O. k., jsme dva národy
Americký prezident promluvil ve Varšavě a jednal v Hamburku. Za politický Západ
O. k., jsme dva národy – napsal americký spisovatel John Dos Passos v roce 1927 po popravě Sacca a Vanzettiho, dvou anarchistů italského původu obviněných z vraždy při loupežném přepadení. Dos Passos byl sociální reformátor usilující o zlepšení údělu chudých. Byl aktivní v kampani za milost pro Sacca a Vanzettiho. Kampaň neuspěla, oba byli popraveni na elektrickém křesle.
O. k., jsme dva národy – mohou si říct Evropané i Američané po Trumpově projevu ve Varšavě. Jeho závěrečná pasáž zněla: „… bojujme za rodinu, bojujme za svobodu, bojujme za zemi, bojujme za Boha.“Umíte si představit evropského politika, který by toto řekl? Snad Kaczyński, možná Orbán. Ale západoevropský politik? Čtyři slova, která by neměla být kontroverzní – rodina, svoboda, vlast, Bůh. Do Evropy musel přijet Trump, aby je řekl. V Polsku sklidil ovace, pro levicové liberály to byla noční můra.
O. k., jsme dva národy – my Evropané. Ne etnicky, nýbrž politicky.
Civilizace a její hackeři
Ale ve vztahu k Trumpovi jsou dvěma národy i Američané. Zatímco konzervativní komentátor Charles Krauthammer ten projev označil za „reaganovský“a doposud Trumpův nejlepší, levicově liberální publicista Peter Beinart o něm napsal: „Ve svém projevu v Polsku se Trump desetkrát zmínil o ‚Západě‘ a pětkrát o ‚naší civilizaci‘. Jeho bílí nacionalističtí stoupenci budou chápat přesně, co myslí. Je důležité, aby to chápali i ostatní Američané. (…) Západ je rasový a náboženský termín. Aby země byla západní, musí být většinově křesťanská a většinově bílá.“Dle Beinarta byl Trumpův projev rasistický. O. k., i v USA jsou dva národy…
Beinart je zbytečně hysterický. I když se Západ historicky ustavil jako většinově křesťanský a většinově bílý, není nutné být ani jedním, aby jeden byl člověkem Západu a vyjadřoval jeho ducha; Martin Luther King nebyl bílý a britský rabín Jonathan Sachs není křesťan; oba přitom vy- jadřovali politický a morální étos Západu výtečně.
Z Varšavy Trump jel do Hamburku na Summit G20 (dvaceti nejrozvinutějších zemí), ale mnohem sledovanější než summit samotný byla jeho první schůzka s ruským prezidentem Putinem. A nejsledovanější byla otázka případného ruského vměšování do amerických voleb 2016. Pak se zprávy o obsahu schůzky zdánlivě lišily: americký ministr zahraničí Tillerson řekl, že Trump se několikrát důrazně zeptal Putina, zda Rusové do amerických voleb zasahovali, a ruský ministr zahraničí Lavrov řekl, že Trump přijal Putinovo ujištění, že nezasahovali. Je dost možné, že Trump to ujištění slovně akceptoval, protože celá kauza je mu nepříjemná a byl by nejradši, kdyby zmizela.
Jenže všichni, kdo se věcí zabývají, vědí, že Rusové do amerických voleb interferovali a hackli jak republikánské, tak demokratické počítače – a zveřejnili jen informace z těch demokratických. Celé to vypadalo pro Trumpa špatně. Jenže pak se objevily informace, které věc ukazují v novém světle. Obamova vláda věděla o ruských hackerských útocích už od léta 2016 do voleb v listopadu – a rozhodla se na ně nereagovat. Obama se domníval, že Hillary Clintonová volby vyhraje, a proto nechtěl situaci vyhrocovat. Až po listopadových volbách, kdy překvapivě vyhrál Trump, reagoval Obama zuřivě a vyhostil z USA pětatřicet ruských „diplomatů“. Od léta do listopadu 2016 se však choval nezodpovědně, když na ruské hackerské útoky veřejně nereagoval.
Západní étos
Jako by Trumpova vláda měla na Rusko několik názorů. Trump se chce dohodnout, viceprezident Pence a velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová zastávají tvrdší linii. Mimochodem, Haleyová je aktuálně nejzvučnějším hlasem za západní hodnoty v OSN – a přitom jako Američanka indického, sikhského původu má barvu pleti nikoli bílou, nýbrž olivovou.
A jak to bylo se Saccem a Vanzettim? Anarchista Carlo Tresca, který se angažoval za jejich milost, později v roce 1943 řekl pravdu: Sacco byl vinný a Vanzetti nevinný. Sacco vraždil, stiskl spoušť pistole při loupežném přepadení. Vanzetti byl nevinný v tom, že nestřílel; byl však u přepadení Saccovým komplicem.
Dos Passos byl ve Španělsku za občanské války na levicové straně „proti fašismu“– a tam viděl, jak komunisté – stalinisté vraždí nekomunistickou levici. Stejně jako Orwell se stal antikomunistou. V domácí politice pak liberálem, jenž se domníval, že největším problémem je rozsáhlý stát s vysokými daněmi a regulacemi, který nejvíce komplikuje život prostému člověku. Po válce podporoval republikány; a protesty proti válce ve Vietnamu – antikomunistické válce – považoval za morálně nezodpovědné.
Jaký to osud mladého revolucionáře, který kdysi prohlásil: O. k., jsme dva národy! Dva národy zůstaly, pouze on přešel z jednoho do druhého.