Náměstí se vrátí důstojnost
Prostor před klášterem se změní v zónu vhodnou pro odpočinek. Obnova se dotkne i klášterní zahrady
LUMÍR ASCHENBRENNER
Dominantou Jiráskova náměstí v Plzni na Slovanech je kostel Panny Marie Růžencové, který je jediným kostelem zdejší farnosti. Je součástí dominikánského kláštera, jež je od 7. dubna 1999 nemovitou kulturní památkou.
Jiráskovo náměstí je jedním z ústředních bodů plzeňského Východního předměstí. A právě zdejší radnice už dlouhá léta spolupracuje s místními dominikány, ať už se jedná o akce v adventním či velikonočním čase, případně o aktivity v klášterní zahradě. Ta se stala předmětem významné a výrazné obnovy, stejně jako celé Jiráskovo náměstí.
Jde o projekt za 110 milionů korun, který spolufinancují Nadace Proměny Karla Komárka, městský obvod Plzeň 2 – Slovany a město Plzeň. Je výsledkem širší partnerské spolupráce, na níž se významně podílejí spolek Pěstuj prostor, Klášter dominikánů Plzeň či Masarykova základní škola.
Místo se změní v park
Pokud se dnes podíváte na tato prostranství, příliš vás k odpočinku nelákají. To by se však mohlo brzy změnit. Záměrem je vytvořit parkové náměstí s možností různých forem odpočinku, volnou plochou pod stromy s výhledy na dominantu kostela a zároveň citlivé řešení klášterní zahrady se za- pojením vodního prvku. Taková je základní představa studia re:architekti o budoucí podobě místa.
Nejlepší z pěti návrhů
Porota architektonické soutěže Cena Nadace Proměny 2017 právě tento návrh ocenila jako nejlepší z pěti, které se ve vyhlášené soutěži sešly. Všechny návrhy se od 21. června představují veřejnosti v rámci venkovní výstavy instalované přímo na Jiráskově náměstí před kostelem Panny Marie Růžencové. Výstava potrvá až do září, kdy je plánováno další setkání s místními.
„Soutěžní porota hodnotila to, jak vítězný návrh vystihl specifický charakter Jiráskova náměstí. Mně osobně se líbí, že mu vrací důstojnost a zároveň nekonfliktně vytváří podmínky pro naplnění jednoho z hlavních požadavků, kterým bylo společenské oživení celé lokality,“shrnuje Jitka Přerovská, ředitelka Nadace Proměny Karla Komárka.
Architekti přinášejí jednoznačné a nekomplikované řešení dopravy i přiměřené hospodaření s vodou. Rozšiřují chodníky a zužují vozovky. Potvrzují prostor před klášterem jako parkové náměstí s možností různorodých forem odpočinku a zachovávají jeho paměť v podobě jírovců. Autobusovou točnu mění na klidný parčík, vytvářejí školní zahradu. Klášterní zahradě pak ponechávají její intimitu a skrytost.