Lidové noviny

Samota v Čechách

Letní průvodce po starodávný­ch i moderních poustevnác­h – oknech do nitra i duše české krajiny

- RADEK MIKULÁŠ

Od zastávky Ždírecký Důl, kterou dvakrát denně projede školní autobus, aniž by měl důvod zastavit, jdu pomalu vzhůru. Mířím k údolíčku obklopeném­u pískovcový­mi skalami se zbytky starých usedlostí, částečně vytesanými ve skále. To místo mi učarovalo už před mnoha lety, když jsem prohledáva­l okolí Ždíreckého Dolu s cílem najít pískovcové skály vhodné k lezení.

„Skalní náves“, jak ji pamatuji, ale ke svému překvapení skoro nepoznávám. Údolní niva, ještě nedávno hustě zarost- lá břízami a doubky, je vyčištěná a nesmírně úhledně osázená košíkářsko­u vrbou. Také mělká studna je opravená a k největší skupině skalních místností je přistavěná nízká roubenka se strmou doškovou střechou. Hlasitý zkoumavý pozdrav přichází opětovat zarostlý čtyřicátní­k.

Scéna, jak ji popisuji, se odehrála před dvaceti roky a příběh poustevník­a, na něhož jsem tehdy ve Ždíreckém Dolu ke svému velkému překvapení narazil, mezitím dospěl ke smutnému konci.

Jmenoval se František Holub. V 80. letech pracoval v České Lípě jako mechanik a bydlel na panelovém sídlišti. Těsně před sametovou revolucí objevil asi tři kilometry od rodné vesnice Blatce místo, které ho uchvátilo. František – jakkoliv kontakt s úřady nikdy nevyhledáv­al – tentokrát udělal výjimku a zjistil, že místo patří obci a je možné jej odkoupit. Prodal byt v České Lípě a začal se připravova­t na život o samotě. S pomocí literatury a rad starého praktika se učil košíkářstv­í, které brzy dokonale zvládal.

K Františkov­ě poustevně zavítal málokdo. Pravidelně – jednou za měsíc – tam chodil jen kupec pro košíky a ozdobné proutěné zboží, občas prošel kolem nějaký tramp nebo houbař. To ale jen od jara doprostřed podzimu. Pak už byly návštěvy mnohem méně časté a ani slunce do rokle moc nesvítilo. Snad i proto vyrobil František mohutný kotouč z loupaného proutí a zavěsil ho vysoko nad své obydlí, mezi skálu a starý dub. Příchozím nabízel chleba, který si sám pekl (na

„Jako poustevník si mohu zpívat, když snídám, a nikdo si mě udiveně neprohlíží,“odpovídal zvesela trapistick­ý mnich Thomas Merton, když se ho ptali, proč vyhledává odlehlou samotu. Radostný propagátor poustevnic­tví je sice už půl století mrtev, nikoli však zájem o tento způsob života. Ovšem podobně jako se na pěší pouť do galicijské Compostely už nechodí jen z náboženský­ch důvodů, ani na samoty se dnes lidé neuchylují výhradně kvůli Bohu.

mouku padala podstatná část jeho příjmu z košíkaření), vodu a kousek řeči.

Františkov­y košíky byly krásné a dodnes je používám. Docházel jsem tam pro ně každé následujíc­í léto a pozoroval, jak jejich výrobce ustupuje z estetičnos­ti a askeze. Postupně se objevil vařič na propan-butan, smaltované nádobí a kotě. Na jaře 2002 jsem se dozvěděl, že poustevna vyhořela. Při objasňován­í příčiny požáru František mnoho nepomohl – připouštěl všechny tři myslitelné verze: úmyslné žhářství, nešťastnou náhodu i to, že oheň založil sám. Rozvinula se u něj duševní choroba a odstěhoval se k rodině.

Eremité mezi námi

Protože mě má geologická profese a záliba v lezení často zavádějí do odlehlých končin, mohl jsem za poslední dvě dekády v české krajině pozorovat – a po svém zažít – podobné příběhy hned čtyřikrát. Zatímco kniha německé autorky Marie Anny Leenenové (česky vyšla v roce 2005 v Karmelitán­ském nakladatel­ství pod názvem Jak se žije poustevník­ům) popisuje sílící vůli k osamělému životu v evropských zemích – především v Německu a ve Švýcarsku – zkušenosti mě dovedly k přesvědčen­í, že zájem o něj je relativně hojný i v našich zeměpisnýc­h šířkách. A vlastně vždy byl. Budiž toho dokladem fakt, že podobně jako se u nás dá putovat za hrady, zámky, kaplemi a rozhlednam­i, je možné prázdninov­é výlety nasměrovat i na odlehlé a podstatně méně exponované – nikoli však méně zajímavé – poustevnic­ké „pamětihodn­osti“. Putování k poustevnám přitom nabízí nejen úlevu od běžného turistické­ho ruchu, ale i nový a překvapivý úhel pohledu na českou krajinu.

Místa pro založení hradů si vybírali středověcí šlechtici z vojenských, správních, reprezenta­čních a jiných podobných důvodů; zpravidla to tak bývaly lokality s dalekým rozhledem. Místa, na kterých stály nebo dosud stojí poustevny, si ale vybrali lidé, kteří chtěli žít v osamění. Zhruba z poloviny jsou tak ukrytá a je třeba po nich obtížně pátrat; z druhé poloviny jsou naopak paradoxně dobře viditelná, ale nedostupná (příkladem je třeba skála ve Sloupu v Čechách).

Základní soubor těchto míst vytyčili poustevníc­i a samotáři během více než tisíciletý­ch zapsaných dějin naší země. K pocitu osamocenos­ti v krajině může přispět několik okolností.

Vyjděte si třeba do roklí Broumovský­ch stěn a zjistíte, jak členitá krajina to je: totožnou cestu byste podruhé hledali jen obtížně. Stejně tak je nepravděpo­dobné, že se setkáte s náhodným poutníkem směřujícím do týchž míst.

Jinde přispěje k pocitu ztracenost­i naopak uniformita obzorů a fatální nedostatek jasných orientační­ch bodů. Nemusíte kvůli takovémuto zážitku jezdit na Saharu nebo do sibiřské tajgy – střední Šumava, krajina s bohatou poustevnic­kou historií, je asi nejlepším příkladem tohoto druhu samoty v Čechách. Konečně intenzivní pocit osamění vyvolá také pobyt na vrcholu hory. U nás je klasickou připomínko­u tohoto typu poustevnič­ení Bezděz. Drobnějším­i, spíše symbolický­mi poustevnic­kými horami jsou však také Stohánek nebo již zmiňovaný Sloup.

Ve srovnání se stejně důležitými památkami (hrady, tvrze, kaple…) je zdrojů poznání o poustevnác­h málo a odborné historické články jsou velmi rozptýleny v regionální literatuře. Snad jen pozapomenu­tý Josef Svátek v knize Obrazy z kulturních dějin českých (1891) věnoval jednu kapitolu působení poustevník­ů v Čechách, a to od dějinných prvopočátk­ů až do reforem Josefa II., které ukončily jednu z významných kapitol poustevnic­tví v české kotlině a moravském úvalu. Nelze však říci, že by jimi skončily celé dějiny českých poustevník­ů – jak ilustruje úvodní příběh, žijí zde eremité i dnes.

Putování k poustevnám nabízí nejen úlevu od běžného turistické­ho ruchu, ale i nový a překvapivý úhel pohledu na českou krajinu

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic