S ÚSTAVNÍM PRÁVNÍKEM HOVOŘIL

Neznám takový případ, kdy by vládl jen přímo volený starosta bez voleného kolektivního orgánu.

Umím si představit změnu. Dávám na zvážení, zda by nestálo za úvahu, jestli v čele výkonné moci obce má stát kolegiátní či monokratický orgán. Podle mě by mohlo být zastupitelstvo, které si ze svého středu vybere starostu. Ten by si poté vybral svůj tým, který by fungoval po vzoru americké vlády – tedy že starosta by měl hlavní slovo, ne rada rozhodující ve sboru. Tím by se odstranil i problém naší současné samosprávy především velkých měst. Skutečnost, že členem rady může být jen

Výhodou většinových systémů v jednomandátových volebních obvodech je jasná vazba volič–poslanec. Ale i náš tradiční systém poměrného zastoupení má své výhody. V Polsku, Maďarsku či Turecku dnes pozorujeme ohrožení liberální demokracie. Systém poměrného zastoupení společně s dalšími prvky, jako je třeba druhá komora, přinejmenším ztěžuje naprosté ovládnutí státu jednou stranou. Příklady států, které jsem jmenoval, jsou varovné. Strana, která v jedněch volbách drtivě vyhraje, se pak často snaží dělat všechno pro to, aby už o svou moc nepřišla, aby už nikdy nemohla prohrát volby. Tak lze číst snahy ovládnout média a soudy v Polsku, nebo změny ústavy v Maďarsku. Turecko je ještě extrémnější případ.

Nechci odhadovat výsledky. Není však důvod, aby po volbách došlo k systémové změně naší liberální demokracie. Funguje totiž slušně. Samozřejmě se můžeme bavit o dílčích problémech a jejich řešení, stát ale funguje politicky i ekonomicky. Nevidím tedy důvody pro razantní změny. Volání po nich může být nebezpečné. Základní pilíře naší demokracie jsou nastavené dobře a je potřeba se o ně starat, ne je kácet.