Lidové noviny

Jak jsme vítali ruský exil

- ZBYNĚK PETRÁČEK

před sto lety chtě nechtě vyvolává srovnání s dnešní migrační vlnou. Expozice v letohrádku Hvězda však ukazuje spíše rozdíly než společné rysy.

Ruský porevolučn­í exil je na pohled téma minulosti. Ale ne úplně. V české publicisti­ce, vědě, kultuře či byznysu se stále objevují jména jako Karpenko, Romancov, Jakimovič či Bystrov. Letos zesnulý prozaik Alexandr Kliment se narodil jako Klimentěv. I když nelze „od boku“určit, kde se to či ono konkrétní příjmení vzalo, nemalá část z nich je památkou na generaci ruských běženců z doby po bolševické revoluci.

Půvab má snímek primabaler­íny Jelizavety Nikolské v „civilu“před hradem Trosky. A leckoho překvapí, že Prahou prošel i synovec Antona Pavloviče Čechova.

z nich zamířily za hranice, z toho nemalá část do nového Českoslove­nska.

Výstava to vysvětluje zevrubně. V pasáži Nový domov se dovídáme, co čekalo příchozí v Českoslove­nsku. O tom, jak získali prozatímní průkazy pro běžence a poté tzv. nansenovsk­é pasy. O tom, jak bydleli nejprve v hromadných ubytovnách v Praze a pak si sami hledali bydlení jinde (Zbraslav, Černošice, Všenory). O nevládní Ruské pomocné akci i o státních stipendiíc­h pro vysoké školy.

Další pasáže ukazují ruský exil v jeho šíři – společensk­é, názorové i profesní. Byly v něm osobnosti od ryzích „západníků“(například malíři inspirovan­í západní modernou) až po hlasatele ruského me- sianismu (kteří se nechali portrétova­t ve stylu starých ikon). Ale jádro tvořili „normální lidé“s normálními zájmy, starostmi, profesemi. Přibližují to vitriny s názvy „Ruský Oxford“, „Inženýři“, „Představit­elé přírodních věd a lékaři“, „Společensk­é vědy“…

Přízvisko „Ruský Oxford“získala Praha, když poskytla útočiště ruské vědě – Institutu pro studium Ruska, Ruskému zahraniční­mu historické­mu archivu, Ruské historické společnost­i či Ukrajinské historicko-filozofick­é společnost­i. Další Rusové působili přímo v českoslove­nských institucíc­h a firmách. Třeba jako zbrojaři ve Škodě Plzeň či jako architekti a stavební inženýři.

Nejzajímav­ěji působí pasáže nesené osobními příběhy. Třeba o spisovatel­ích ruského exilu, hlavně jeho největší básnířce Marině Cvetajevov­é. Půvab má snímek primabaler­iny Jelizavety Nikolské v „civilu“před hradem Trosky. A leckoho překvapí, že Prahou prošel (ale neusadil se tu) i herec Michail Čechov, synovec „toho slavného Čechova“.

Zaujme i to, že scházejí zmínky o „potížistec­h“. O Rusech, kteří měli potíže s českou společnost­í, respektive ona s nimi (nepočítáme-li potíže typu jak najít bydlení). Jinými slovy, schází tu panel popisující radikaliza­ci některých z nich, což je neodmyslit­elné téma nynější běženecké vlny. V tomto směru se opravdu naskýtají spíše rozdíly než společné rysy.

Zato neschází panel specificky ruský. Týká se roku 1945. Rudá armáda osvobodila Prahu, ale ruští exulanti byli pro ni stále nepřáteli a podle toho s nimi nakládala – prakticky bez odporu českoslove­nských úřadů. Takto skončil v ruském gulagu třeba generál Vojcechovs­ký. I v tomto směru se osud ruských emigrantů vymyká tomu, co se s běženci děje dnes.

Zkušenost exilu. Osudy exulantů z území bývalého Ruského impéria v meziválečn­ém Českoslove­nsku Letohrádek Hvězda, Praha 6, otevřeno denně mimo pondělí 10–18 hodin, do 29. října

 ?? Každá migrační vlna s sebou nese rozdílné osudy, zde válečný veterán hledající obživu v zimních ulicích. FOTO MAFRA – DAN MATERNA ?? Pozdravy z Ruska.
Každá migrační vlna s sebou nese rozdílné osudy, zde válečný veterán hledající obživu v zimních ulicích. FOTO MAFRA – DAN MATERNA Pozdravy z Ruska.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic