Vraťte nám show
Saganovo vyloučení z Tour podněcuje diskusi o mezích agresivity ve sportu
Vyloučením Petera Sagana z Tour de France za agresivní jízdu se zadními dveřmi na scénu vrátilo téma brutality profesionálního sportu.
Na evropském kontinentu není diskuse rozšířena tolik jako v Americe. Tam mají mnoho případů, kdy nějaká instituce nějak zasáhla proti násilným aktům, jak se k tomu nyní odhodlal sbor rozhodčích na Tour.
Zničené životy
V roce 1994 si manžel krasobruslařky Tonyi Hardingové najal muže, aby údery železnou tyčí zranil koleno soupeřky Nancy Kerriganové. Nejprve trestal soud, potom i národní svaz doživotním zákazem činnosti Hardingové, která o atentátu věděla. Akt čisté brutality ukazuje, kam až může vést extrémní sportovní rivalita.
Tvrďačka Hardingová se věnovala i boxu. Řada úmrtí boxerů dlouho nevedla k žádným změnám. V roce 1982 nádoba přetekla, když po pádu na podlahu zemřel Jihokorejec Kim Duk-koo. Asociace amerických lékařů označila box za zvěrstvo a navrhla ho zakázat. Řídicí orgány postupně zvýšily počet bezpečnostních lan v ringu, snížily počet kol, zavedly zdravotní prohlídky. Nařízení používat v amatérském boxu helmy přesto vyvolalo vlnu odporu.
Jiným důvodem brutality sportu je byznys. O zákulisí boxu psal před téměř sto lety už Ernest Hemingway. Vznikly desítky knih i filmů s postavami bezskrupulózních promotérů řídících špinavou hru peněz, na jejímž konci jsou zničené životy. Kimův soupeř Ray Boom-Boom Mancini se nezbavil výčitek, sebevraždu spáchali Kimova matka i rozhodčí zápasu.
Tragické vyústění rozhodnutí, aby syn či dcera sportovním úspěchem finančně zabezpečili rodinu, není nic neobvyklého. Rodič v roli trenéra, manažera nebo osoby v pozadí je schopen klást mnohem extrémnější nároky než najatý kouč – je to náročnost, nebo týrání?
Na tento případ, známý v Česku zejména z tenisu a hokeje, upozornil bývalý americký prezident Barack Obama. Prohlásil, že kdyby měl syna, nikdy by mu, tak jako jiní rodiče promítající do dětí své vlastní ambice, nedovolil hrát americký fotbal. Ten v reakci na zvyšující se brutalitu zdokonaluje výstroj. Naproti tomu v americkém ženském lakrosu bylo teprve letos povoleno užívání helem. Panuje podezření, že jsou útočnými zbraněmi už tak extrémně agresivních hráček.
Lední hokej si bez přileb nedovedeme představit. Takřka z něj vymizeli bitkaři, a to ve snaze eliminovat zranění hlavy. Dílem i proto, že odškodnění postižených hráčů vedou k finanční ztrátě. Diskuse kolem míry hokejových násilností ve hře i po jejím přerušení je stále aktuální.
V gladiátorské tradici
Zejména v Kanadě (a stejně tak i v Česku) je stále cítit nostalgii po dobách, kdy se publikum bavilo rvačkami a tzv. dohráváním soupeře (atakem již mimo souboj o puk). Agrese požadovaná pro uspokojení diváka je svébytným fenoménem.
Americký fotbal staví svou popularitu nejen na touchdownech, passech a runech, ale také na tvrdých střetech, atacích a zastaveních protihráče. Rozhodčí mají trestat fauly, jsou však z druhé strany kritizováni za úzkostlivé posuzování herních situací.
Nejpopulárnější evropský sport fotbal žádá, aby se neúměrná agresivita trestala i v případě, že je zároveň zasažen míč nebo jde zákrok zepředu (faulovaný faulujícího vidí); to v minulosti nebylo. Nicméně agresivita se stupňuje, trestaní hráči ve shodě s publikem dávají najevo neznalost pravidel a neschopnost akceptovat vlastní sklon k brutalitě. Někteří komentátoři a experti v médiích jim přitakávají.
U Saganova případu to ukázal komentář Jiřího Kratochvíla na serveru iDNES z minulé středy. Autor volá po Slovákově vrácení do Tour de France, bez něj prý závodu hrozí nuda. Ani domáhání se práva na zábavu bez ohledu na psychické a fyzické zdraví aktérů není novinka. Odvolává se na tradici gladiátorů.
Mark Cavendish, postižený v inkriminovaném spurtu se Saganem, sice nepokračuje v závodu, ale v zásadě mu nic není. Při pádech z kola ve vysoké rychlosti je však až příliš hmatatelně přítomna smrt, což sám Cavendish potvrdil, když popsal, jak ho při pohledu na rudou kaluž pod sebou napadlo, že vykrvácí. Smrtelné pády znáte z cyklistiky i odjinud. Voláte pak snad „Vraťte nám šou!“?
Při pádech z kola ve velké rychlosti je až hmatatelně blízká smrt: Cavendish popsal, jak ho při pohledu na rudou kaluž pod sebou napadlo, že vykrvácí
Rituály sebeohrožení
Je v tom stigma rozdělenosti západní společnosti. Kdo z diváků či mediálních expertů opustil místo před obrazovkou a stál na okraji trati, kde se odehrávají „bláznivé souboje“(Saganův termín) a masa těl se řítí k zemi? Kdo se křečovitě držel vratké bariéry, když se kolem přeřítil monzun dostihových koní?
Někomu ale nic nedojde ani pak. Závodníci automobilových rallye i diváci kolem silnic při nich vykonávají rituál násilného sebeohrožení. Nevědomost publika vystihl humorista Jaroslav Žák už za první republiky. V popisu, jak diváci na břehu nevidí nic z úporné snahy vodního pólisty topit soupeře, ukázal sport i takto. A změnilo se od té doby pólo? Kdeže!
Administrativní zásahy proti brutalitě se budou střídat s vlnami jejího návratu jinými způsoby, hokej je toho laboratoří. Při nízkém stupni ochoty rozpoznat příčiny a kontext, s přehlížením možných následků míra brutality poroste.