Vybrat top soudce je alchymie

Až donedávna nebyl jasně uveden způsob výběru lidí na nejvyšší soudy. Nyní už je stanoveno, co je třeba pro nástup na oba nejvyšší soudy. Je to vítaná změna, která může justici otevřít talentovaným a zkušeným lidem zvenčí, míní lidé se zkušeností s příchodem do českého soudnictví. Nesoudci přinášejí jiné pohledy na právo, z pohledu byznysu či advokacie. Spolu s kariérními soudci tvoří otevřené společenství, kde probíhají názorové i hodnotové střety.

Nejvyšší soud v nejbližších letech čeká generační obměna, odejít má osm lidí. „Ročně nám přijde deset tisíc případů k rozhodnutí, takže se musíme starat, aby byl soud plně obsazený. Přísun nových soudců bude nyní vyšší než dříve a soud na to musí být připraven,“řekl předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal, když v červnu představoval nová pravidla pro výběr nových posil na vrchol české justice.

Zatímco doteď nováčci na NS přicházeli takřka výhradně z řad kariérních soudců, kteří na soudu absolvovali roční i delší stáže, do budoucna se počítá i s příchodem lidí, kteří doposud na soudech nepracovali. Nejvyšší soud by tak mohli posílat například státní zástupci, advokáti či renomovaní akademici.

Nesoudci okysličí rybník

Předseda soudu Šámal k sepsání pravidel sáhl s ohledem na to, že zákon o soudech a soudcích téměř neřeší proceduru ani podmínky pro výběr nových soudců vrcholných soudů. „Zákonná úprava je velmi kusá. Postup musí být transparentní a veřejnost jej má mít možnost sledovat,“říká Šámal s tím, že je chyba, že neexistuje závazný kariérní řád pro soudce. „Naše pravidla jej nemohou nahradit, ale aspoň je to pokus o stanovení transparentních pravidel. Přitom to jsou zásadní věci pro justici a měly by být upraveny zákonem,“dodává. To potvrzuje i šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová: „Ceníme si aktivního přístupu předsedy NS. Pro stabilitu soudnictví je však nutné, aby alespoň jejich základ měl zákonnou podobu.“

Již před pěti lety se podobnou cestou vydal i Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu (NSS). V roce 2012 vydal memorandum o výběru soudců z mimojustičního prostředí a o rok později vyjasnil i pravidla pro „povyšování“soudců z nižších soudů.

Pravidla pro výběr soudců Nejvyššího soudu zveřejnil jeho předseda Pavel Šámal počátkem června. Ujasňují kritéria a procedury, otevírají cestu pro možný příchod akademiků, advokátů či státních zástupců.

Pravidla se ale týkají i kariérních soudců, kteří doposud na NS nejprve přicházeli na roční i delší stáže, prošli často i několika senáty.

„Dobře jsem si uvědomoval, jakou mají předsedové soudů moc ovlivňovat výběr osob do soudcovských funkcí na desítky let dopředu. Jak netransparentně se to děje, jak veřejnost vůbec nemá informace o tom, kdo se má soudcem stát, jak ani kandidáti sami nevědí, jak postupovat, pokud by se chtěli stát soudci NSS. Proto jsem dobrovolně deklaroval, dle jakých kritérií budu dál postupovat. S nadějí, že tak snad vytvořím zvyklost, která se opakovanou aplikací ujme a bude se dodržovat do doby, než přijde zákonná úprava, po níž opakovaně hlasitě, leč marně, voláme,“líčí Baxa.

Podle memorand již vybral jedenáct posil NSS – pět z justice,

Tato praxe bude zachována, ale soud si bude daleko více mapovat jejich soudcovskou kariéru, vyžádá si například stanoviska od předsedů soudů či odvolacích senátů.

Novinkou bude, že každý kandidát absolvuje slyšení před kolegiem, tedy před svými budoucími kolegy. Bude odpovídat na jejich dotazy, představí svou vizi i dosavadní kariéru. Podobně to funguje na NSS.

