Donbas do Ruska až tak nespěchá
KYJEV/PRAHA Kam vlastně lidé žijící ve východních oblastech Ukrajiny (Luhanské a Doněcké) patří a kdo jsou? Na to se před hamburským summitem G20 pokusil odpovědět rozsáhlý sociologický výzkum Centra pro východní Evropu a mezinárodní studia (Zentrum für Osteuropa und internationale Studien, ZOiS). Jde vůbec o první šetření, které se zabývalo názory a náladami lidí žijících na obou stranách frontové linie. Proto ho autoři nazvali Donbas: dva, nebo jeden? a při jednání v rámci G20 o Ukrajině by se z něj mělo vycházet.
Zatím se zdá, že vedení Ukrajiny dělá vše pro to, aby povzbudilo separatistické nálady v Donbasu a utvrdilo tamní občany v přesvědčení, že připojení k Rusku nebo vytvoření samostatného státu bude lepší než soužití s Kyjevem. Moskva by si ale měla uvědomit, že obyvatelstvo Donbasu je i přes svou výraznou orientaci na Rusko krajně specifické a integrovat ho do ruské společnosti bude problém. Německý výzkum přinesl v mnohém překvapivé výsledky, které bourají v Rusku i Evropě zažitá tabu. Ukazují, že ukrajinskému konfliktu nerozumějí ani v Bruselu, ani v Moskvě.
Například zažitá teze, že východ se chce odtrhnout od Ukrajiny a připojit k Rusku, se ukazuje být značně nepřesnou. Podle sociologů jen jedenáct procent obyvatel separatistické Doněcké a Luhanské republiky by rádo své území vidělo začleněné do Ruské federace. Třetina občanů odtrženého ukrajinského východu by souhlasila s připojením k Rusku pouze v případě, že by jejich území získalo zcela výsadní status. Zbývajících 56 procent vidí i po třech letech války své území jako sou- část ukrajinského státu. Přitom část obyvatel jak ukrajinského, tak proruského Donbasu nemá zcela jasno, zda jsou Ukrajinci, nebo Rusové. V separatistických republikách se jen kolem 20 procent lidí pokládá za Rusy a v částech podřizujících se Kyjevu se zase zhruba jen pětina obyvatel cítí být Ukrajinci. Naopak v obou částech za poslední tři roky výrazně přibylo těch, které Němci označili jako „osoby se smíšenou identitou“. Sociologové ale čekali, že válka bude mít úplně opačný dopad – že zvýrazní nacionalistické prvky na obou stranách.
Tři roky je ukrajinský východ rozdělený frontovou linií na dvě části. Představa, že jednu obývají výhradně proruští separatisté a druhou ukrajinští nacionalisté, je mylná.
O Putinovi mají jasno
Příčinou je pravděpodobně jazyk. V obou částech rozděleného Donbasu totiž převládá ruština. Za svou rodnou řeč ji pokládá v separatistických republikách 60 procent obyvatel, v části kontrolované Kyjevem přes polovinu lidí. Podobně populární je ovšem i následující odpověď: „Oba jazyky jsou pro mne důležité.“
V něčem se ale obě části Donbasu přece jen liší zásadně. Ve vztahu k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Zatímco v ukrajinské části mu nedůvěřuje téměř 90 procent obyvatel, v separatistických republikách mu naopak skoro 70 procent lidí věří. Zásluhu na takovém rozkolu má pravděpodobně televize – separatistická území sledují hlavně ruské kanály, kde je Putin vykreslován jako spasitel a hrdina, lidé z druhé strany fronty mají přece jenom větší přístup ke svobodným médiím.