Když se řekne Kanada

Osobní výběr ze světového tisku

Slaví dnes Česká Kanada? Měla by. Na 1. červenec připadá tradiční Canada Day, ale letos míří o ligu výš. Kanada slaví 150 let ode dne, kdy v platnost vešel zákon o Britské Severní Americe, od něhož odvozuje svou identitu, státnost i název. Huronské slovo kanata znamená vesnice, takže Kanaďanům bychom mohli lidově říkat „burani“, ale nezkoušejte to. Třeba by už jejich velvyslanec nejezdil do České Kanady sázet javory.

*** Slaví i torontský list The Globe and Mail, jenž vycházel už před 150 lety. Sáhl do archivu a na web dal zprávy z roku 1867.

Například o hrozbě „antikonfederalistů“: v provincii Nové Skotsko většina fandila dosavadní Britské Americe, od Kanady se chtěla trhnout, ale Londýn jí tu ideu svým vetem zarazil.

Či o tom, jak Kanada přitahovala politiky amerického Jihu, právě poraženého v občanské válce: exprezident Jefferson Davis strávil dva roky v americkém vězení, pak zamířil do Montrealu, kde již žila jeho rodina.

Obavy budili irští radikálové (feniáni) z USA: prý chtějí obsadit Kanadu, aby měli páku na Británii při jednání o nezávislosti. New York Herald psal o jejich „gigantických přípravách“na invazi. Torontský Globe odpověděl: „Víme, že feniáni jsou šílenci, ale ne takoví, jak sugeruje Herald.“Byla to pravda.

*** Kanadě se věnují i The New York Times. Dan Levin to pojal jako příběhy různorodých kanadských rodin včetně černošských. Nezdůraznil ale rozdíl mezi USA a Kanadou. Zatímco Afroameričany historicky poznamenalo otroctví, Afrokanaďané přicházeli buď ze zemí Commonwealthu či přímo z Afriky nebo z USA jako svobodní lidé. Nemohou se tedy ve svých nárocích opírat o historickou diskriminaci jako černí v USA. ZBYNĚK PETRÁČEK

Diskriminace je všudypřítomná, jen ji v Kanadě najdete jinde: u původních národů (indiánů). Hvězdou článku je Leah Gazanová (45) z Winnipegu. Její matka pochází z národa Lakotů a dětství strávila v ústavech. Její otec je holandský Žid a jako jediný z rodiny přežil holokaust. Proto se Gazanová označuje za „potomka genocid z různých částí světa“. A proto nemá co slavit, „dokud kanadská vláda nezastaví porušování základních lidských práv původních obyvatel“.

*** Teď se přesuňme na pole datové žurnalistiky. Zaujme už tím, že na základě čísel nabízí shrnutí, jaká by v osobním podání mohla vyznít ideologicky či předpojatě. Ale mohou být data ideologická?

Pěknou ukázkou je článek Sčítací stroj času, který pro The New York Times připravili Niraj Chokshi a Quoctrung Bui. Použili data Úřadu pro sčítání lidu o oby- vatelstvu podle rasy, etnicity, věku a pohlaví. Těžištěm příspěvku je interaktivní mapa USA po okresech. Ukazuje, a při kliknutí myší to doplní čísly, jaké okresy aktuální skladbou svých obyvatel odpovídají „průměrné Americe“současnosti, minulosti (do roku 1971, hlouběji už nesahají srovnatelná data) i budoucnosti.

Složení obyvatel USA v roce 2016 vypadalo takto: bílí 61 %, černí 12 %, Hispánci 18 %, ostatní 8 %.

Oblastí, jež dobře odráží tyto poměry, je okres Seminole na Floridě (bílí 63 %, černí 11 %, Hispánci 20 %, ostatní 6 %).

Oblastí, jež odráží celoamerické poměry z roku 1971, je okres Tooele v Utahu (bílí 84 %, černí 1 %, Hispánci 12 %, ostatní 4 %).

Oblastí, jež odráží celoamerické poměry projektované k roku 2060, je okres Clark v Nevadě (bílí 44 %, černí 11 %, Hispánci 31 %, ostatní 14 %).

Je to názorné i poučné. Našinci bleskne hlavou myšlenka, že podobná analýza by teď zajímala i Evropu. Jaké evropské okresy odrážejí aktuální skladbou svých obyvatel „průměrnou EU“nynějška, minulosti i budoucnosti? Dává nám belgický Molenbeek či švédské Malmö nahlédnout do Evropy roku 2030?

Na dnešek připadá tradiční Canada Day, jen letos obzvlášť významný. Kanada slaví 150 let ode dne, kdy v platnost vstoupil zákon o Britské Severní Americe, od něhož odvozuje svou identitu i státnost.

*** Datová žurnalistika ale může být i zábavná. Už v zimě připravili Emily Badgerová a Kevin Quealy pro web The New York Times datový kvíz Kde je srdce Ameriky?. Do devíti slepých map USA nalili mračna neidentifikovaných bodů, nápadných jen svým rozložením (všechny byly pouze ve vnitrozemí). Které z těch rozložení má tvarem či významem nejblíže k srdci Ameriky?

Autor těchto řádků kliknul na mapu číslo pět – a z hodnocení se dozvěděl, že je to rozložení fanoušků baseballu (podle souřadnic z fandění na Facebooku). Vidíte, že jsou i data, kde rasa, etnicita, věk a pohlaví nemusí hrát rozhodující roli.