Spoutaná Stará dáma
Start 104. ročníku Tour de France vzbuzuje otázku pravidel a limitů lidské výkonnosti
Počínaje rokem 2010 nemá Tour de France vítěze potrestaného za doping. Tři z těch pěti jsou ovšem z různých důvodů podezřelí. Někdy stačí nově objevená metoda analýzy starých vzorků a zpětně se odebírají tituly. Nenastal čas určitý doping povolit?
Než 104. ročník Tour v sobotu odstartoval, měl na kontě nepříjemnost. Pořadatelé úvodních etap v Düsseldorfu odmítli pozvat vítěze nejslavnějšího cyklistického etapového závodu z roku 1997 a krajana Jana Ullricha. Jezdec, jemuž zpětně vzali všechno, co dobyl od pozitivního dopingového nálezu z roku 2005 do konce kariéry, je jednou z četných individuálních obětí, zatímco instituce a šoubyznys zůstávají jakoby neposkvrněny.
Kniha redaktora MF Dnes Tomáše Macka Příběhy Staré dámy, překlenující více než stoletou historii, je plná příběhů o tom, jak si závodníci bez rozdílu národnosti i kvalit podvodně pomáhali k co nejlepším výkonům. Snadno získáte dojem, že je to celé jen cirkus plný falše a klamu. Přesto není doping důvodem poklesu popularity a podpory. Říká to něco o naší civilizaci?
Kulhánkův efekt
Idealista by mohl vznést požadavek bojkotovat to, co opakovaně prokázalo neschopnost očistit se. Ani kolosální metodicky organizovaná kamuflážní šaráda Lance Armstronga neznamenala konec dopingu.
Rozhodnutí anulovat veškeré výsledky v letech Armstrongových triumfů (1999–2005) je pohříchu vytváření umělé reality. Myslete si, že se sedm závodů nestalo. Doživotní Američanovo odvržení je pro cyklistiku propagandistický tah. Masírka notně přispěla k tomu, že lidé nepřestávají chodit na trať a sledovat bitvy cyklistů v přímém přenosu.
Máme ale kvůli tomu Tour spoutat a uvrhnout do žaláře? Lidé se bez ohledu na duchovní vyspělost či ignoranci chtějí také bavit. Někteří si prostě nemohou pomoci a baví je profesionální cyklistika. Baví je, protože ji milují. Co milujeme, toho se neradi vzdáváme, i když už to možná není láska, ale připoutanost.
Jiný druh připoutanosti najdeme u sponzorů. Když už Vratislav Kulhánek přišel s nápadem kandidovat na úřad prezidenta republiky zrovna teď, vraťme se k jeho postoji z roku 2007, kdy světem běžel jeden z největších dopingových skandálů kolem Staré dámy. „My nesponzorujeme jednotlivé týmy, my nesponzorujeme závodníky, ale soutěž (...) Pro nás ten obchodní efekt je velmi důležitý, velmi výrazný pro zvýšení známosti značky. Dopingové aféry časem vyšumí a Tour de France zůstane,“řekl tehdy Kulhánek z pozice předsedy dozorčí rady Škody Auto Českému rozhlasu.
Ani tady nikdo neuspěje s požadavkem ten špinavý byznys zavrhnout. V některých firmách si spočítali, že ztráta partnerství se sportovními hříšníky je nebude bolet, a mnohdy ho ukončili. Jednotlivec má smůlu. Když má něco masový zásah, korporace uvažují jinak. A tak Škodovka dál sponzoruje Tour, ač na ni dopadlo ještě mnohem víc dopingového marastu. Kdo nelpí na pozitivním stavu svých financí, ať pranýřuje. Mimochodem, sotva to udělá sebečistští francouzský prezident...
Jako plastiku či protézu
Když Německo v Ullrichově osobě dostalo svého zrádce, odhodlalo se s dopingáři vypořádat i za cenu ztráty konkurenceschopnosti na několik let. K tištěným médiím se přidaly tamní televize a přestaly v roce 2011 závod vysílat. Letos se do éteru vrací. Úvod situovaný do Düsseldorfu (časovka a odjezd směr Lutych) je stvrzením těžce vybartrovaného smíru.
Máme být definitivně přesvědčeni, že silniční cyklistika je čistá a Tour s ní? Vítězové z let 2010 až 2012, Lucemburčan Andy Schleck (po dopingové diskvalifikaci Španěla Alberta Contadora), Australan Cadel Evans a Brit Bradley Wiggins, jsou stále v riziku, že podezřelé okolnosti kolem jejich kariér promění nějaká budoucí kontrola v důkaz. Na nepotrestané je třeba pohlížet jako na nevinné. Nicméně nevypadá to, že by se Tour dopingu zbavila; zatím to nikdy nebyla pravda.
Jenže když už musí civilizace s Tour dál žít a reflektovat ji (kolektivní rezistence je nemožná a nerozumná), má přijmout modus neustálé nedůvěry?
Ta nablýskaná, těžce výdělečná a do jisté míry nelidská show se vzpírá aplikaci jednoduchých modů. Proti zmatku v antidopingu (nejednotná pravidla, měnící se seznamy látek, politikaření funkcionářů) stojí sílící skupina žádající povolení určitých způsobů vnější podpory výkonnosti ve sportu. Vždyť jiné zásahy do lidského organismu přijímáme. Estetickou chirurgii, sofistikovanou protetiku, umělé vyživování umírajících, změny hormonálních vzorců i pohlaví atd.
Jistě, jsou tu ještě etika, právo a taky rozum. Nicméně Tour de France, zdecimovaná dopingem i antidopingem, by se mohla stát laboratoří výzkumu, kam v oblasti fyzické výkonnosti může člověk zajít. Možná by ji to osvobodilo.