šest z jiných profesí. „S nesoudci máme výborné zkušenosti. Přinášejí jiné pohledy na právo, znalosti byznysu, akademie, advokacie, legislativy… Vytvářejí spolu s kariérními soudci společenství, kde panuje otevřená atmosféra, projevují se odlišné názorové proudy, probíhají hodnotové střety,“popisuje Josef Baxa první plody systému, který se podle něj osvědčil.

„Zkušenosti NSS jsou nám známy a přihlíželi jsme k nim při přípravě našich pravidel. Ta jsou ale podstatně podrobnější, zvažovali jsme hlavně potřeby Nejvyššího soudu,“říká Pavel Šámal.

Pravdou však je, že jím vedený soud nebyl příliš vstřícný v lákání osobností zvenčí justice. „Uvědo-

Podle předsedy Pavla Šámala je klíčovým předpokladem pro práci u Nejvyššího soudu schopnost jasně a přesvědčivě formulovat své právní názory na důležité právní otázky. Musí znát alespoň jeden světový jazyk, pravidelně publikovat odborné texty a přednášet na konferencích. „Musí ale také splňovat morální vlastnosti, nesmí podléhat politickým a zájmovým vlivům,“zdůrazňuje předseda Šámal.

mujeme si, že v zahraničí i v minulosti u Nejvyššího soudu byl běžný příchod významných právníků,“uvádí Šámal příklady Karla Jungwierta nebo EliškyWagnerové, kteří přišli na NS v devadesátých letech. Jeden byl poté řadu let českým soudcem Evropského soudu pro lidská práva, Wagnerová strávila deset let jako místopředsedkyně Ústavního soudu. „Není to nic nového, nepřinášelo to žádné problémy. Chceme zajistit prostupnost mezi právnickými profesemi,“zdůrazňuje Šámal.

Hozená rukavice advokátům

Dle právníků, kteří v posledních letech přišli na Nejvyšší správní soud zvenčí justice, jsou nová pra- vidla Nejvyššího soudu vítaným krokem vpřed. „Příchod zkušených advokátů či akademiků by mohl trend zvyšující se kvality judikatury Nejvyššího soudu výrazně podpořit, takže já osobně jsem všemi deseti pro. Snad nebudu neskromný, pokud vyjádřím naději, že by můj příklad mohl inspirovat další zkušené kolegy z komerční advokacie,“říká Tomáš Rychlý, který po dvaceti letech ve špičkových pražských advokátních kancelářích začátkem letošního roku nastoupil na NSS.

Nová pravidla chválí i Pavel Molek, jenž na NSS přišel z katedry ústavního práva brněnské právnické fakulty, kde je docentem. „Subjektivní ješitný pocit, že právě já takto nastavená kritéria splňuji na 120 procent, mi nemůže založit žádné očekávání, že právě já budu do dané funkce jmenován. Jejich samotná existence ale posiluje pocit důvěry mezi adeptem taláru, soudci a veřejností, založenou na tom, že adept nebyl vybrán proto, že je zadobře s předsedou soudu, ministrem nebo prezidentem, ale proto, že splňuje předem daná kritéria,“říká.

„Bylo pro mě velmi užitečné vědět, jak bude celý proces probíhat a jaké jsou požadavky na adepty,“popisuje soudce NSS Filip Dienstbier svou zkušenost s nástupem do justice z pozice učitele správního práva na olomoucké fakultě. „Možná tím spíše, že jsem měl tehdy poměrně čerstvou zkušenost z volby zástupce ombudsmana Poslaneckou sněmovnou. Tam se o nějaké předvídatelnosti procesu, férovosti jednání či dokonce transparentnosti rozhodovacích důvodů rozhodně nedalo mluvit,“dodává Dienstbier s odkazem na zkušenost z roku 2013, kdy poslance více přesvědčil Stanislav Křeček, exposlanec ČSSD.