Zaplaťme z peněz EU učitele
Aleš Chmelař
LN Premiér Bohuslav Sobotka sliboval návrat do mainstreamu EU. Teď z jedné strany Brusel zahájil s Českem řízení kvůli nedodržování migračních kvót, z druhé strany Praha chystá žalobu na Evropskou komisi kvůli směrnici o zbraních. Je tohle ten hlavní proud?
Evropský mainstream je tekutý. Není to pozice Evropské komise, ale suma názorů členských států. My jsme braní za konstruktivního a seriózního hráče. Dřív jsme se principiálně stavěli proti některým iniciativám, protože jsme s evropským projektem nesouhlasili. Teď máme konkrétní argumenty, které se snažíme vyztužit. Neříkáme „ne“, říkáme „ano, ale“. Mít jiný názor na konkrétní věc je legitimní a dělá to každá země.
LN Stačí mít jen názor, nebo je ho potřeba podpořit nějakým solidárním krokem? Třeba Rakušané kvóty také kritizují, na druhou stranu loni přijali 100 tisíc uprchlíků…
Ale my solidární jsme. Spolupracujeme se sousedy, máme své experty v uprchlických centrech v Řecku a Itálii, bavíme se s nimi o pomoci. Myslím, že naše argumenty, proč kvóty nefungují, jsou brány čím dál vážněji. To, že vzniká dohoda o ochraně vnějších hranic nebo o podpoře libyjské pobřežní stráže, je i naší zásluhou. V EU je vše běh na dlouhou trať. Za sedm let, co se řeší krize eurozóny, jsme se nikam reálně neposunuli. V uprchlické krizi jsme se za dva roky dostali ke konstruktivnímu řešení. A dva roky jsou v EU krátká doba.
LN Systém kvót v září končí. Co se s ním stane dál?
Doufám, že se v říjnu dohodneme na jiném systému a že ta dohoda bude na základě souhlasu všech členských zemí. Protože dopady, které přijetí kvót mělo, byly nešťastné.
LN Čili se nesmí opakovat situace ze září 2015, kdy bylo Česko přehlasováno.
Rozhodně. A máme na to nad rámec pravidel fungování Evropské rady diplomatické nástroje. Chceme diskutovat v různých formacích, nejen na půdě Visegrád- ské čtyřky. Již jsme se kvůli tomu sešli s Beneluxem, s Francií, proběhlo setkání se Slováky a Rakušany. To vše nám může pomoci.
Stabilizovali jsme zaměstnanost. Teď je na čase navyšovat platy, říká Aleš Chmelař, státní tajemník pro evropské záležitosti.
LN Za peníze z EU stavíme železnice a silnice. Má nás to přiblížit více k Západu. Je taková myšlenka dohánění bohatších zemí prostřednictvím prostavěných peněz udržitelná? Co všechno bychom měli dohánět?
Obrovským cílem evropské i české politiky by měla být mzdová konvergence u učitelů a lidí, kteří vychovávají nové generace. Nemluvím o všech odvětvích, protože když zvýšíme mzdy na dvoj nebo trojnásobek, tak je jasné, že to některé podniky nemohou nárazově unést.
U učitelů máme příležitost, ať už za pomoci evropských dotací nebo projektů, budovat silnou příští generaci. A zároveň nehrozí, že bychom tím vytvořili ekonomickou nerovnováhu. V učitelských profesích jsou ti nejkvalifikovanější potřeba. A dokážu si představit, že nový finanční rámec bude nastaven tak, že umožní v této profesi zvyšování mezd.
LN U učitelů je to pochopitelné, protože u nás pedagoga třeba z Ukrajiny nezaměstnáte. Jak ale chcete přesvědčit firmy, které zaměstnávají dělníky z Rumunska nebo Bulharska za nízké mzdy?
