Největší přítel hackerů

Přesto se teď opět ukázalo, že útočníci nejspíš zase využili díru, na kterou byla dána záplata po podobném útoku už před více než měsíce. V mimořádně rychlém odvětví, jako je kybernetická bezpečnost, totiž mnohdy nemalé investice do lidí a techniky závisí na jediné věci – úsudku manažerů. Nejlepším přítelem hackerů (v tom špatném a zkomoleném slova smyslu) se tak stává šéf a jeho hlava.

Jak píše Alex Brau v článku pro Harvard Business Review, který se v minulém týdnu stal hitem sociálních sítí, špičky firem i úřadů totiž uvažují o kyberbez-

EKONOMIE NEROZUMU

pečnosti úplně špatně. „Většinou si to představují jako obranu hradu. Vykopou příkopy, napustí je vodou, postaví za nimi zdi v podobě firewallů a myslí si, že je hotovo,“zní jedno z nejtrefnějších přirovnání. Chybí jen zmínit se o znuděných strážných v podobě administrátorů, vrcholem jejichž invence je nutit uživatele zcela zbytečně měnit heslo každých pár měsíců, což je podle celé řady průzkumů zcela nefunkční opatření sloužící jen k buzeraci kolegů-uživatelů.

Jenže zatím je v obranné zdi díra doslova jako vrata, kterou se proženou útočníci a nikdo ji nevidí. Proč, na to odpovídá podle Braua behaviorální ekonomie. Se svým týmem z firmy ideas42 po- psal, jak se manažeři uzavírají do svých mentálních modelů jako do oněch hradů. „Letos jsme neměli žádný útok ani průlom, tak to jsme v bezpečí,“popisuje asi ten nejhorší.

A jak to změnit? Stejnou metodou – jít přes emoce těch, kteří ve firmě rozhodují o penězích. Ukázat jim konkrétně, jak moc je křehký jejich hrad, dokonce jim říct, že oni sami jsou ten pověstný nejslabší článek. A vyhodit toho administrátora, který mění hesla.