V krematoriu je plno? Mrtví mohou počkat v hotelu
Minimalistické pokoje s dvěma obyčejnými postelemi, na zdech ploché televizory a v koupelně kelímky a kartáčky na zuby, podle japonského zvyku vše jednotlivě zabalené v plastiku. A hned naproti přes chodbu ubikace pro mrtvé.
To není sci-fi film ani oblíbený japonský horor, ale interiér hotelu Relation v Ósace, třetím největším městě ostrovního císařství.
Je to jedno z míst, jimž Japonci říkají „itaj hoteru“, tedy hotel pro mrtvé. Asi polovinu ubytovací kapacity zabírají pokoje s malými oltáři a plošinami na rakve. Některé jsou dokonce vybavené technologií kontrolující teplotu a průhlednými víky, aby pozůstalí mohli své milované naposledy spatřit.
Kontroverzní hostince-márnice, jež se v zemi poprvé objevily asi před pěti lety a stále jich je jen několik, nově slouží rostoucí po- ptávce Japonců, kteří hledají alternativu k velkým, tradičním pohřbům. Tamní populace velmi rychle stárne, společenské vazby se drolí a krematoria se horko těžko snaží udržet tempo s příkře rostoucím počtem umírajících.
Okázalost je minulostí
Běžně si japonské rodiny berou ostatky svých milovaných z nemocnice s sebou domů a u mrtvého těla bdí celou noc až do rána, kdy se při obřadu se zesnulým rozloučí ve společnosti sousedů, kolegů i přátel. Odpoledne je tělo zpopelněno v krematoriu.
Jenže právě kvůli slábnoucím sousedským vztahům se tyto pohřby, jichž se kdysi účastnily celé komunity, stále více mění na malé události v úzkém rodinném kruhu. Počet zesnulých se každým rokem zvyšuje natolik, že rodiny někdy musí čekat i několik dní, než na ně s kremací přijde řada. Přestárlí Japonci také často nemají v době smrti už nikoho, kdo by pro ně truchlil. Téměř jedna pětina mužů se nežení a nemá děti, zanechávají tak minimum potenciálních pozůstalých.
Takzvané „hotely pro mrtvé“tak nejsou nic morbidního, ale zkrátka nabízejí praktické řešení této svízelné situace. Tělo mrtvého může být za uloženo v hotelu do doby, než se dostane na jeho kremaci, a rodinní příslušníci a blízcí zesnulých se zde mohou se svými milovanými rozloučit asi za desetinu běžné ceny pohřbu (ta činí až 400 tisíc korun).
„Řekněme, že nabídka nestačí poptávce, hlavně v městských oblastech,“říká Hiroši Ota, zástupce spolku japonských krematorií. V zemi je odhadem 5100 krematorií, ve více než 13milionové metropoli Tokiu ale jen 26. Loni navíc v Japonsku zemřelo 1,3 milionu lidí, o 35 procent více než před 15 lety. „Zájem o kremaci se bude zvyšovat, dokud nezmizí generace baby boomers,“dodává Hiroši Ota.
V Japonsku jsou k dispozici i pohřební salony. Jak se lidé stěhovali z venkova do měst, brát mrtvé do výškových budov se stalo složitým, ne-li nemožným úkonem. Salony jsou ale určeny větším skupinám a sofistikovanějším, nákladným pohřbům.
Podle výzkumného ústavu Dai-iči Life Research Institute se však asi třetina mrtvých z oblasti Tokia loučí se světem bez klasického pohřbu. Před deseti lety to bylo jen deset procent. sim
V Japonsku stále roste počet důchodců na úkor nově narozených. V této přelidněné asijské zemi se tak „stojí“fronty i na kremaci.