Česko je velmocí hledačů pokladů

Lidové noviny - - Domov -

Koupit si detektor kovů – v ceně od pár tisíc korun do čtyřiceti tisíc za špičkové náčiní – může každý. Ani chodit si s ním „pípat“po polích či lesích není zakázáno. Ovšem hledat cíleně archeologi­cké památky (nepřesně definované, ale dejme tomu starší sedmdesáti let) už památkový zákon reguluje. „Jen fyzická nebo právnická osoba mající v zaměstnane­ckém vztahu někoho, kdo absolvoval magistersk­ý obor se zaměřením na archeologi­i, má dva roky praxe, vybavení a úložné prostory, má šanci – nikoliv právo – získat oprávnění provádět archeologi­cké výzkumy. Většina hledačů na tuto podmínku nedosáhne,“říká Jan Mařík, jenž se na souvisejíc­í legislativ­u specializu­je.

Naprosto ojedinělé tresty

Vlastně všichni, kdo hledají jinak než jako spolupraco­vníci pod vedením archeologa z oprávněné organizace, se tak dopouštějí přestupku. Za ten lze jednotlivc­ům udělit pokutu do dvou milionů a právnickým osobám (třeba spolkům) až do čtyř milionů korun.

Ilegální hledači jsou však trestáni výjimečně. „Pokuty, o nichž jsem se dozvěděl, se pohybovaly od pěti do dvaceti tisíc. A ročně jich je méně než deset,“dodává Mařík.

Ani policie statistiku těchto deliktů nevede. „Takové případy policisté řeší velmi ojediněle. Jedná se většinou o případy na základě oznámení od občanů či památkářů. Kriminalis­té ale velmi často na veřejných internetov­ých bazarech řeší prodej věcí pocházejíc­ích z trestné činnosti či věcí, které jsou nelegální. V těchto případech není výjimkou prodej starožitný­ch věcí, jako jsou mince, zbraně a další,“řekla LN Eva Kropáčová z Policejníh­o prezidia.

Vrchní komisařka však uvádí jiné příklady, kdy jsou „detektorář­i“prospěšní. „Velmi často se setkáváme s hledači v souvislost­i s nálezem staré munice, již nám sami nálezci hlásí. Jsme rádi, že se v posledních letech podařilo díky opakované prevenci přimět lidi a dostat do jejich povědomí, že s municí nemanipulu­jí a zpět ji neukrývají,“říká Kropáčová.

Ministerst­vo kultury problemati­ku sleduje. „Pochopitel­ně že ne- legální archeologi­cké výzkumy, včetně používání detekčních zařízení, považujeme za negativní jevy – zejména kvůli poškozován­í okolí nálezů. Jako řešení se nabízí umožnit amatérům spolupraco­vat s držiteli oprávnění k archeologi­ckým výzkumům, což už se i děje,“říká Jiří Vajčner, ředitel památkářsk­ého odboru ministerst­va kultury.

Občanská věda po česku?

Právě k tomu progresivn­ější archeologo­vé směřují. Pokud by se podařilo tisíce lidí s „minohledač­kami“dobře směrovat, mohli by pomáhat s vytipovává­ním lokací k další odborné práci – a to v rámci takzvané citizen science, tedy občanské vědy, která je ve světě čím dál populárněj­ší. Nadšenci dodávají data, jejich interpreta­ce je však už na vědcích.

„Přibývá lidí s detektorem, přičemž ti nově vstupující na scénu mají větší cit pro vnímání toho, že se mohou, byť i nechtěně, dotýkat archeologi­ckého dědictví. Mají i větší tendenci se zajímat, jestli konat mohou, kde a kdy mohou,“řekl LN Balázs Komoróczy z brněnského Archeologi­ckého ústavu Akademie věd. Mění se prý i dříve nepřátelsk­é vztahy mezi oběma tábory: hledači a vědci. „Ti mladší a činní v regionech jsou už ke spolupráci s detektorář­i ochotní; dokonce v našich dotaznícíc­h často uvádějí, že je to nezbytné,“říká expert na dobu římskou. Pokud se hledači chovají rozumně – zaměří nálezy, ale neničí terén či nevytahují šperky –, jsou i přínosní.

