Lidové noviny

Kafka a Švejk jsou stálice

- BLAHOSLAV HRUŠKA

LN Strávil jste coby šéf českého centra čtyři roky v Berlíně a skoro šest ve Vídni. Jaké jsou největší rozdíly mezi propagací české kultury v Německu a Rakousku?

Měl jsem to ještě o něco bohatší, protože jsem se z Vídně staral i o Švýcarsko. Když začnu Švýcary – ne že bychom je vůbec nezajímali. Silná imigrační vlna z roku 1968 dokázala pro Čechy vybudovat dobré jméno, ale právě ve vztahu ke Švýcarsku. Emigranti nepočítali s tím, že se vrátí domů, a nedokázali tak – alespoň podle mě – probudit větší zájem o Česko. Běžný Švýcar tak zná Prahu a maximálně třeba Karlovy Vary, protože oni jsou fandové do wellness.

K nám vůbec nejblíže – mentalitou i zájmem o kulturu – má samozřejmě Rakousko. Vyplývá to z historické zkušenosti, z toho, že jsme si blízko. Obecně se k rakouské mentalitě dá říct, že čím blíže k české hranici, tím více je podobná té naší. Směrem na jih už to slábne. Pro mě byla velká výzva zaujmout publikum ve Štýrsku, což se nakonec podařilo.

Příhraničn­í blízkost je hodně důležitá i v Německu. Myslím si ale, že česko-německá deklarace z roku 1997 sice vyřešila politické trauma, velmi ale oslabila přítomnost českých témat v Německu. Na můj vkus je zájem o Česko u Němců – zejména v západní části – relativně malý. Velký kus práce v tomto ohledu odvádí Česko-německý fond budoucnost­i.

LN Malý zájem? Čím to je?

Vztahy mezi Čechy a Němci se po té deklaraci tak zklidnily, že zájem pominul. Podívejme se na média – po deklaraci zájem německých novinářů zeslábl, z Česka třeba zmizeli někteří koresponde­nti. V Rakousku Češi pořád budí emoce. Sudetoněme­cká otázka nebo jaderná energetika sice nerezonují tak, že by se kvůli

Rodák z Teplic. Vystudoval cizí jazyky a komunikaci na Vysoké škole ekonomické, začínal v roce 1993 jako moderátor na Radiu RTL, později přešel do TV Premiéra.

V letech 1996–2003 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky jako mluvčí a vedoucí tiskové služby Václava Havla, poté krátce vedl komunikaci Středočesk­ého kraje. V letech 2004–2007 byl tiskovým mluvčím České televize, kde založil divácké centrum.

tivnější ve zpracování témat. Když tam děláte projekt, budete mít objemnější šanon úředních dokumentů než v Německu. Na druhou stranu je v Rakousku šance uspět i s projektem, který by měl v Německu sotva šanci. Ono to souvisí i s úvodní otázkou. Němci se mě často ptají, proč zrovna Česko. V Rakousku jsem takovou otázku slyšel zřídka.

LN Co jim na takovou otázku odpovídáte?

Že jsme jeden z nejdůležit­ějších sousedů. A že nám Němci rozumějí a my jim máme co nabídnout. V Německu je dobré navazovat na silnou prvorepubl­ikovou tradici, která má pořád dobrý zvuk. Zároveň ale musíte být moderní, být trendy, to mají Němci rádi. Je třeba mít jasnou představu. Takové to „nějak se to udělá, nějak to půjde“v Německu vůbec neplatí, tam musí být jasná odpovědnos­t a termíny.

LN Co znají Švýcaři, Rakušané nebo Němci z české literatury? Antonín Brousek, který nedávno pořídil nový překlad Švejka do němčiny, si postěžoval, že jeho kolegové z berlínskéh­o soudu neznají skoro nic…

Vidíte, to už jsme zase u rozdílnost­í, protože v Rakousku zná Švejka skoro každý. V Německu zase uspěje jakákoliv nová kniha o Kafkovi. Máme ale i současné autory – dva příklady za všechny: skvělá Radka Denemarkov­á je v Německu velmi žádaná, posbí-

Mezi lety 2007 a 2011 vedl České centrum v Berlíně, později pak pobočku téže instituce ve Vídni. Byl poradcem sítě kulturních institutů EUNIC Global v Bruselu.

Letos v dubnu se stal programový­m koordináto­rem prezentace ČR jako hostující země na Lipském knižním veletrhu v roce 2019.

Žije střídavě v Česku a ve Švýcarsku.

rala hodně cen. V Rakousku zatím takovou odezvu nemá, protože jsou tam její témata, zejména válečná, příliš těžká.

Německy mluvící Jaroslav Rudiš je stále magnetem, daří se mu nesnižovat vysoko nastavenou laťku. On má talent na více věcí, což literárním prezentací­m pomáhá. V Německu už málokdo chce autorská čtení u lampičky se sklenicí vody, zájem je třeba o scénická čtení, „poetry slam“a jiné atraktivně­jší formy.

LN Vy se teď literaturo­u zabýváte i profesně, stal jste se programový­m koordináto­rem české účasti na Lipském knižním veletrhu v roce 2019. Co to obnáší?

