Paralýza Prahy stojí Česko 21 miliard
Lidé utrácejí za čím dál dražší bydlení v hlavním městě peníze, které by mohli investovat jinam. Důvodem je nedostatek bytů
PRAHA „Pokud si kdokoli myslí, že Česká republika se může dostat na evropskou úroveň rozvinutím Brna, Ostravy, Břeclavi nebo Krnova, je na velkém omylu. Může to udělat jen podpora Prahy,“prohlásil před třemi lety tehdejší primátor Tomáš Hudeček. A sklidil za to obrovskou kritiku.
Jenže čísla mu dávají za pravdu. Aktuální ekonomická analýza od společnosti NextFinance, kterou si zadal pražský Institut plánování a rozvoje (IPR), ukazuje, že nefunkční a zablokovaná Praha může stát českou ekonomiku až 21 miliard korun ročně.
„Praha není jen hlavním městem na papíře, ale také ekonomickým motorem země. Je hospodářským centrem státu, střetávají se zde zájmy domácích a zahraničních investorů. Praha vytváří téměř čtvrtinu českého hrubého domácího produktu,“uvádí se v analýze s názvem Paralýza rozvoje Prahy, která proukazuje na palčivé problémy hlavního města. Metropoli zkoumali z hlediska cen a počtu bytů, stárnutí obyvatel, životního prostředí, korupce, turismu i indexu kriminality.
„Částka 21 miliard se skládá především z peněz, které domácnosti zbytečně vynakládají na koupi čím dál dražší bydlení, jehož nabídka je čím dál omezenější. Mohly by přitom utrácet jinak a smysluplněji,“vysvětluje jeden z autorů studie Vladimír Pikora.
Ceny bytů v hlavním městě ne- úměrně rostou. Důvodem je nákup bytů jako investice i poptávka v kombinaci s jejich nedostatkem.
Byt splácíme 11,5 roku
Kdyby průměrný Pražan vše, co vydělá, vložil jen do koupě bytu, splatí průměrný nový byt o velikosti 71,6 metru čtverečního, který stojí 4,8 milionu korun, za 11 a půl roku. Lépe jsou na tom obyvatelé Bratislavy (devět let), ale i Vídně (deset let) nebo Berlína (6,4 roku).
Ztráty pro ekonomiku založené na délce splacení nových bytů činí 9,3 miliardy korun. Dalších 11,69 miliardy jsou ztráty kvůli zdlouhavému povolování a celkové nízké hodnotě staveb.
Doba, která je zapotřebí pro získání razítek, trápí nejenom metropoli, ale celé Česko. Jeho průměrná délka činí 247 dní. Analýza ale upozorňuje, že realita je mnohem horší, průměr totiž nepočítá s nečinností úřadů, nedodržováním lhůt, odvoláními či správními žalobami. V Praze se v roce 2017 vyšplhala reálná doba od žádosti o povo- lení až do zahájení stavby bytového projektu na sedm let.
Praze navíc dělá problémy i roztříštěnost. „Dnes má Praha 22 správních obvodů a 57 městských částí. Přitom se zájmy celku kříží se zájmy jednotlivých městských částí. Ve výsledku tak jsou místní samosprávy tlačeny k tomu, aby se stavělo co nejméně,“říká analýza.
A výhled do budoucnosti? Podle analýzy nijak optimistický. Vývoj v roce 2017 napovídá, že by se neměla situace s nedostatkem bytů příliš lepšit. Praha je přitom podle předpovědi Českého statistického úřadu jedním ze dvou krajů, kde by měl být počet obyvatel v roce 2050 vyšší než dnes. A to až o 430 tisíc nových obyvatel.
Zaplňme brownfieldy
Ideální cestou je přitom výstavba v centru města, kde skladba obyvatel postupně stále více stárne, zatímco mladí i kvůli cenám bytů vyhledávají okrajové části města. Měla by se tedy zahušťovat. Pro srovnání s dalšími evropskými městy: v Praze žije 25 osob na hektar, ve Vídni 41 a v Miláně 73 obyvatel na hektar.
„V mnoha evropských velkoměstech už pochopili, že zahušťování přináší kladné body. Vídeň upřednostňuje vnitřní růst před vnějším, v italské Boloni uznali, že takovýto rozvoj města jde ruku v ruce s vyšší konkurenceschopností. Právě proto navrhuje metropolitní plán vhodná místa pro hustěji zabydlené oblasti doplněná parky. Hustší zástavba je nejen efektivnější, ale také generuje vyšší míru vybavenosti všemi druhy služeb, což přímo souvisí i se zlepšením kvality života Pražanů,“říká architekt Roman Koucký z IPR.
Takový prostor má hlavní město především v nevyužívaných průmyslových zónách, jaké jsou v Bubnech, na Smíchově, Žižkově nebo kolem Masarykova nádraží. Podobně by se metropole měla zaměřit na takzvané městské džungle – zelené plochy, které jsou zanedbané a lidé se jim vyhýbají. Příkladem je Bohdalec.
Pomohlo by samozřejmě v první řadě zjednodušení povolovacího procesu, ale například i zavedení kauce při podávání odvolání, ale také lepší komunikace mezi samosprávou a investory.
To, zda se to lepší, by přitom měli sledovat nejen Pražané, ale obyvatelé celého Česka i podle ekonoma Miroslava Zámečníka. „Prahu nemusíte mít rádi, ale její ekonomický potenciál potřebujete i v posledním údolí. Můžete být lokální patriot, ale nesmíte být blbec,“napsal pro týdeník Euro.