Chůva, kam se podíváš

Osobní výběr ze světového tisku

Jsou slova hybatelem politiky, nebo je spíš politika hybatelem slov? Těžko jednoznačně říci, ale zajímavější je sledovat vývoj slov – ten se nemění po každých volbách.

Slovo chůva působí už zastarale, používá se spíše mezinárodní au pair. Místo pečovatelský stát zaslechneme častěji výraz chůvovský stát, ale aby zněl světově, tak raději v anglosaské podobě, že. Slovy typu „nanny state“, „nanny staters“či „nanny technologie“se hemží i německý tisk. Ale je to téma spíše pro sociology než pro lingvisty.

*** Wolfgang Röhl na webu Osa dobra píše o levicových liberálech. To slovní spojení působí zvláštně. Vždyť liberalismus zdůrazňuje svobodu jedince a odpovědnost za sebe sama, připomíná autor. Kdežto levicovost rozvíjí myšlenku, že každý malý člověk je hračkou bez vlastní vůle v rukou mocných, tudíž potřebuje vedení a dohled. Právě v tomto chůvovství ( Nannytum), píše Röhl, spočívá sklon levice k nucenému obšťastňování. Příznačné jsou pro něj pojmy jako poučování, postrkování ( nudging) či zastrašování. A nepomůže-li to, následují sankce, vymezení či postavení do kouta.

Klíčovým slovem chůvovského vidění světa je německý výraz Bevormundung. Patří ke slovům, pro která složitě hledáme jednoznačný český protějšek. Patří k pojmům, které je těžké přesně definovat, ale o to snadněji je poznáme podle projevů v praktickém životě. V češtině bychom použili nejspíše výrazy jako zdvižený ukazovák, výhrůžně nakrčené obočí, přísný pohled či prostě karatelství – ne ve smyslu „toto je zakázáno“, ale „toto se ve slušné společnosti nedělá“, „takto se nemluví“či stále častěji „o tomto se nemluví“. Je to mentalita zákazů a příkazů v balení přijatelném pro ty, kteří se navenek hlásí k liberalismu a svobodomyslnosti. ZBYNĚK PETRÁČEK

Ale stejně z takového závěru nepoznáme, co bylo dříve: to slovo, nebo mentalita, která se s ním spojuje?

*** Ještě příměji to na webu Osa dobra líčí Hans Peter Dietz, Němec žijící už dvacet let v Austrálii. Když pomyslí na nedávné požadavky Zelených, k nimž patřilo nepoužívat německou vlajku, omezit spotřebu masa a zakázat nahotu na reklamách, vzbuzují u něj spíš veselí. Aspoň ve srovnání s tím, co se děje dnes. S úlety v debatě o projevech nenávisti ( hate speech) či s nedávnými útoky na blogy a publikace kritické k politice vlády. Tady už legrace přestává. Mnozí v tom podle Dietze dokonce spatřují zrod nového fašismu.

„V mládí jsem žil v západním Německu,“píše Dietz. „Tehdy jsem vměšování státu považoval za cosi pravicového, autoritářského a jasně mužského, co potenciálně ohrožovalo demokracii. Dnes jsou státní zásahy většinou zelené, levicové a feministické, leč právě tak nebezpečné. Chůvovský stát ( nanny state) je až příliš často zelený. A levicový. A ženský.“

*** Můžete simyslet, že si tu vyřizují názorové účty pravičáci s levičáky. Ale chůvovský stát na blogu Spiegel Online kritizuje i Sascha Lobo, kterého by citovaní pánové označili za levicového liberála.

Lobo píše o digitální éře, o tom, že chůvami budou chytré technologie zabudované do všeho kolem nás. Sám používá výraz „strojové karatelství aneb nanny technologie“. Tvrdí, že za pět let budeme polovinu času dělat to, co nám předepíše nějaký stroj. A není to nadsázka. Firma Apple již ohlásila, že operační systém nového iPhonu pozná, zda sedíte v jedoucím autě, a nabídne vám modus „nerušit za jízdy“. A to jsou jen první krůčky. Rozvoj umělé inteligence znamená podle Loba toto: „Stroj se vyhodnocováním proudu dat přizpůsobuje potřebám. Otázka je, jakým potřebám. Zákazníka? Firmy? Státu? Společnosti?“

Chůvovství se šíří různě – nevědomky, vědomě dobrovolně, ale i nedobrovolně. Právě dobrovolnost je podle Loba nejsilnější zbraní digitálního paternalismu: tam, kde na něco přistoupíme dobrovolně, často „získáme“nevědomky i cosi nežádoucího.

„Poznatky o lidském chování lze využít i k tomu, aby šlo lépe dosáhnout politických cílů.“Ten citát nemá Lobo ze své hlavy. Vypůjčil si ho z materiálů Úřadu Spolkového kancléřství. Sám ho ale rozvíjí: „Pokud se už dnes uvažuje o strojové oznamovací povinnosti ohledně jistých obsahů na síti (ano, skutečně), co bude za pět let vepsáno přímo do softwaru? Jak hluboko budou zákony, předpisy a morální úvahy vestavěny do technologií, které nás obklopují i řídí?“

Jak jen to shrnout: pozor na ty, kteří nás chtějí chránit před námi samými.

Sascha Lobo píše o digitální éře a tvrdí, že za pět let budeme polovinu času dělat to, co nám předepíše nějaký stroj.