V době transformace jsme se zaměřovali na stabilizaci pracovních míst, což bylo v pořádku. Teď ale musíme přistoupit na to, že se zaměříme na mzdové přibližování, to je normální proces. A v rámci něj zjistíme, že i my jsme cílovou zemí pracovní migrace. V EU musí být takové sociální standardy, aby rozdíly v ohodnocení práce nezpůsobovaly společenské tlaky na trhu práce a aby se lidé necítili ohrožení. Vnitřní trh EU není tak velký, aby lidé žili v ohrožení nízkými platy někoho jiného. My jsme přece jeden trh, nekonkurujeme mzdám v Bangladéši.
LN Ohrožení ale cítí i mnoho lidí na Západě. Německo a Francie vyžadují obvyklou mzdu pro řidiče kamionů. Není to jen nástroj, jak ukázat, že platy u nás jsou opravdu nízké?
Celá debata o takzvaných vyslaných pracovnících je nešťastná, protože dává možnost některým zemím zavřít oči nad tím, jaký je stav jinde. My nemůžeme souhlasit s tím, aby nějaká zahraniční firma těžila z toho, že jsou u nás třeba třikrát nižší mzdy, a zároveň volala po tom, že naši dopravci nemohou právě tohoto rozdílu vy- užívat ve svůj prospěch. To není rovnoprávný přístup.
A už vůbec to není spor mezi členskými zeměmi. V Česku máme vysoký odliv zisků do zahraničí, na druhou stranu si třeba v Beneluxu mohou lidé stěžovat na to, že poskytují peníze zemím, které nechtějí být solidární. Přitom kohezní fondy platí všichni daňoví poplatníci. Musíme se podívat, kdo nejvíc vydělává na vnitřním trhu, a spravedlivě zisky zdanit. Aby ti, co z vnitřního trhu těží, platili i náklady.
Přesně na tohle míří i návrh společného základu korporátní daně. Mnoho firem těží z vnitřního trhu, pomocí machinací ale buď neplatí skoro žádné daně, nebo vyvádí zisky jinam.
LN Dokážete odhadnout, kdy se společný základ firemní daně přijme?
Můj odhad je, že se to podaří v horizontu pěti let prosadit na úrovni menšího počtu zemí a ty ostatní se budou přidávat.
LN Včetně Česka?
Ano. My spíš čekáme na detaily, než abychom se bránili té debatě. Pro Česko by to mohlo být vý- hodné, protože řada firem, které tu působí, optimalizuje daně skrze jiné členské země.
LN Neposílí to ale myšlenku Evropy více rychlostí, která se Česku nezamlouvá?
Pro nás je v té debatě zásadní, abychom ovlivnili, jak bude vypadat vyšší rychlost, a aby nám zůstal otevřený prostor, když bychom na vyšší rychlost chtěli přeřadit. Neříkáme, že to uděláme. Ale chceme mít možnost.
LN V jaké oblasti chceme být ti rychlí?
Rodák z Brna. Vystudoval pařížský Sciences Po a London School of Economics.
Působil jako výzkumný pracovník v oblasti finančních trhů v bruselském think tanku Centrum pro studium evropských politik (CEPS).
V roce 2014 se stal hlavním evropským analytikem Úřadu vlády a ředitelem Odboru koordinace hospodářských politik EU.
Letos v červnu byl jmenován státním tajemníkem pro evropské záležitosti. Mimo jiné koordinuje evropskou politiku jednotlivých ministerstev a jako takzvaný šerpa je pravou rukou premiéra na summitech EU.
Je ženatý, má syna.
To, o čem jsme mluvili, jsou témata, která vláda schválila. Jestli dojde ke změně, je z hlediska postu státního tajemníka nutné to respektovat. Nicméně není v Evropě zvykem, aby se vládní pozice rychle a příkře měnily.
LN A když narazíte na hradbu nezájmu o evropskou politiku? Budete ji prosazovat sám jak pěšák v poli?
Na DVTV se mě pan Veselovský ptal, jestli jsem kůl v plotě… Jsem profesionál a i s tím bych se musel vyrovnat. Mým úkolem je hájit českou pozici v Evropě. Což je svým způsobem i výzva.