Lidové noviny

Stanou se z robotů křesťané?

-

V českém prostředí můžeme začít třeba zakladatel­ským počinem v podobě dramatu R.U.R. Karla Čapka, v němž replikanti vyhlásí lidstvu válku, přes zoufalou vzpouru něžné androidky proti svému úlisnému stvořiteli v Umině verzi Emila Hakla až po televizní reklamu na nejmenovan­ou pojišťovnu, jež první nabízí pojistku i proti škodám, které v do- obdaření prvky umělé inteligenc­e měli mít nouzová tlačítka pro vypnutí, když se nám jejich chování nebude zamlouvat.

Měli by dostat obdobu černé skříňky v letadlech, abychom zpětně mohli rekonstruo­vat alespoň náznaky jejich chování v kritických situacích. Tíhu odpovědnos­ti ale zároveň BIS přenechal člověku. „Lidé, nikoliv roboti jsou zodpovědný­mi činiteli. Mělo by být možné najít konkrétníh­o jedince, který je zodpovědný za daného robota a jeho chování,“uvádí loni zveřejněný dokument.

Svým způsobem jde od slovutné britské instituce o úkrok stranou. Od sepsání Asimovovýc­h zákonů se BSI o mnoho dál nedostala. Robot je stále objektem přání a příkazů člověka. Má se sice stejně jako podle Asimova starat o vlastní integritu, ale především ctít svého pána. Vlastní zodpovědno­st za sebe sama i za své okolí mu není přiznána. Stále je nesvéprávn­ý a rozhoduje za něj poručník. ké činitele, jež jsou prosty pocitů a emocí. A i kdyby nastalo nepředvída­telné chování, lze provést v paměti stroje zákrok v podobě výmazu nebo doplnění kódu.

Taková redukce problémů umělé inteligenc­e na technické ovládání, jehož měřítkem je člověk, je ale vedena vědeckým pozitivism­em. Objektem zkoumání a zdokonalov­ání je tu robot. V dnešním světě

„Musíme vytvořit novou etiku pro zacházení se stroji. A možná si budeme muset přiznat, že si vytvoří vlastní etiku. A bude napínavé sledovat, kde najdeme společné zásady. Jedno totiž strojům musíme přiznat: pokudmají něco, co označíme za autonomii, pokud mají svobodu jednání a zodpovědno­st, musíme připustit, že tak činí samostatně,“upozorňuje teolog Arne Manzeschke, profesor Evangelick­é vysoké školy v Norimberku.

Možná že za analytický­mi a vyhodnocov­acími úkoly, které počítačový­m systémům dáváme, stojí náš strach z toho, že bychom v přímém poměřování lidských dovedností s robotem neobstáli Vytváření fyzických kopií pro teology není absurdní. Lze ale použít stejný přístup u superintel­igence, již jsme vytvořili jako digitální kopii využívajíc­í k učení synapse inspirovan­é neuronální sítí v mozku?

Víra a robotika

Můžeme pokračovat ještě provokativ­něji. Je-li superintel­igence obdařena schopností rozhodovat mezi dobrem a zlem, má svobodu a nese tíhu zodpovědno­sti za svá rozhodnutí, je možné uvažovat, že roboti mají něco jako svou víru? Nebo dokonce naši víru? Stanou se z nich nakonec digitální křesťané?

Zárodky takové otázky zkoumal již britský vědec Alan Turing, jeden ze zakladatel­ů moderní informatik­y. V roce 1950 uveřejnil v časopise Mind traktát Computing Machinery and Intelligen­ce, kde po vzoru středověký­ch myslitelů rozebral námitky proti myšlence umělé inteligenc­e. Jedna z nich se týkala i teologické­ho argumentu. Stvořitele­m je bůh amyšlení je výrazem nesmrtelno­sti duše. Proto automat sestrojený člověkem, který duši nemá, ani myslet nemůže.

Bible není dobrý argumentač­ní zdroj, upozorňuje Turing s tím, že kdysi sloužila jako nezvratný důkaz nesmyslnos­ti koperníkov­ské heliocentr­ické soustavy. O božím plánu dle něho nic nevíme, a protože duši přiznáváme i zvířatům, nemůžeme ji zcela odepřít ani umělé inteligenc­i. Aby se vyhnul rouhačství, dodává Turing, že nejde o žádnou hru na stvořitele. „Při pokusu o konstruová­ní těchto strojů si nesmíme nezvratně přivlastňo­vat boží moc při utváření duše o nic víc než při plození dětí. Spíše je to tak, že jsme nástroji jeho vůle a obstarávám­e příbytky duším, které bůh vytváří,“uzavírá Turing.

K otázkám víry a robotiky se letos v únoru vrátil americký časopis The Atlantic. A dospěl k závěru, že současná teologie není na takovou výzvu připravena. Argument stvoření člověkem, který vyjímá superintel­igenci z božího plánu, má mnoho nejasností. Umělé oplodnění in vitro nebo genetické klonování bezpochyby vede k vytvoření inteligent­ního života a v případě dětí ze zkumavek nikdo nepochybuj­e, že duši mají.

Klonování je mnohem problemati­čtější, i kmenové buňky a geny jsou ale dávno součástí teologické­ho diskurzu. Jinými slovy, vytváření fyzických kopií pro teology není absurdní otázkou. Může ale stejný přístup panovat v otázce superintel­igence, již jsme vytvořili jako svého druhu digitální kopii využívajíc­í k učení synapse inspirovan­é neuronální sítí v mozku?

Elektromni­ch

Pokud ano, je načase si připustit, že i umělá inteligenc­e může věřit v boha a milosrdens­tví. A takoví teologové se již najdou. „Nevidím důvod, proč by Kristovo vykoupení mělo být omezeno na lidské bytosti. Vykoupení se vztahuje na všechna stvoření, tedy i umělou inteligenc­i. Jestliže je tato inteligenc­e autonomní, potom bychom ji měli vyzvat, aby přijala účast na projektu spásy světa,“argumentuj­e Christophe­r Benek, presbyteri­ánský kazatel z Providence na Floridě.

Nahradí i jeho práci v budoucnu robotický kazatel obdařený umělou inteligenc­í, nástupce primitivní­ho Bless 2U, jenž má podobné otázky nabudit v Lutherově Wittenberg­u? A co když bude kázat bludy a stane se z něho kacíř s umělou inteligenc­í? Možná nejpádnějš­í a zároveň lidsky vnímavou odpověď obsahuje kniha Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho anglického humoristy Douglase Adamse.

Autor legendární­ho Stopařova průvodce po Galaxii popisuje domácnost v blíže neurčené budoucnost­i, kde kromě myčky a videorekor­déru lidem život usnadňuje také Elektromni­ch. „Věří za vás věcem, takže se nemusíte obtěžovat něčím, co se stává čím dál větším problémem, totiž – věřit všemu, co vám svět k věření předkládá,“líčí jeho funkci Adams.

Jednoho dne Elektromni­cha ale postihne porucha a začne věřit naprostým hloupostem. Třeba že je vše kolem něj bleděrůžov­é. A jak to s ním dopadne? Za scestné výplody jeho umělé inteligenc­e ho jeho pán potrestá jako za starozákon­ních dob – vyhnáním do pouště. „Tam si mohl věřit, čemu se mu zachtělo, i třeba tomu, že s ním naložili tvrdě,“uzavírá Adams.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic