... jinak zůstaneme zemí montoven
do vědy a výzkumu (jak základního, tak aplikovaného). Další ukazatel, investice do informačních a komunikačních technologií ve výši 3,7 procenta HDP nás dokonce řadí na druhé místo na světě. Bohužel tím dobré zprávy končí.
Základním ukazatelem technické vyspělosti národní ekonomiky, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje její konkurenceschopnost a perspektivu, je podíl výdajů firem na výzkum a vývoj na hrubém národním produktu (HDP). Jinými slovy: čím větší je objem výdajů na výzkum a vývoj ve firmách, tím jsou technicky vyspělejší, produktivnější a tím větší objem zboží vyrobí a prodají. U nás tento objem v roce 2015 činil 1,1 procenta, což je průměr zemí OECD, ale současně je to na chvostu zemí EU. A hlavně, je to dvakrát méně než u států jako Německo, USA, Švýcarsko, Dánsko, Švédsko nebo Rakousko a třikrát méně, než dosahují státy jako Izrael, Japonsko či Jižní Korea. Není náhodou, že právě vyspělé státy, které mají investice firem do výzkumu a vývoje dvakrát větší než my, mají produkci na hlavu třikrát větší a průměrné platy až čtyřikrát vyšší. Pokud chceme vůbec uvažovat o dohánění vyspělých států v životní úrovni, pak musíme radikálním způsobem něco udělat s objemem prostředků firem investovaných do výzkumu a vývoje.
Počet patentů v poměru k HDP uplatněných na klíčových patentových úřadech v Evropě, Japonsku nebo USA má Česko třikrát menší, než je průměr zemí OECD, desetkrát menší než Německo, Švédsko nebo Izrael a dvacetkrát menší než Japonsko a USA. Tento ukazatel vypovídá nejen o inovativnosti národní ekonomiky, ale je hlavním ukazatelem úspěšnosti takzvaného aplikovaného výzkumu. Přes značné prostředky investované do vědy a výzkumu, a zejména pak do aplikovaného výzkumu (z hlediska objemu investic vědy a výzkumu jsme na úrovni velmi vyspělých států), jsou výsledky žalostné.
Pro financování inovací a zejména startupů (vznik nových firem s novou technologií či s novým výrobkem) je klíčový rizikový (venture) kapitál. Inovace jsou sférou z hlediska výsledků velmi nejistou, volný trh nemá dostatek nástrojů ke zjišťování toho, která technologie nebo technická inovace má budoucnost, protože o tom rozhoduje řada netržních okolností. Venture kapitál obvykle pouze nepůjčuje, nýbrž často kapitálově vstupuje do firem, jimž poskytuje prostředky, aby měl možnost ovlivnit chování inovátorů, kteří jsou často v zajetí svých vizí a vynálezů, mají tendenci podceňovat ekonomické hledisko podnikání a dopouštějí se morálního hazardu. V naší zemi je rizikový kapitál v objemu 0,006 procenta HDP, což je čtyřikrát méně než průměr zemí OECD, desetkrát méně než ve Finsku či Švédsku a šedesátkrát méně než u lídrů inovací Izraele a USA. Jinými slovy, v ČR tento kapitál existuje v míře zcela nedostatečné.
Mizerné podmínky pro rozjezd startupů v Česku dokládá další ukazatel: počet firem mladších pěti let uplatňujících patent na patentových úřadech v Evropě, Japonsku a USA, tedy firem relevantních na zahraničních trzích. V roce 2015, kdy bylo měření provedeno, taková firma u nás neexistovala!
Šance jsou prostě nerovné
K tomu připočtěme skutečnost, že naše země se vminulém čtvrtstoletí stalamontovnou a servisem více či méně jednoduchých služeb pro nadnárodní firmy. Podíl domácích firem v našem průmyslu na celkové produkci zaostává za úrovní vyspělých států. Pokud nechceme, aby ČR zůstala montovnou pro kolosy, které mohou kdykoliv přesunout svoje provozovny do oblastí s lacinější pracovní silou, musí stát koncepčně podporovat podnikání firem v technicky progresivních a perspektivních oborech. Jen tak zajistí dlouhodobou perspektivu ekonomického růstu, a tím i růstu životní úrovně.
Jako geograficky, demograficky i hospodářsky menší stát jsme vydáni politice velkých korporací, které jsou nositeli hlavních trendů technologického vývoje, a tím i ekonomického úspěchu. Proti takovým korporacím mají tuzemské společnosti malé šance uplatnit se v technicky perspektivních oborech. Ostatně v přístupu k inovacím a know-how jsou nejen naše národní firmy znevýhodněny vůči nadnárodním společnostem. Podle OECD je v přístupu k novým technologiím narušena hospodářská soutěž. Také proto je nutné podporovat inovace a technický rozvoj domácích firem.
Strategií – tedy těch odpovědnějších – tuzemských politických stran jsou státní investice do vzdělání, vědy a výzkumu, což je považováno za dostačující. Tato čísla sama o sobě, jak jsme poukázali výše, nejsou špatná. Jenže: málokdo již zkoumá konkrétní dopad daných investic na podnikání domácích firem. Zejména věda a výzkum žijí ve svém vlastním světě grantů, publikování a konferencí, aniž by z jejich činnosti náležitě a profitovaly domácí firmy. Pokud učiní opravdu významný objev, tak ten se často stane kořistí nadnárodní korporace, která na něm vybuduje velký byznys, aniž by to mělo citelně příznivý dopad pro zemi, v níž objev vznikl a která z valné části zaplatila jeho vývoj. Přičteme-li k tomu žalostně nízký objem našich patentů přihlášených na hlavních patentových úřadech ve světě (rovněž viz výše), pak musíme konstatovat, že přínos tolik vychvalované politiky podpory vědy a výzkumu je pro naši ekonomiku dosud velmi střídmý.
Česká republika vykazuje slušná čísla investic do výzkumu a vývoje. Ale tím se nelze utěšovat. Pro rozvoj země je nyní důležitější, že tuzemské firmy zaostávají v investicích do inovací. Sem by stát měl napřít pozornost. Nejen genialita vizionáře Stevea Jobse, ale rovněž technologie vytvořené ve státních institucích USA stály za tím, že se Apple vyvinul v jednu z největších světových firem
Zapomeňme na klišé
Doba se změnila, s ní se mění i role státu. Stát by obecně měl více podporovat technickou inovaci podniků v rámci národní ekonomiky. Pokud jde o kvantitativní vymezení výše státní podpory pro inovaci, tak lze vycházet z rozdílu mezi ČR a vyspělejšími státy. Podíl vývoje a výzkumu u našich firem na HDP v roce 2015 činil 1,1 procenta, což reprezentovalo 48 miliard korun. Vyspělé země dosahovaly v té době dvakrát vyšší částky, takže nám chybělo dalších plus minus 48 miliard vydaných našimi podniky na výzkum a vývoj. Pokud by měl mít inovační program státu relevantní účinnost, pak by se nutně výše roční plánované podpory na inovace musela pohybovat okolo čtyřiceti miliard. S takto nastavenými prioritami a proporcemi bychom se mohli daleko spíš než teď blížit produktivitě elitních evropských států, jako jsou Německo, Rakousko nebo Dánsko.
Mizerné podmínky pro rozjezd startupů v Česku dokládá také fakt, že žádná zdejší firma mladší pěti let neuplatňuje patent na úřadech v Evropě, Japonsku nebo USA.