O to, být hostující zemí, Česko dlouho usilovalo. Zatím jsme v Lipsku byli klíčovým hostem v roce 1995. Je to nejprestiž­nější veletrh v Evropě pro čtenáře, protože ten ve Frankfurtu je sice vlajkovou lodí, ale slouží spíš byznysu. V Lipsku by se mělo představit 40 až 50 autorů, kteří by zde ideálně měli prezentova­t německé překlady svých knih.

Byl by ale luxus, kdyby se vše soustředil­o jen na ty čtyři dny, kdy trvá knižní veletrh. Takže se snažíme o kontinuáln­í prezentaci české kultury, která začne v říjnu 2018. Startujeme na lipském Plesu v opeře, účast přislíbil předběžně Karel Gott a Magdalena Kožená. Prezentace české kultury ve formě výstav, čtení, konferencí a koncertů vyvrcholí v březnu 2019 na lipském veletrhu a potr- vá až do prosince 2019. A to v Německu, Rakousku i Švýcarsku.

Takzvaný Český rok v Lipsku poběží pod hlavičkou Moravské zemské knihovny, která má pověření připravova­t knižní prezentace na veletrzích, a celý projekt vede její ředitel Tomáš Kubíček. Dramaturgi­cká rada o patnácti osobnostec­h připravuje obsahový koncept prezentace. Proto Němce opravuji, když mi říkají kurátor, já sám nikoho osobně nevybírám.

Martin Krafl, bývalý mluvčí Václava Havla, deset let propagoval v Německu a Rakousku českou kulturu. Teď má nový úkol – do dvou let dostat na trh německé překlady až padesátky českých autorů a představit je na veletrhu v Lipsku. „Autorská čtení se sklenicí vody na stolku už chce málokdo. Je třeba být trendy, to mají Němci rádi,“říká.

LN A kdybyste sám vybírat mohl? Jsou nějací opomíjení autoři, kteří podle vás mají velký potenciál?

Konkrétní jméno vám neřeknu, to bych na někoho jistě zapomněl. Spíš si myslím, že bychom měli prezentova­t různorodé žánry. Třeba komiks, kterému se v Česku velmi daří. Zapomenout bychom neměli ani na poezii, která je u nás kvalitní. Velký potenciál má dětská literatura. Tradiční krteček je v zahraničí stále poptáván, dnes už toho ale můžeme nabídnout mnohem víc.

LN Víc než rok příprav je docela dlouhá doba. Co je třeba udělat jako první?

Co se týče samotného veletrhu, snažíme se probudit nakladatel­e a vydavatele v německojaz­yčných zemích a upozornit je na to, že Česko bude v Lipsku hlavním hostem. Velmi nám v tom pomohlo ministerst­vo kultury, které rozšířilo program finanční podpory překladu. Jako poradce celého projektu se nám podařilo získat literárníh­o experta Thomase Geigera z Berlína, který nám otevírá dveře velkých vydavatels­kých domů. Takže doufáme, že náš výběr autorů se protne se zájmem nakladatel­ů.

LN Mluvil jste o 40 až 50 autorech. Podaří se, že všichni budou v Lipsku číst z překladu svého díla do němčiny?

Doufáme, že ano. Ale i kdyby se dílo nestihlo přeložit celé, může se na veletrhu prezentova­t alespoň ta část překladu, která už bude hotová. A kdyby ani to nevyšlo a překlad nikdo nechystal, dají se představit alespoň vybrané ukázky.

LN Koncepce Českých center, kde jste působil, se mění téměř každý rok. Mají na starosti nejen kulturu, ale i sport, vědu, byznys. Není toho už příliš?

Podle mě ano. Síla Českých center vždy byla v propojován­í, dokázali jsme vytvářet sítě – i třeba ve spolupráci s Czech Tourism nebo Czech Trade. Máte ale pravdu v tom, že ta šíře záběru je někdy pro ředitele českého centra absolutně skličující.

V Německu je dobré navazovat na silnou prvorepubl­ikovou tradici, která má pořád dobrý zvuk. Zároveň ale musíte být moderní.

LN A jak si stojíme v konkurenci třeba Maďarů nebo Poláků?

Česká centramají skvělé ředitele, kteří se dobře orientují v dané zemi. Jsou to malé týmy založené na místních lidech. A mají spoustu jedinečnýc­h kontaktů. Jsou kreativní a flexibilní v místním prostředí a aktivní v evropském sdružení EUNIC, které sdružuje kulturní instituty.

Obrovskou slabinou jsou však finance. Za těch deset let, co jsem v Českých centrech působil, se jejich rozpočet snížil o 45 milionů korun, přitom se zahraniční síť rozrostla. Už jsem také zažil situaci, kdy můj celoroční rozpočet na kulturní akce byl nižší než rozpočet lokálního artového festivalu v Rakousku. A už vůbec nemluvím o Švýcarsku. To mi přijde absurdní.

Nemám nic proti tomu, abych si jako manažer finance částečně sháněl sám. Ale potřebujet­e k tomu solidní finanční základ, jako to mají například kolegové z kulturních institutů středoevro­pských zemí. Ono se totiž dost těžko dá plánovat, když ani nevíte, jestli ten základ příští rok ještě dostanete, protože ještě na jaře pracujete ve finančním provizoriu.

 ?? Dostal za úkol představit české autory na veletrhu v Lipsku FOTO MAFRA – YAN RENELT ?? Martin Krafl
Dostal za úkol představit české autory na veletrhu v Lipsku FOTO MAFRA – YAN RENELT Martin Krafl

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia