Svéráz národní chuti
Příběh šizených potravin není zdaleka jednoznačný
Nejsme občané druhé kategorie, volaly na jaře unisono hlavy českého, slovenského, polského i maďarského lidu s poukazem na různé složení potravin v různých zemích. „Nechceme být popelnicí Evropy“, volá dnes celý národ. Věc má však háček: pokud se jako lid popelnicových polí chováme, kapitál nám dá přesně to, co chceme.
Když se něco jmenuje stejně, vypadá to stejně, ale chutná to jinak, člověka to naštve. Potud je populární teze Západ nás šidí pravdivá, ale opravdu jen v jistém smyslu. Rozdílné složení zboží má přitom tři základní příčiny: cenu, za niž jsme ochotní věci kupovat (a řetězce od výrobců odebírat), národní vyhlášky, a do třetice i chuťové preference.
V prvé řadě rozhoduje cena. Když v devadesátých letech přišli na východní trhy velcí hráči, nabízeli stejné zboží: od jogurtů po prací prášky. Ale prodávalo se málo. Aby ne, když taková tyčinka Snickers stála zhruba stejně jako dnes, ale průměrný plat byl devětkrát nižší! Proto začali šetřit na surovinách a účinných látkách. „Český zákazník se orientuje jen podle ceny“byla mantra, s níž jako s Písmem svatým pracovali více než dvě dekády v retailu všichni. Ještě důležitější je pak souboj velkých řetězců, které tlačí dodavatele k extrémně nízkým cenám. Chléb u nás stojí o polovinu méně než v Rakousku.
Za druhé není jednoznačné, že východ má horší potraviny než západ. Průzkum Potravinářské komory při testu párků zjistil, že „průměr obsahu masa u českých párků dosahoval 82 %, u německých a slovenských shodně 80% a u rakouských pouhých 69 %“. Mendelova univerzita srovnáváním potravin zjistila, že „53 % bylo kvalitou srovnatelných, 24 % bylo lepších českých a 23 bylo kvalitnějších zahraničních“.
Národní specifika, chuťové a regulační, skvěle ukázal test deníku MF DNES, jenž srovnal limonádu Fanta z mnoha koutů světa. Mimo jiné se ukázalo, že v americké Fantě není ani mililitr ovocné šťávy, kdežto italská či francouzská jí mají 12 procent. Proč? Obsah šťávy je tam určen zákonem, jenž podporuje pěstitele citrusů. Našim porotcům se zdála světlá, protože nebyla uměle dobarvená... A podobných rozdílů byly desítky.
Politickým pokřikem se potraviny nezlepší. Ale bude-li se národ i díky populistickým politikům více zajímat o to, co nakupuje, a zejména bude-li vyžadovat v obchodě kvalitu a pestrost včetně lokální nabídky, bude se nám všem o trochu lépe jíst, pít a vposled možná i žít. Petr Kamberský