Přibývá ghett s menšinou Romů

Představa, že sociálně vyloučené lokality jsou osídlené hlavně romskými obyvateli, se ukazuje čím dál více jako lichá. Mění se samotná ghetta i jejich obyvatelstvo.

PRAHA Chomutovské sídliště Písečná. Tři hodiny ráno. Slyšet je hádka, kvílení pneumatik a následně i střelba. Incident z letošního května mezi dvěma obyvateli skončil smrtí jednoho z nich, romského původu.

Podle údajů Agentury pro sociální začleňování žije na tomto sídlišti zhruba 3300 obyvatel. Polovina z nich spadá do kategorie sociálně vyloučených.

Svým dílem k tomu přispěly i podnikatelské záměry soukromých vlastníků domů. „Ti využili tíživé životní situace občanů a docílili jejich přistěhování z lukrativních částí republiky do cenově přijatelnějších bytů v Chomutově,“uvádí materiál vládní agentury.

Celkově v tuzemsku žije až 115 tisíc obyvatel ve zhruba 606 sociálně vyloučených lokalitách ve 297 městech a obcích.

Poslední oficiální údaje má stát z roku 2014, kdy si ministerstvo práce a sociálních věcí nechalo zpracovat společností GAC analýzu známou jako Gabalova zpráva (společnost patří sociologovi a poslanci Ivanu Gabalovi – pozn. red.). „Sociální vyloučení je dynamickým jevem, který se proměňuje, usilujeme proto s dalšími resorty a dalšími institucemi o nastavení pravidelného monitoringu, který by včasně reagoval na jeho proměny,“sdělila Klára Malá z Agentury pro sociální začleňování.

Jak se tyto oblasti vyvíjejí, ukazuje srovnání s rokem 2006, kdy se uskutečnil obdobný projekt. „Navštívili jsme 178 obcí a našli takových lokalit přes tři sta. Žije v nich kolem osmdesáti tisíc lidí,“řekla tehdy Eva Holečková ze společnosti GAC. Nutno podotknout, že tato mapa ve svém názvu nese přímo spojení „romská ghetta“.

„Od roku 2005 se počet lokalit zdvojnásobil. Počet obyvatel žijících v nich se zvýšil o polovinu,“shrnuje hlavní rozdíly mezi lety Petr Vašát ze Sociologického ústavu Akademie věd.

Do pasti sociálního vyloučení se podle něho dostávají i starousedlíci, protože v oblastech klesají ceny nemovitostí, chybí tam infrastruktura a služby.

Situace se zhoršuje nejen na se- veru Čech, který je nejvíce s ghetty spojovaný. V Ústeckém kraji podle posledních informací žije téměř 39 tisíc obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách, vMoravskoslezském jich je ale až 23 tisíc. Nejvíce ghett ovšem přibylo v Karlovarském kraji – z 18 v roce 2006 na 61 v roce 2014.

Rodiny s dětmi i senioři

Ve více než polovině těchto lokalit pořád tvoří většinu Romové. „To svědčí o etnické diskriminaci, která v České republice panuje. Nutno ale upozornit na současný trend: došlo k zásadnímu nárůstu obyvatel v ubytovnách, mezi nimi přibývá i neromských obyvatel,“sdělil Vašát.

V těchto nevýhodných podmínkách se čím dál více ocitají i migrující pracovníci a chudí včetně rodin s dětmi a také senioři zmajoritní společnosti.

Největší podíl obyvatel v těchto místech žije v soukromých bytech třetích osob, a to až 40 procent, a ubývá těch, kdo žijí v nájemních obecních bytech. Nezanedbatelný podíl tvoří nevýhodné ubytovny.

Častá je migrace sociálně znevýhodněných. Už se ale nestěhují na delší vzdálenosti, jak tomu bylo dříve. „Většinou se jedná o stěhování z jedné lokality do druhé v rámci obce, měst anebo mikroregionu,“vysvětluje Malá. Místo pro život mění zhruba jednou ročně, hlavně kvůli tomu, že jim v bytě neteče voda nebo je například na zdech plíseň.

Ne vždy jdou za lepším. „Pokud se uzavře nějaká ubytovna na jednom místě, jednoduše se přemístí do jiné. Buď ve stejném, nebo vedlejším městě. Často ke stejnému majiteli,“popisuje Vašát.

Na to, kde ghetta vznikala, měla do roku 2009 zásadní vliv lokální politika. „Do těchto lokalit jednoduše stěhovali určité jedince. V roce 2009 přišly doplatky na bydlení, čehož se chopili takzvaní obchodníci s chudobou,“popisuje sociolog a naráží tak na praxi, kdy si často majitelé ubytoven určují výši nájmu. Úřad práce pak nejchudším pošle doplatek na bydlení, který tvoří někdy až 90 procent požadované částky. A ta míří často rovnou na účet majitele ubytovny.

„Setkal jsem se se zastupiteli měst, kteří toto velmi podcenili. Až když se vytvořila lokalita, která začala být vnímána jako problémová, teprve začali zjišťovat, co se vlastně stalo,“sdělil Vašát.

Z měst na venkov

Dnes se sociálně vyloučené lokality rozšiřují spíše do venkovských oblastí, což souvisí s cenami nemovitostí a odchodem mladých a vzdělaných lidí do měst. Vašát mluví o efektu Sudet.

„Více než polovina ze všech lokalit vznikala přirozeným stěhováním z důvodů nižších životních nákladů a migrací za možností bydlení. Nyní se však setkáváme

V sociálně vyloučených lokalitách žije v tuzemsku zhruba 115 tisíc lidí

s trendem rozpadu velkých sociálně vyloučených lokalit do menších celků,“sdělila Malá. Z pohledu řešení sociálního vyloučení je tento trend podle ní žádoucí.

„Definice sociálně vyloučených lokalit je překonaná. Setkáváme se čím dál častěji s lokalitami s takzvaným vyšším podílem sociálně vyloučených lidí, kde ale většina obyvatel těchto lokalit znaky sociálního vyloučení nenese,“upozorňuje Malá.

Nezaměstnanost v takových oblastech se pohybuje podle některých analýz okolo 30 procent, jiné mluví dokonce o 85 procentech. Ne vždy však zapojení se do trhu práce znamená, že má člověk větší šanci dosáhnout na lepší životní podmínky. Tento krok nepomůže až každému pátému. „Většina jejich zaměstnávání je krátkodobá nebo má nejistou délku trvání a generuje velmi nízký výdělek,“píše se v takzvané Gabalově zprávě.

Právě dobře ohodnocená práce je podle Vašáta jeden z klíčových bodů, jak se dá situace v sociálně vyloučených lokalitách zlepšit. Konkrétně naráží na takzvané prostupné zaměstnávání. „Když je člověk dlouhou dobu bez práce, žije na ubytovně, nebo dokonce na ulici, je představa, že ho ze dne na den zaměstnáte na 40 hodin týdně někde ve fabrice, naprosto utopická,“dodává Vašát.

V první fázi se tak lidem nabízí možnost krátkodobého zaměstnání, poté veřejně prospěšných prací. Třetím stupněm je běžná pozice na pracovním trhu.

Zásadní je podle odborníků i zákon o sociálním bydlení, který v březnu schválila vláda. Od poloviny roku 2018 by mohli o sociální bydlení žádat například lidé se zdravotním postižením, seniorské domácnosti, rodiny s dětmi či mládež opouštějící dětské domovy či náhradní rodinnou péči.