Lesk Západu, filmy z Východu
Seznam osobností světového filmu, jež se mohou chlubit čestným Křišťálovým glóbem nebo Cenou prezidenta MFF KV, rok od roku utěšeně roste. Letošek přinese další významné posily: režiséra Kena Loache a jeho scenáristu Paula Lavertyho, skladatele filmové hudby Jamese Newtona Howarda, nezapomenutelnou Miu z Pulp Fiction Umu Thurmanovou, čerstvého držitele Oscara Caseyho Afflecka nebo ostrostřelce z Avengers Jeremyho Rennera. Jejich účast na přehlídce je samozřejmě úspěchem karlovarské festivalové diplomacie a akci dodává punc velkého světa. Ve většině případů také nejde pouze o symbolickou návštěvu – prominentní hosté se dostanou do kontaktu s publikem nejen na červeném koberci, ale i v rámci mistrovských kurzů či moderovaných debat KVIFF Talks.
Tradičně se ovšem tato nablýskaná tvář karlovarského festivalu míjí s jeho soutěží, kde je naopak řada jmen širší veřejnosti neznámá. Zčásti proto, že se jedná teprve o celovečerní debuty zúčastněných režisérů (byť mnozí z nich už natočili výrazné kratší útvary): letos je to případ hned poloviny filmů v hlavní soutěži. Tento model Karlovy Vary zřetelně vzdaluje prestižním přehlídkám v Cannes nebo v Berlíně, kam slavní tvůrci nepřijíždějí ceny jen přebírat, ale také o ně bojují.
Karlovarská soutěž má o poznání blíže k (taktéž prestižnímu) festivalu v Rotterdamu, kde je ovšem v pravidlech přímo dáno, že o tamního Zlatého tygra mohou usilovat jen první či druhé filmy svých tvůrců.
Co nového v Gruzii
Zaměření na debutující filmaře samozřejmě neznamená, že by v soutěži nemohly být kvalitní filmy. Ale zároveň ani to, že by bylo úplně snadné je do soutěže obstarat. I tady je totiž konkurence čím dál větší a o zdařilé snímky nadějných režisérů usiluje nejen zmíněný rotterdamský festival, ale také soutěž prvních filmů na Berlinale nebo třeba pražský Febiofest.
S tím nepochybně souvisí další zúžení zorného pole karlovarské hlavní soutěže, kde většina filmů pochází ze střední a východní Evropy a ze zemí bývalého Sovětského svazu. Ani na tom není nic špatného – naopak je to důvod, proč do Karlových Varů přijíždějí zástupci prestižních magazínů jako Variety nebo The Hollywood Reporter, aby si udělali obrázek o aktuální produkci z této části světa, kde často vznikají pozoruhodná díla. Namítnout lze snad jen to, že se prakticky stírá rozdíl mezi hlavní soutěží a další soutěžní sekcí Na východ od Západu, kde se objevují filmy z podobných teritorií a také jde často o snímky začínajících režisérů.
Skladba karlovarského soutěžního programu je mnohem realističtějším odrazem postavení čes- ké přehlídky mezi světovými festivaly než seznam čestných hostů. Ale není proč se tím rmoutit – zejména pokud je návštěvník přehlídky zvědavý především na zajímavé filmy a netrpí předsudky.
I díky nesoutěžním sekcím pak nabízí festival řadu příležitostí setkat se s aktuálními snímky renomovaných tvůrců, o nichž se ve světě mluví. Mimo jiné bude k vidění nejnovější film Michaela Hanekeho Happy End, opěvovaný snímek Oklamaný Sofie Coppolové nebo třeba thriller Fatiha Akina Odnikud, za nějž si Diane Krugerová z letošního MFF v Cannes odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Povaha karlovarské přehlídky je někdy lehce schizofrenní a občas není snadné odlišit, která její tvář je ta pravá. Možná ale právě v tom tkví svéráz českého národního festivalu.
Evropští debutanti v soutěžích a americké hvězdy, které si přijíždějí pro čestná ocenění. Program karlovarské přehlídky se ustálil v podobě, která se snaží oslovit všechny typy publika.