Češi se vracejí ke břehům Zambezi
PRAHA/LUSAKA Cestovatel Emil Holub příliš štěstí v Zambii neudělal. V roce 1886 musel z tehdejšího divokého území ovládaného kmenem Mašukulumbů uprchnout poté, co byl okraden a přišel o část zásob, valnou část své sbírky a deníkové záznamy.
Jako etnograf a kartograf se ale český rodák do zambijských dějin zapsal. Jako první popsal kmen Loziů a prvenství mu patří i v kartografickém zpracování slavných Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi.
Návrat do země na březích tohoto veletoku chystá i česká diplomacie. Od konce dubna má Česko po dlouhých 25 letech v Zambii svého velvyslance. A brzy se v zambijské metropoli Lusace objeví i regulérní ambasáda – naposledy tu v roce 1992 fungovala ještě ta československá, federální. „Zatím jsem tu sám, ale brzy by se měli přidat i kolegové, kteří sem nejdříve musí přesunout agendu ze sousedního Zimbabwe,“řekl LN velvyslanec Radek Rubeš.
Hlad po elektřině
Příležitosti pro Čechy vidí Rubeš právě kolem řeky, kterou kdysi zkoumal Holub. „V Zambii je hlad po dodávkách elektřiny. Drtivá většina je vyráběna hydroelektrárnami, z nichž ta největší leží na jezeře Kariba. Také nové projekty se točí kolem Zambezi, to je potenciál, který by mohly využít i malé a střední firmy z Česka,“věří ambasador.
První návštěvu z ČR má velvyslanec již za sebou. Koncem dub- na do Zambie přiletěl ministr zemědělství Marian Jurečka a se zástupci osmi českých firem se vydal na veletrh v Chisambě, zambijskou obdobu naší Země živitelky. „Všechna vystavená česká technika se prodala. Je tu ne úplně početná, ale finančně silná skupina farmářů, kteří jsou ochotní za zboží platit i hotově,“líčí Rubeš.
Zatím nadějně vypadá zambijský trh pro české zetory, které obecně nepatří ve světě mezi technologickou špičku, zato mají dobré renomé spolehlivých strojů. „Americké konkurenci je zetor schopen konkurovat cenou,“myslí si Rubeš. Česká diplomacie má v Zambii kromě otevírání dveří byznysu ještě jeden důležitý úkol – řídit přímo z místa rozvojovou pomoc. Zambie by se vedle Bosny a Hercegoviny, Etiopie, Moldavska, Gruzie a Kambodže měla od příštího roku stát prioritní zemí, kam budou české peníze proudit.
Do roku 2020 chce Česko v Zambii utratit 90 milionů korun. A také sem vyslat diplomata, který by měl naše projekty na starosti. „V rámci posilování naší přítomnosti je vyslání takového pracovníka do Zambie žádoucí,“říká Michal Kaplan, ředitel České rozvojové agentury (ČRA).
Ve srovnání se západními zeměmi to mnoho peněz není. Dosavadní projekty ale ukazují, že se česká stopa v Zambii rozhodně neztratila. Třeba Charita ČR tu ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně již třetím rokem z peněz ČRA rozvíjí poporodní péči o matky a jejich děti v několika zambijských okresech.
Po čtvrt století se otevírá ambasáda v Zambii. Čeští diplomaté se budou starat nejen o byznys, ale i o rozvojovou pomoc.
Řemeslo i mikropůjčky
Společnost Njovu, v jejímž čele stojí česká aktivistka Vendula Tembo, se stará o sociálně ohroženou mládež, pro niž organizuje učňovské kurzy v oborech pekař, krejčí a elektrikář.
V Zambii působí také Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) se dvěma genderovými projekty. První je zaměřený na výuku čtení a psaní dospělých žen, informování o lidských právech a násilí na ženách. Druhý cílí na ekonomickou samostatnost žen.
„Poskytujeme jim školení v postupech udržitelného zemědělství a zakládání drobných živností. Podporujeme také svépomocné skupiny, kde si ženy společně spoří a poskytují si mikropůjčky. Díky půjčce ze společného fondu si pak mohou založit drobné podnikání – například pěstovat zeleninu, šít nebo chovat kuřata,“vysvětluje Zdeňka Sobotová, vedoucí fundraisingu Diakonie ČCE.
Projekty diakonie jsou příkladem toho, jak se pokusit změnit zambijskou společnost, kterou charakterizuje vysoká negramotnost a násilí na ženách, odzdola. A Češi již slaví první úspěchy.
„Z počátečního někdy i nulového zastoupení žen v řídících strukturách katolické církve se díky projektu podařilo zvýšit jejich podíl v zapojených diecézích až na polovinu,“říká Sobotová. „A těší nás, že na naše semináře o násilí na ženách a o ženských právech chodí i mužští účastníci,“dodává.