Relativsätze – vztažné věty

Vztažné věty patří mezi věty vedlejší, uvozují se ukazovacími zájmeny (např. der – který, die – která/kteří, das – které) či tázacími zájmeny (např. wer – kdo, was – co/což). Vztažné věty také využívají zájmenná příslovce, např. worüber – o čem, worauf – na co, wozu – k čemuž, a příslovce času a místa, např. wann – kdy, wo – kde, wohin – kam atd. Když se použijí vztažná zájmena, kromě uvození vedlejší vztažné věty odkazují většinou i na podstatné jméno nebo zájmeno ve větě hlavní. Sloveso stojí ve vedlejší větě vždy na konci. Příklad: Bist du noch in Kontakt mit dem Mann, du noch liebst? – Jsi ještě v kontaktu s tím mužem, stále miluješ?

Vztažnému zájmenu může předcházet předložka: Jakub hat besonders große Füße, er gut schwimmen kann. – Jakub má obzvláště velká chodidla, může dobře plavat. Zvláštností skloňování ukazovacích zájmen ve vztažných větách je 2. pád – liší se od běžného skloňování. V rodu mužském a středním je tvar – např. Hans, Vater noch jung ist. – Honza, otec je ještě mladý, v ženském rodě amn. č. –

V mn. č. je navíc ve 3. p. tvar – (příklad viz výše).