Reputace VW utržila čerstvý šrám

HAMBURK/PRAHA Hon za co největším tržním podílem svádí automobilky k velmi „kreativním“řešením, jak ostře sledovaná čísla navýšit. Skandály pronásledovaný koncern Volkswagen vykázal ve Francii v průběhu sedmi let asi 800 tisíc vozů, které ve skutečnosti prodal až později, napsal koncem minulého týdne německý deník Der Spiegel.

Nadhodnocování se týkalo všech značek koncernu, tedy krom VW i Audi, Seatu a Škody nebo užitkových vozidel. Praktiky VW ve Francii měly spočívat v tom, že ve statistikách firma jako prodaná vykazovala auta, která byla k provozu na silnici zaregistrována až dlouho (někdy i rok) poté.

Tato čísla mimo jinémohla přispět i k tomu, že Volkswagen loni předehnal v celosvětových statistikách japonskou Toyotu na pozici největší automobilky světa.

Spíš než na skutečně nekalé jednání ale ukazuje tento případ na stále běžnější praxi automobilek a lokálních zastoupení.

Neporovnatelná čísla

Potíž je už v tom, že existuje řada statistik, podle kterých lze úspěchy automobilek počítat. Na celoevropské úrovni se například sledují počty vyrobených vozů, tyto statistiky sdružuje organizace ACEA. V rámci EU se sledují počty registrovaných vozů, tedy počty aut, která skutečně dostanou registrační značku.

Samotní výrobci nebo jejich lokální zastoupení pak interně používají i jiné hodnotící statistiky – třeba množství vozů, u kterých bylo zahájeno trvání záruční doby nebo počty vyfakturovaných aut. Každé z těchto čísel ale samozřejmě z podstaty věci může být odlišné. A francouzský příklad to dokazuje – interně firma vykázala prodané vozy, v registracích se tato auta ovšem neobjevila.

Pro účely statistik se automobilky naučily využívat různé mechanismy vedoucí k vylepšení výsledků. A děje se tak především za pomoci „prodejů“ve firemním segmentu. Důkazem toho je i posun v poměru prodaných aut na českém trhu.

Česko není výjimkou

„Před lety byl poměr vozů prodaných soukromým zákazníkům a firmám zhruba 45:55,“říká Vít Pěkný, nezávislý expert na automobilový trh. „Dnes je ale 75 procent aut prodáváno firmám.“

Důvodem je podle něj právě snaha navýšit prodejní statistiky. U aut prodaných soukromým zákazníkům (s rodným číslem) totiž automobilky v podstatě švindlovat nemohou.

Mechanismů, jak automobilky uvedou do provozu auta, která vlastně nemají svého zákazníka, je celá řada. Dealeři například na předváděcí vozy dávají klasické registrační značky, a nikoli jen značky převozní. Automobilky také třeba dealerům nařídí, že servisy musí mít určitý počet náhradních aut a tato auta, stejně jako ta předváděcí, musí pravidelně obměňovat. To dovede i v zemi jako Česko u některých značek navýšit registrace i o stovky vozů ročně.

Vymýtit tyto praktiky v podstatě nejde. Automobilky mohou jen v rámci čestného postupu tlačit na to, aby jejich zastoupení alespoň nevykazovala uměle nadhodnocená čísla, jako tomu bylo v případě francouzského VW. „Určitou cestou je situace, kdy výrobce srovná v celé Evropě ceny,“naznačuje Pěkný možné, ale nikoli definitivní řešení.

Další skandál koncernu Volkswagen ukazuje na letitý problém autoprůmyslu – umělé vylepšování prodejních statistik.