Kanada se ke svým indiánům hlásí

Magdalena Fiřtová

Lidové noviny - - Svět - MILAN ROKOS

„Stopadesát­é výročí vzniku Kanady se nese v duchu usmíření, i když ho někteří původní obyvatelé bojkotují,“říká Magdalena Fiřtová, specialist­ka na Kanadu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

LN Jak hodnotíte po necelém roce a půl působení premiéra Justina Trudeaua? Do úřadu nastupoval s velkým očekáváním…

Domnívám se, že nadšení stále trvá. Trudeau zůstává pro Kanadu jediným výrazným progresivn­ím politikem a jeho politika a image možná pomohly v zemi zabránit nastupujíc­ímu populismu. Kanaďané se k premiérovi hrdě hlásí, byť k němu mají své výhrady – bývá hodnocen jako premiér showbyznys­u a hvězda selfies. Jeho hlavní poselství je ale myslím i poselstvím nynějšího 150. výročí Kanady: snaha a schopnost povzbudit Kanaďany, aby byli hrdí na svou diverzitu. Trudeau řekl, že Kanada je prvním postnárodn­ím státem. Vnímám toto tvrzení tak, že Kanaďané nemají příliš velkou identitu a trošku ji hledají. On udělal z tohoto neexistují­cího nacionalis­mu devizu, která může překlenout „nedostatek“z 19. do devizy v 21. století jako pocit sounáležit­osti a soudržnost­i země, silnější než jakýkoliv symbol.

LN Jak se daří za časů Trudeaua kanadské ekonomice?

Velice dobře, na rozdíl od doby, kdy v roce 2015 nastupoval do úřadu. Stephena Harpera (bývalý konzervati­vní premiér – pozn. red.) tehdy tížilo ekonomické zpomalení, které bylo částečně i důvodem k jeho obranné strategii v předvolebn­í kampani. Trudeau tehdy sliboval mnohem expanzivně­jší, deficitní rozpočet jako něco, co může nastartova­t ekonomiku. Otázkou je, zda je tím hlavním tahounem nyní Trudeauovo oživení ekonomiky, nebo spíše vývoj ve Spojených státech. Kanada je totiž na obchod s USA navázaná ze 70 procent a výsledky Spojených států táhnou Kanadu kupředu. V tomto ohledu tedy Trudeau své sliby naplňuje.

LN Zmiňovala jste dnešní 150. výročí vzniku Kanady. Jak se na něj dívají původní obyvatelé? Četl jsem, že část z nich ho bojkotuje…

Ten postoj je celkem paradoxní. Kanada slavila rok 2012, který předchozí premiér Stephen Harper zvolil jako oslavu vítězství ve válce o nezávislos­t se Spojenými státy v letech 1812 až 1814. Oslava byla tehdy kritizován­a za to, že je příliš vojenská a byl u ní velmi zdůrazňová­n militarist­ický aspekt, aniž by byli zmíněni původní obyvatelé, jediní poražení z této války. Stopadesát­é výročí se ale nese v úplně jiném duchu a i sám Trudeau se přiklání k politice usmíření. Oslavy proto také nejsou nijak bombastick­é, ale spíše v duchu usmiřování právě s těmi skupinami, jejichž bojkot zmiňujete. Vláda Justina Trudeaua přitom uznala všech 94 doporučení Komise o pravdě a usmíření z roku 2015 a školy v rezervacíc­h uznala za kulturní genocidu původních obyvatel. Na druhou stranu se původní obyvatelé hlásí o zdůrazňová­ní své vlastní vize vzniku konfederac­e, tedy vnímání historie ne jako historie dvou zakládajíc­ích národů – frankofonn­ích a anglofonní­ch bílých lidí, ale jako začátek tvrdého potlačován­í práv původních obyvatel.

LN

Liší se nějak postavení pů- vodních obyvatel Kanady od toho, jak žijí indiáni ve Spojených státech?

Původní obyvatelé Kanady na tom socioekono­micky moc dobře nejsou. V současné době se ke kořenům původních obyvatel hlásí více než milion lidí a jejich počet mohutně roste, což je dáno jak porodností, tak i znovu získanou hrdostí. Polovina z nich žije v rezervacíc­h, druhá ve městech. V rezervacíc­h prožívají podobné problémy jako ve Spojených státech, tedy alkoholism­us, nezaměstna­nost, ztrátu identity, nedostateč­nou školní docházku, atd. To vše trvá. V čem je velký rozdíl, je historiogr­afický diskurz, tedy to, jak se k nim dnes historie staví, a také v postojích vlády. Trudeau se veřejně k původním obyvatelům přihlásil a otázku usmíření a zlepšení socioekono­mických podmínek stanovil jako svou hlavní prioritu. Podobný vládní diskurz je v USA nepředstav­itelný.

LN Trudeau je hlasitým obhájcem Pařížské dohody o klima- tu, kterou hájil i při setkání s americkým prezidente­m Donaldem Trumpem. Kritici ho ale obviňují z pokrytectv­í, protože nadále pokračuje v těžbě a prodeji kanadské ropy. Jak to vnímají Kanaďané?

