Zborov klade otázky
Bylo horší bojovat za císaře, nebo vstoupit do KSČ?
Miloš Zeman je první porevoluční prezident, který má v životopise členství v KSČ (byť krátké a ukončené po sovětské okupaci). Teď už to skoro nikomu nevadí, ale není daleko doba, kdy to byl problém. Kdy se zvlášť bývalí normalizační komunisté alespoň na oko styděli. Ta doba není unikátní. První republika se dívala svrchu na „austriáky“, kteří byli až do října 1918 loajální Rakousku-Uhersku. Tehdejší barikáda byla vyhrocenější než ta dnešní. Dobře to ilustruje vztah k bitvě u Zborova, jejíž 100. výročí si připomínáme.
Zborov je součástí české mytologie. Ta bitva neovlivnila výsledek války, ba ani Kerenského ofenzivy, ale měla jiné priority. Byla to první bitva, v níž vystoupily československé legie na straně Dohody (konkrétně Ruska proti Rakousku-Uhersku a Německu). A první bitva, kde české jednotky bojovaly proti sobě. Jak hluboko do historie bychom se museli vrátit, abychom narazili na podobnou situaci? Zřejmě až k počátku třicetileté války, druhé (po husitských) a zatím poslední občanské války na českém území.
U Zborova bojovali v jedné řadě muži, které bychom dnes sotva kladli do téhož šuplíku: Ludvík Svoboda, Emanuel Moravec, Radola Gajda, Zdeněk Fierlinger. Naopak proti sobě prý bojovali dva příští českoslovenští prezidenti: Svoboda na straně legií a Klement Gottwald v uniformě císaře pána. I kdyby to nebylo prokázané, platí tu staré anglosaské úsloví: je-li legenda v rozporu s fakty, drž se legendy.
Legendy působí především z odstupu. Řečeno s nadsázkou: bitva u Zborova hrála v narativu první republiky takovou roli jako vznik Charty 77 v narativu republiky sametové. Od Zborova vedla přímá linie k uznání československého odboje – odboje dosud neexistujícího státu! – a nezávislosti. Tak i v novější mytologii vede přímá linie od soudního procesu s Plastic People a vzniku Charty 77 k sametové revoluci.
Rozdíly trvají hlavně ve vztahu vůči těm, kteří „bojovali na špatné straně“– před 100 lety byli loajální k Rakousku-Uhersku či ještě před 30 lety k režimu KSČ. Zatímco první republika „austriáky“vytěsňovala zmytologie i státních úřadů, nynější republika s normalizátory problém nemá – naopak jejich vidění světa leckdy přebírá. Zkuste si občas jen tak cvičně položit otázku, co bylo horší: nechat se povinně odvést do rakouské armády a bojovat u Zborova proti legionářům, nebo zištně vstoupit do normalizační KSČ? Zbyněk Petráček