Zprava dobrý, zleva taky
Bratři Ebenové se jistě nebudou zlobit, když si titulek dnešní Depeše vypůjčí část refrénu jejich písničky. Stručnější a příhodnější vyjádření fenoménu Evropy dnešních dnů najít nelze. Letní prázdniny jsou mezidobím, které odděluje parlamentní volby v klíčových zemích EU, které buď již proběhly (Francie, Velká Británie), nebo nás počátkem podzimu ještě čekají (chronologicky v Německu, Rakousku a samozřejmě také v Česku).
Jejich leitmotivem je ztráta orientace na pravicové a levicové myšlenky. Ty ještě při zkoumání programů politických stran pod lupou najdeme v oblasti daní a odvodů. Ale už ne v názoru na to, kam se bude vyvíjet svět práce. Třeba ČSSD oficiálně varuje před robotizací, která bere dělníkům místa. Jenže třeba její vlivný člen, bývalý státní tajemník pro EU Tomáš Prouza, který měl kdysi shánět hlasy mladých městských voličů, celkem otevřeně říká, že úbytek práce pro méně kvalifikované je realita.
Nebo taková ekologie. Za časů, kdy Václav Klaus vedl ODS, byl salát „antijídlem“a kuřecí řízek levicovou úchylkou. Dnes občanští demokraté podporují farmářské trhy a ohleduplnost k přírodnímu bohatství, a ještě to vydávají za autentickou pravici.
ODS nutno přičíst k dobru, že má ještě nějaký program, který sama dokonce označuje za silný. To ostatní rovnou nabízejí vize. Andrej Babiš sní, ČSSD má vizi Česko 20+, která funguje na principu hesla „řekněte si, co byste chtěli, a my vám to možná slíbíme“. TOP 09 má už půl roku futurologickou Vizi 2030. A nejdále to ve svých vidinách nové, lepší společnosti zřejmě dotáhli lidovci, kteří bájí o Česku v roce 2050, kterého se dnešní voliči před penzí beztak nedožijí.
Nazývat takové programy vizemi je chytrý tah. Mít vizi neznamená, že ji někdo naplní. A už vůbec to nic nevypovídá o tom, jakými prostředky. Sny a vize navíc mají všichni, bez ohledu na to, zda jim dáme nálepku pravičáků, nebo levičáků.
Mistrovství ve zrušení kategorií čitelné politiky ovšem dosáhl Petr Robejšek. Sám není předsedou Realistů, ale jen mentorem. Nedělá politiku pro zastánce nízkých daní či vysokých důchodů, ale rovnou pro mámy, táty a děti. Jako mentor přece ví, co je pro koho nejdůležitější – máma má stát u plotny, táta s kvérem na verandě a děti mají už na základce dobře rozvažovat, koho budou volit. A protože u toho Robejšek vypadá jako stará konzerva, vzal si nedávno na nohy hipsterské tenisky. Kdo ví, co bude v létě. Možná že sklenku červeného Robejšek vymění za pivo v kelímku a vyrazí mezi mládež přesvědčit je, že to nedělá pro pravici nebo levici, ale pro tu změnu.
Mistrovství ve zrušení kategorií čitelné politiky dosáhl Petr Robejšek. Jako mentor ví, co je pro koho nejdůležitější – máma má stát u plotny, táta s kvérem na verandě a děti na základce rozvažovat, koho budou volit.
Svolbami je to jako s přechodem pro chodce – nejprve je třeba zvážit, co se nebezpečně řítí zprava i zleva, a tomu se vyhnout. Letos bude ale klid. Zprava dobrý, zleva taky.