Procházka místo dějepisu
Jaké bylo postavení pražských Němců a Židů, si mají starší školáci představit během tematických vycházek
se osmáci rozesadili na lavičky a poslouchají příběh Thomase Manna a jeho bratra Heinricha, který dostal v roce 1935 československé občanství. V protikladu k němu, příslušníkovi kulturní elity, je postaven příběh obyčejné uprchlice, aby si školáci uměli představit, jak oba prožívali těžké období.
Barbora se do debaty s historikem Filipem Herzou pustila hned několikrát, je vidět, že má novodobou historii dobře zmapovanou. „Čtu o tomto období docela dost, líbí se mi to. Těším se už na devátou třídu, že se dozvíme víc,“říká osmačka, která si uvědomuje, že minulost se opakuje, proto o té nedávné chce vědět co nejvíce.
Její spolužák Matěj se v období druhé světové války také dobře orientuje a rád si o něm promluví třeba s tátou nebo kamarádem. „Zajímám se o toto období, hlavně o druhou světovou válku. Netušil jsem třeba nic o Slovanském domě, to pro mě bylo nové,“podotkl.
Byli Židé Češi, nebo Němci?
Z příjemného stínu zahrady zpátky na sluncem rozpálenou ulici rovnou k Jeruzalémské synagoze. Děti jsou překvapené, že v Praze vůbec taková stavba stojí, snaží se ji zařadit do architektonického stylu. „Nevěděla jsem vůbec, že je tady synagoga, mám tip na další výlet,“podivila se Barbora. To už ale s Filipem Herzou rozebírají téma Židů, zda to byli Češi, nebo Němci. Do tématu je opět vtáhne videoukázka na tabletech.
Některé náročnější texty, které by byly pro školáky ze základky hůře srozumitelné, přednášející vypouští. „Je znát, že děti nejsou tolik zvyklé číst. Něco jsme přeskočili, neudržely by pozornost,“ vysvětluje Herza. Jinak ale děti chválí, že mu celou dobu naslouchaly a že se našlo pár jedinců, kteří s ním komunikovali, protože ti strhli i ostatní, nesmělejší.
Procházka pro školáky ze Střekova končí v parku u hlavního nádraží. Herza jim ukazuje fotku sousoší Nicholase Wintona s dětmi, kterým pomohl. Jeho příběh není školákům neznámý, absolvovali už akci věnovanou přímo Wintonovi, a tak si mají s historikem o čem povídat.
Učitelka dětí z Ústí se tváří spokojeně. „Děti slyší téma zpracované někým jiným, takže se na to jinak soustředí, než když jim to vykládám já. Je to pro ně zážitek, zůstane to v nich déle. Navíc budou mít o období znalosti ještě předtím, než se mu budeme příští rok věnovat. Nebude to pro ně cizí,“
Rasistické poznámky
Tentokrát se procházka vydařila, nebývá to však pravidlem. Uprchlické téma z historie u některých středoškoláků rezonuje se současnou uprchlickou krizí, bohužel v tom negativním slova smyslu. „Skupinka tří studentů ze střední odborné školy z Prahy hledala paralelu v příběhu, kde se popisovalo, jak jsou Němci nepřizpůsobiví. Studenti měli i rasistické poznámky, ukázaly se i předsudky vůči Židům. Citovali tehdejší nacistický pamflet Stürmer, který psal o tom, že Židé šířili zvrhlou pornografii,“vzpomíná Schreiberová na krušné chvilky. Studentům pak dala lekci i z mediální výchovy. Vysvětlila jim, jak číst historické i současné texty, jak rozlišovat názorový text plný silných slov, kterýmá za cíl čtenářem manipulovat, jak posuzovat texty zpravodajské. Mile překvapila jiná skupinka studentů ze stejné třídy, která se za své spolužáky „křiklouny“omlouvala, stejně jako učitelka, která o problému rasismu ve třídě věděla. I proto se prý snaží brát své studenty na každou akci, která by rozmělnila jejich předsudky.
Autorka je stálá spolupracovnice Akademie LN