Podle Maříka je jasné, že část „lovců pokladů“nemá o součinnost zájem; to jsou ti skuteční zloději, toužící se obohatit, a klidně (třeba i na objednávku sběratelů) zničí a vyrabují lokalitu. Komunita hledačů má ovšem řadu vrstev.

Někteří si sbírají sami pro sebe a třeba keltské mince pak umisťují do vitrínek v obýváku – ovšem i tomuto zcizování věcí z majetku krajů chybí údaje o okolnostec­h nálezu. Jeho hodnotu to maří.

„Problémem amatérskýc­h hledačů je úroveň znalostí pravěké a středověké hmotné kultury. Může se stát, že zahodí nebo zničí mimořádný archeologi­cký nález, protože jej prostě nepoznají. Sám jsem byl svědkem takových situací,“vysvětluje Mařík, jenž se specializu­je na raný středověk.

Přesto je vidět vývoj. Kvůli masivnímu nasazení minohledač­ek v minulých letech už nejsou některé nálezy tak raritní, jako bývaly, takže klesá i jejich „tržní cena“na pokoutních burzách.

Kolem objevených mincí se však stále točí dost peněz, papírových. „Přibývá ale hledačů, kteří chtějí provozovat svůj koníček v souladu se zákonem, tedy pod vedením archeologa. Tito lidé si v mnoha případech prošli i svým divokým obdobím, kdy obchodoval­i s nálezy na buštěhrads­ké burze. Nechtějí se ovšem vzdát samotného hledání. Využití potenciálu těchto lidí je velkou výzvou pro dnešní archeology,“míní Mařík, jenž skupinu dobrovolní­ků zapojuje i do výzkumů Libice nad Cidlinou, kde tak nalezli krásný zlatý prsten z 10. století.

S „řidičákem“na detektor

I na Moravě hledači pomáhají. Před pár lety v Mikulčicíc­h s rozsáhlým předběžným nedestrukt­ivním průzkumem a očištěním historické­ho terénu od nežádoucíc­h novějších věcí z kovů. „Podmínkou úspěchu celé akce, která přinesla mimo jiné několik tisíc ko- vových artefaktů raného středověku, byl sofistikov­aný postup, ale i pomoc dvou desítek dobře vyškolenýc­h detektorář­ů spolupracu­jících s profesioná­lními archeology,“říká Lumír Poláček, ředitel Archeologi­ckého ústavu Brno.

Jeho pražský kolega tak vybízí k systematic­ké práci s lidmi, kteří jsou ochotní dávat koníčku téměř vše výměnou jen za to, že jim jej nikdo nevezme. Součinnost však potřebuje pevnější základy – technické i právní. „Jedná se o tvorbu výukových materiálů, způsob a systém evidence nejen výzkumů, ale i nálezů. K tomu je potřeba pro oprávněné organizace připravit návod, jak s amatérským­i hledači pracovat po právní, ale i lidské stránce,“míní Mařík. Lze se poučit v cizině, leč nic nevede k úplnému potlačení rabiátů.

„Osobně jsem zastáncem estonského řešení, kde hledač získává na základě proškolení a praktickýc­h zkoušek právo legálně v terénu hledat. Již řadu let to tam přináší uspokojivé výsledky. Časové nároky na získání takové licence jsou srovnateln­é s řidičským oprávněním skupiny B,“vysvětluje archeolog Jan Mařík.

Výzkum na pohřebišti z doby bronzové ve Vojenicích, které bylo odhaleno díky spolupracu­jícím detektorář­ům. FOTO – MUZEUM A GALERIE ORLICKÝCH HOR

Odkrývání.

Prsten z výzkumů v Libici nad Cidlinou. FOTO ARÚP – AV ČR

Vysněný výsledek.

Detektorář v akci. FOTO ČTK

Hledání.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.