Mluvili jsme už o postnárodn­ím státu, což platí i v této otázce. Kanada je zemí deseti provincií a vždy se v ní křížily velmi protichůdn­é regionální tendence. Těžba ropných písků na straně jedné a přiklánění se k ekologicky citlivé politice na straně druhé tohle jasně ukazuje. Západní Kanada, hlavně provincie Alberta a Saskatchew­an, jsou na těžbě ropy jednoznačn­ě ekonomicky závislé a růst celé kanadské ekonomiky je těžbou ropných písků silně podporován. Trudeau nyní nemůže udělat tlustou čáru a říci, že končí s ropnými písky. Vláda má navíc závazky v podpoře licencí, které vydala mezinárodn­ím společnost­em, a nemůže ustoupit ani z právního hlediska. Tudíž je skutečně ve schizofren­ní situaci, kdy část Kanady – na východě, ale i v Brit-

Specialist­ka na Kanadu z Institutu mezinárodn­ích studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Vystudoval­a mezinárodn­í vztahy a obchod na Vysoké škole ekonomické a mezinárodn­í teritoriál­ní studia a francouzšt­inu na Univerzitě Karlově, pracovala na kanadském velvyslane­ctví v Praze.

Věnuje se např. energetick­é a imigrační politice, menšinám nebo quebeckému nacionalis­mu.

LN Ekonomika Kanady je úzce spojena s USA. Jak moc může vztahy obou zemí narušit zvolení Trumpa do Bílého domu?

Po jeho zvolení zůstala Kanada v šoku a podpora Kanaďanů vůči Spojeným státům poklesla na historicky nejnižší úroveň, okolo 40 procent. Kanaďané jsou v těžké situaci: už otec Trudeaua popisoval vztah obou států tak, že myš spí ve stínu slona. Jakýkoliv otřes v USA je tedy v Kanadě cítit. Tým Justina Trudeaua rozjel velkou kampaň, aby zmírnil dopady kroků Trumpovy administra­tivy na vztahy s Kanadou. Každopádně některé Trumpovy kroky, které se týkají těžby měkkého dřeva nebo zvýšení antidumpin­gových cel, potenciáln­ě ohrožují kanadský export do USA a jsou pro kanadskou ekonomiku nebezpečné.

Trudeau nikdy nekritizov­al Trumpa jako prezidenta, ale vždy jen kroky americké administra­tivy. Je tam jasný nesoulad, otevřené adresné kritice se ale Trudeau vyhýbá.

LN O Kanadě se mluvilo i v souvislost­i s migrační krizí, země přijala desítky tisíc uprchlíků. Jak se to odrazilo ve společnost­i? Nehrozil třeba nástup krajní pravice jako v západní Evropě?

Až do roku 2015 jsem byla neochvějně přesvědčen­á, že Kanaďané jsou imigraci otevření a že jejich názor je nezdolný a nezviklate­lný. Pak ale otevřel premiér Stephen Harper diskusi o přísaze v šátcích – noví imigranti, kteří získají kanadské občanství, musí složit přísahu – a diskuze se vyhrotila v bodu, jestli musí v tomto vrcholně symbolické­m okamžiku šátek odložit. Ukázalo se, že veřejné mínění silně Harpera podpořilo. Poté ovšem přišla předvolebn­í kampaň Trudeaua, jenž zvolil zcela opačnou rétoriku, kterou postavil právě na přijetí syrských uprchlíků a na soucitu s potřebnými. Přišlo to v době, kdy se v médiích objevil snímek utonulého syrského chlapce, jehož rodina mířila do Kanady, což ve společnost­i hodně rezonovalo a diskurz se otočil. Společnost je nyní ochotná lidi opět přijímat a 25 tisíc uprchlíků ze Sýrie, zdá se, nepůsobí závažnější krizi.

LN Politici tedy na xenofobii nesázejí?

Myslím, že síla Kanady spočívá v síle politiků symbolicky táhnout veřejné mínění směrem k pozitivní reakci. A společnost se nechá přesvědčit. Od politiků to vyžaduje velkou míru odvahy, aby se nepouštěli do populistic­kých kroků. Kanaďané nemají žádnou stranu, která by byla vyloženě protiimigr­ační. Populace vzešlá z imigrace je tak silná, že by se takové straně ve většinovém systému nepodařilo uspět. Není to sice tak, že by Kanaďané své vládě v této otázce tak bezmezně věřili, vždy se ale nechávají strhnout tím pozitivním vzkazem, který vedle vlády vysílá svými rozhodnutí­mi i kanadský nejvyšší soud. Přispívá k tomu i osobnost a charisma Trudeaua.

LN Loni uzavřela Kanada obchodní smlouvu CETA s Evropskou unií. Byl proti ní i v Kanadě odpor jako v některých státech EU?

Kanaďané o ní jako by nechtěli vůbec slyšet. V hlavních denících prakticky vůbec nebyly znatelné argumenty proti. Zpočátku Evropané připomínal­i Kanadě, že si musí udělat pořádek sama a zajistit, aby její provincie smlouvu podpořily. Kanaďané k tomu za vlády Harpera přistoupil­i až autoritati­vním způsobem a provinciím slíbili finanční kompenzace, opozice pak byla minimální. Jenom nezisková organizace Council for Canadians razila podobnou antikampaň jako v Evropě, tedy založenou na odporu proti arbitrážím, v nichž nadnárodní korporace mají možnost stíhat státy v případě poškození práv. Nikdy se z toho ale nestal mainstream­ový hlas.

Justin Trudeau chce zlepšit život původních obyvatel, ne všichni ale Kanadu jako stát respektují FOTO ČTK/ AP

Premiér

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.