesedí v onom „daňovém pekle“pro ty dole. Jednoduchý příklad: představme si plat 33 200 korun, což je o pět tisíc víc než průměrná mzda a o osm a půl tisíce víc, než vydělává polovina lidí. Pokud s tímto platem máte dvě děti a partnera na rodičovské dovolené, nezaplatíte na dani z příjmu ani korunu. Respektive každý měsíc přesně tu jednu korunu, ale i tu jen a pouze v případě, že si neodečtete z daní ani školkovné, ani žádný úrok z úvěru na bydlení, ani žádný jiný odpočet typu dar na charitu. Stručně lze říci: živitel/ka rodiny s platem okolo 35 tisíc hrubého neplatí na daních z příjmu nic.

Daně z příjmu opravdu nejsou ten důvod, proč máme tenké peněženky. Člověk s takovým platem musí vydělat svému zaměstnavateli skoro 45 tisíc, aby se mu vůbec vyplatil; z toho jde pak skoro deset a půl tisíce na sociální pojištění (přesně 10 458) a čtyři a půl tisíce na zdravotní pojištění (přesně 4482). Ano, daň z příjmu je pro takového živitele nulová (single by platil 4602), ale ostatní odvody přesahují patnáct tisíc!

Ale nepřeceňujme voliče. Zdanit banky a zrušit daňové peklo, to by se mohlo líbit. Většina lidí má v hlavě úplně stejný marxleninský guláš jako pan Zaorálek. Petr Kamberský