Lidové noviny

Ztracena sama v bílém městě

- PETRA SMÍTALOVÁ

Sněží, mrzne a nebe je šedivé jako ocel. Chlad stoupá z každé stránky románu. A nejde jen o to, že se děj knihy odehrává během švédské zimy. Na bodu mrazu se ocitl i život hlavní hrdinky Karin. Úvodní scéna, kdy mladá žena tráví hodiny a hodiny sama s půlroční dcerkou Dream v domě s neprůstřel­nými okny, v zásuvce má posledních pár stovek a za pizzu platí poslíčkovi sexem, vtáhne svojí syrovou atmosférou. V pokojích je průvan, špína a nepořádek. Stejně tak se cítí i Karin. Její muž, gangstersk­ý boss John, totiž zmizel. Není zcela jasné, zda skončil ve vězení, nebo ho někdo zabil, ale jisté je, že se už nevrátí, a za dveřmi domu zvoní exekutoři.

Místo večírků, drahých dovolených, posilovny a kosmetický­ch salonů má teď Karin na programu jen strach z budoucnost­i. Po letech, kdy se o nic nemusela starat, se dívá z oken s vědomím, že „venku na ni nic nečeká“. Vztah s pohádkově bohatým kriminální­kem, který „rozhodoval o všem a o všech“, skončil a ona je nucena postarat se sama o sebe.

Závislá a snadno zranitelná

Autorka, jež se ve svých textech opakovaně dotýká feministic­kých témat, se tentokrát zaměřila na motiv závislosti. V tomto případě se týká ženy, která si vztah založený na dobrovolné­m područí vybrala zcela vědomě výměnou za luxus a relativní bezstarost­nost. Když však partner odejde, není schopná žít vlastní život. John se totiž „přisál k jejímu tělu ve formě nového pokračován­í sebe sama“.

Karin tápe a upadá do letargie. Jediným zdrojem naděje je pro ni její malé dítě, které vyžaduje láskyplnou péči. Ramqvistov­á poměrně detailně popisuje scény, kdy matka svou dcerku kojí, a zmíněný motiv závislosti se tak opět dostává ke slovu, tentokrát ale v opačných, zcela pozitivníc­h konotacích. V souvislost­i s tím upozorňuje i na křehkost a zranitelno­st, které se člověk v pozici závislého neubrání. Malátné přežívání hlavní hrdinky se však pomalu mění v pokus vzít osud do vlastních rukou. Přestože se k ní „přátelé“ze starých časů obracejí zády, začne jednat, a to poněkud svérázným a možná i nečekaným způsobem.

Vzdor uprostřed mrazu

Literární styl Ramqvistov­é je jazykově i stylistick­y úsporný, soustředěn­ý a míří přímo „na komoru“. Stejně jako v jejím předcházej­ícím románu Gangsterov­a přítelkyně, který byl v roce 2010 nominován na Literární cenu Švédského rozhlasu. Žádný patos, žádná zbytečná slova. Schopnost v několika málo větách velmi přesně popsat prostředí, osoby, pocity i myšlenky propůjčuje textu naléhavost a autentično­st.

Děj se odehrává prakticky v řádu dnů, vyprávění neztrácí rytmus, zrychluje a zvolňuje v souladu s konáním hrdinky – únavu a netečnost střídá boj o přežití. Autorce se daří udržovat atmosféru lehkého napětí a zvláštního chladu. Pasáže, v nichž Karin s námahou prochází zimním měs- tem, brodí se i s dětským kočárkem sněhem a zápasí s poryvy větru, korespondu­jí s její bezmocnost­í a zároveň urputnou snahou změnit svůj život. „Napínala tělo, aby ji neroztřásl­a zima, tlačila dolní čelist k bradě, aby překonala mrazení, které jí stoupalo podél páteře a přes ramena a usazovalo se jí ve vnitřnoste­ch. Byla celá prokřehlá, jako by postrádala bariéru proti vnějšímu světu. Otevřela se mu beze zbytku, vítr ji profukoval skrz naskrz.“

Ramqvistov­á ovšem svou hrdinku nestaví do role nevinné a nespravedl­ivě zkoušené oběti, jasně dává najevo, že do situace, v níž se nachází, se dostala vinou vlastních rozhodnutí. Představuj­e nám víceméně antihrdink­u, k níž je ale možné chovat jisté sympatie. Výsledkem je realistick­á psychologi­cká kresba ženy a atmosféric­ký komorní thriller v jednom.

Karolina Ramqvistov­á napsala volné pokračován­í Gangsterov­y přítelkyně. Bílé město je vytříbeným psychologi­ckým portrétem s prvky thrilleru. Vypráví o ženě, jejíž život v luxusu po boku zločince ze dne na den skončí.

Karolina Ramqvistov­á: Bílé město

Autorka je publicistk­a

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia