Zlaté časy s Kaddáfím

Nikdo neví, jak zavřít středomořskou migrační trasu

Kdo si myslí, že vrcholem sporu Česka (Polska, Maďarska) s Evropskou komisí je kvóta 2600 běženců, dívá se jen dozadu. Výhled do příštích tlaků skýtá jih. Proč Itálie hrozí, že přestane přijímat cizí lodě s vylovenými Afričany? Za prvé proto, že nejvíce jich vyloví nevládní organizace (za loňský rok 47 tisíc „humanitárních trofejí“, kdežto italské námořnictvo zaostává s 36 tisíci). Za druhé proto, že za pár dnů do Itálie přibylo 12 tisíc migrantů, což v projekci činí milion za rok. Za třetí proto, že Francie, Německo, Švýcarsko a Rakousko hrozí, že bude-li Itálie migranty pouštět dále (jak činila ještě před pár lety), uzavřou hranice.

Itálie se tak ocitá v kleštích: vylovených Afričanů přibývá, ale ubývá možností, jak se o ně podělit. Vsaďte se, že poroste tlak na jejich přerozdělení do těch zemí EU, které jsou dosud málo islamizované či afrikanizované.

Hlavní důvod průšvihu koření v tom, co zbylo z Libye. Proč nelze vylovené Afričany vracet do Libye, odkud vyrazili? Inu proto, že lidi zachráněné na širém moři lze dovézt jen do „bezpečných přístavů“. Tu je jádro věci. Pokusy Německa, aby vylovené Afričany přijímaly bezpečné přístavy v Tunisku i Egyptě, byly odmítnuty. A přístavy v Libyi nejsou bezpečné od té doby, kdy evropské bombardéry pomohly svrhnout režim plukovníka Kaddáfího a tím ukončily dohodu o migrantech, tak podobnou vychvalované dohodě EU s Tureckem.

Úhrnem: západní Evropa otevřela průšvihu dveře tím, že svrhla Kaddáfího, a teď nemá sílu dveře opět zavřít. Kdo by je zavřít chtěl novou dohodou s Libyí, ať sdělí, s jakou libyjskou vládou ji domluvit. Ale zkuste to říkat úředníkům EK. Jejich světu jsou bližší přerozdělovací kvóty. Zbyněk Petráček