Uber i taxi. Jejich soužití zvýší kvalitu

Rychlý vývoj moderních technologií, zejména těch digitálních, mění doposud zaběhlé zvyklosti v mnoha odvětvích. Principy fungování řady služeb, na které jsme byli léta zvyklí, jsou najednou doplňovány, či dokonce zdánlivě ohrožovány zcela novými formami podnikání.

Nejeden mladý člověk dnes místo taxi použije službu, jakou je Uber či Taxify, ubytování na dovolenou najde přes Airbnb, místo aby hledal hotel, a když potřebuje půjčit peníze, využije místo banky tzv. P2P půjčku.

A jak to v takových případech bývá, technologie a invence tu opět předběhly legislativu, s čímž mají samozřejmě největší problém tradiční poskytovatelé těchto služeb. Subjekty nabízející nové služby podle nich hrají na stejném hřišti a stejnou hru jako oni, jen podle jiných pravidel, či dokonce úplně bez pravidel, a jde tedy o nekalou soutěž. Je proto namístě tyto nové formy poskytování služeb zakázat, hříšníky postihovat a celkově se snažit tyto jevy zcela vymýtit?

Proč neustrnout u koní

Samozřejmě že ne. Připomínalo by to snahu vymýtit jízdní kola jen proto, že legislativa počítá pouze s koňmi. Jízdní kolo řeší stejný problém jako kůň, ale neodpovídá zvyklostem ani legislativě. A pokud jízdní kola nevymýtíme, je třeba alespoň donutit jejich majitele, aby je nechali každý rok u kováře okovat a také překontrolovat veterinářem.

Typické jsou právě nové platformy v oblasti osobní přepravy, které se rychle rozšířily po celé Evropě, získaly oblibu zejména ve velkých městech a způsobily těžkou hlavu regulátorům.

Kritici tohoto fenoménu nejčastěji zmiňují nespravedlnost vůči provozovatelům profesionální taxislužby, kteří musí plnit řadu pravidel, mít označená auta, instalované taxametry, absolvovat různé zkoušky a podobně. Skuteč- ně se však jedná o dvě shodné služby, kde jedna hraje podle pravidel a druhá nikoliv?

Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že problémy s kvalitou profesionální taxislužby zatím žádné zkoušky ani kontroly nevyřešily. Naopak nové platformy, jež jsou postaveny na moderních elektronických technologiích, využívají recenzní systémy, ovlivňující pověst daného řidiče, a tím umožňují autoregulaci kvality daného trhu. A jak ukazují i jiná odvětví, tento systém autoregulace může být mnohem účinnější než regulace, které podléhá profesionální taxislužba. Také se ukazuje, že mnozí odběratelé tohoto typu služby věří více údajům GPS než zkompromitovaným taxametrům s různými turbo doplňky. V neposlední řadě stojí za zmínku, že u služeb postavených na nových technologiích je pro stát mnohem jednodušší kontrolovat například plnění daňových povinností. Třeba v Estonsku spolupracuje Uber přímo s daňovou správou.

Nyní tedy máme dvě možnosti. Buďto se novým trendům budeme bránit a trvat na starých modelech, nebo upravíme legislativu tak, aby reflektovala vývoj doby. Aby umožnila občanům efektivněji využívat svá vozidla bez nadměrné byrokratické zátěže a nebránila existenci nových modelů poskytování služeb, které navíc řeší problémy doposud zdánlivě neřešitelné.

Pokud budou oba modely poskytování služeb fungovat vedle sebe, nepochybně si oba najdou své spotřebitele. Tato koexistence navíc jistě pomůže zvyšovat kvalitu na obou stranách.

Právní a ekonomické aspekty nových služeb

Při rozhodování, zda jít cestou zákazu, či vstřícné legislativy, je také vhodné rozhlédnout se jinde po Evropě. Můžeme jít cestou těch zemí, které ekonomiku spíše dusí (Maďarsko). Anebo semůžeme vydat cestou zemí, které jsou nám často dávány za vzor (Estonsko, Finsko, Velká Británie či Nizozemsko).

S úpravou legislativy to navíc není tak komplikované, jak by se mohlo zdát. Již dnes zákon (č. 111/1994 Sb.) zná taxislužbu na základě smlouvy. Největší problém je však v tom, že zde zákon počítá pouze s písemnou smlouvou a nepřipouští elektronickou formu; tedy kromě té se zaručeným elektronickým podpisem. Tento zastaralý přístup nebere v úvahu moderní technologie, jako jsou mobilní aplikace a webové objednávkové systémy. Pokud je dnes tímto způsobem možné uzavřít smlouvu při koupi jízdenky na vlak, autobus, nebo dokonce i při koupi letenky, proč by nemělo být to samé umožněno u smluvní přepravy?

Vyvinul jsem v tomto směru iniciativu a předložil pozměňovací návrh zákona. Přicházím s kompromisním návrhem, který mimo jiné dává ministerstvu dopravy pravomoc stanovit prostřednictvím prováděcího předpisu požadavky na funkcionalitu dané platformy, např. mobilní aplikace, prostřednictvím které bude tento typ služby sjednáván.

Jsem přesvědčen, že rozumná legislativní úprava této oblasti, která konečně vytvoří právní rámec pro nové způsoby nabízení služeb, je jediným logickým krokem.