Sprosté slovo stávka
Proč berou zdejší dělníci míň než Němci i Slováci
Rekordně nízká nezaměstnanost, velmi nízká inflace – česká ekonomika vypadá jako malý zázrak. Davy lidí bez práce a neustále rostoucí ceny trápily Evropu celou druhou půli dvacátého století. Takzvaný Index ekonomické mizérie (součet míry inflace a míry nezaměstnanosti) ještě dnes přesahuje v některých zemích jižní Evropy dvacet procent, v Česku je rekordně nízký. Máme skákat radostí? Jen zčásti, protože tato radostná čísla doplňují takřka nepochopitelně nízké mzdy. Což nedává národohospodářsky smysl: nejsou lidi, ale zároveň máme nízké platy?
Nízká nezaměstnanost (bez práce jsou jen tři lidé ze sta) je samozřejmě dobrá věc, kdy pracuje každý, kdo chce, a možná i někdo, komu se moc nechce. Firmy doslova berou každého, a pokud si politici dají do programu, že budou bojovat s nezaměstnaností, působí směšně. Ale směšné jsou i sliby vyšších výplat díky nižším daním. V prvé řadě by si lidé měli o vyšší platy říct: u pokladen, u továrního pásu, na urgentním příjmu v nemocnici a zejména ve školních třídách.
Nízká míra nezaměstnanosti v kombinaci s nízkými mzdami v naší „nejprůmyslovější zemi Evropy“především obviňuje z naprosté neschopnosti české odbory. Jejich šéf Josef Středula dokáže hřímat v televizi a na různých sezeních, skutek ale utek. Reálné mzdy vzrostly za loňský rok o 2,8 %, v Maďarsku o 7,4 %. Maďarské Tesco muselo přidat svým zaměstnancům přes 15 procent ke mzdě, české jenom 4,6 %. Ve slovenských fabrikách Volkswagenu si lidé krátkou stávkou vybojovali čtrnáctiprocentní zvýšení platu, protože jim průměrná mzda 47 tisíc nestačí. Chápete? Slováci mají dvojnásobnou nezaměstnanost než Češi, ale přesto berou o více než čtvrtinu vyšší plat než Češi ve Škodě Auto (kde je 37 tisíc).
Jak je to možné? U sousedů zaměstnanci hned několika podniků buď pohrozili stávkou, nebo přímo přestali pracovat. V Česku tento jediný efektivní způsob nátlaku nepoužil skoro nikdo, přitom je k tomu nejlepší doba. Pokud lidi nepůjdou za svými zájmy tvrdě, nedočkáme se německých mezd nikdy.
Pro firmy jsme místem, kam si chodí pro levnou, kvalitní a nepříliš reptající lidskou sílu. Nemají důvod inovovat, bádat, vyvíjet. Pokud to bude pokračovat, může český stát o modernizaci, robotizaci a automatizaci leda tak sepisovat „akční plány“, ale k akci tu nikdy nedojde. Tu si musí odmakat sami zaměstnanci. Petr Kamberský