Piano, kontrabas a esprit
Již 20. července vystoupí na ostravském festivalu Colours of Ostrava hvězdy world music Dorantes & Renaud Garcia-Fons. Oba začínali v dětském věku hrát na kytaru, přesto se nakonec rozhodli ztvárnit flamenco pomocí atypických nástrojů – kontrabasu a piana. Společně udivují virtuozitou i vášní svého neortodoxního pojetí flamenka.
Přestože se kontrabasista narodil nedaleko Paříže, v žilách mu po rodičích koluje španělská krev. Umně propojuje středomořskou hudbu s francouzskou lehkostí i jazzem, na kontě má bezpočet spoluprací s hudebníky napříč kontinenty.
Sevillan se rozhodl nepokračovat v rodinné tradici flamenkových kytaristů a vystudoval klasické piano. Přesto své kořeny neopustil a stal se jedním z nejznámějších a nejrespektovanějších inovátorů flamenka na světě. Často vystupuje s orchestry, známá je také jeho spolupráce s tureckým Taksim Triem, které se představilo na Colours of Ostrava roku 2014. Společná diskografie dnes zahrnuje album Paseo a dos z roku 2015, jak ale prozradili, novinka se již chystá.
naud Garcia-Fons Re- David Pena Dorantes
LN Souhra mezi vámi dvěma je zřejmá, jak ale vaše spolupráce začala?
Tenkrát poprvé mě David pozval, abych s ním hrál na španělském festivalu Etnos ve vměstě Alcalá la Rean Jaén, jednalo se o velký projekt s orchestrem. Myslím, že se mezi námi okamžitě odehrálo něco velice silného, jak umělecky, tak přátelsky. Proto jsme spolu začali hrát v triu i kvartetu, až jsme si nakonec řekli, že by byl dobrý nápad začít jednoduše v duu piano a kontrabas, zkusit maximálně využít a rozšířit možnosti tvorby ve dvojici.
Garcia-Fons:
LN Navzájem jste tedy svou práci před osobním setkáním znali? Bohužel jsem s Davidovou prací nebyl předtím
Garcia-Fons:
obeznámen, on s mou samozřejmě ano, proto mě pozval. Ale hned jak jsem si jeho tvorbu poslechl, opravdu nesmírně semi zalíbila a zasáhla mě. Okamžitě jsem si vytvořil hluboký vztah k jeho hudbě, k jeho způsobu hry na piano a kompozicím.
LN Když se řekne flamenco, vybaví se každému vášeň, city, ale také kytara. Spojení piana a kontrabasu se zdá přece jen neobvyklé. Co ve vás probudilo touhu hrát flamenco jinak?
Historicky je bezesporu flamenco spojené s kytarou, tancem a zpěvem, ale od padesátých a šedesátých let, především přispěním Paca de Lucii, si flamenkový kmen osvojil také další nástroje a domnívám se, že dnes se flamenco týká méně ná-
Garcia-Fons:
strojů a více espritu. Flamenco má jistou barvu, bez kytary určitě získává jiný odstín, ale hudební bázi flamenka je možné přenést i do jiného nástroje. Ostatně flamenco je moderní hudba, takže se jistým způsobem vyvíjí, stejně jako třeba jazz, který vyšel z gospelu, blues i broadwayských hudebních standardů. S flamenkem je to stejné, je to živá hudba dnešní doby, přinášející různá zpracování instrumentace i s vkladem osobností, jako je třeba právě David. Ten pochází přímo z flamenkového klanu, celá jeho rodina působí ve flamenkové oblasti, sám je navíc i kytaristou, ale vybral si jiné uchopení toho balíku a snaží se najít pokračování tradičního flamenka skrze moderní piano.
Bylo mi asi dvanáct let, ale v tu dobu už jsem asi od
Dorantes:
pěti šesti let hrál na kytaru. Jak bylo řečeno, můj bratr i otec jsou kytaristé. Došel jsem k momentu, kdy mi kytara nepostačovala, a pustil jsem se do studia klasického piana.
LN Byl otec překvapen vaším výběrem? Nebylo mu líto, že opouštíte kytaru?
Ne. Klavír jsme měli doma, tak jen řekl, že by bylo dobré docházet někam hrát, třeba do baletu, abych si něco vydělal. To, co ho jako hlavu rodiny vlastně nejvíce zajímalo, bylo, zda se uživím.
Dorantes:
LN Najdou se imladí umělci, kteří se vydávají ve vašich stopách a rozšiřují pestrost flamenka?
Nemám přehled o všem, co se děje. Víte, když
Garcia-Fons:
máte hudbu jako povolání, nahráváte, jste na turné nebo zkoušíte, jste většinou méně informovaní než lidé, kteří chodí na koncerty. Poslouchám například mladého kytaristu Diega del Moraa, kterého mám moc rád.
LN Vyučujete vlastní žáky?
Ano, ale málo. Tak týden v roce dávám master class.
U mě je to stejné, čas od času učím, dám několik lekcí. Na víc bohužel nemám čas, komponuji také hudbu pro film, David má několik projektů najednou, já vlastně také. A je nutné mít také nějaký soukromý život a trávit čas s rodinou. Možná jednoho dne budu mít na výuku více času.
Dorantes: Garcia-Fons:
LN Vy jste modifikoval svůj nástroj, přidal jste pátou strunu...
Ale nebyl jsem prvním, kdo tak učinil. Je to taktéž přirozeným historickým vývojem, dobrý nástroj si říká o další úpravy. Původně měl kontrabas jen tři struny, poté se staly standardem struny čtyři. Asi před padesáti lety přidal americký basista Barre Phillips strunu pátou.
Garcia-Fons:
LN Vás k přidání páté struny vedla zvědavost, nebo potřeba?
Spíše ta nutnost vlastnit nástroj, kterým se budu moci dokonale vyjádřit. Když hraji, nepřemýšlím nad tím, že hraji na kontrabas, myslím na hudbu komplexně. Také jsem chtěl kontrabas vymanit z tradiční role a vytvářet věci odlišně. Má idea a touha byla vytvoření všestranného nástroje, ne pouze doprovodného klasického nebo jazzového instrumentu. Pro mě je kontrabas vhodný k vytváření jakékoliv hudby.
Garcia-Fons:
LN Jste oba velmi vytížení, jaké projekty teď chystáte?
Já právě vydávám nové album La Vie Devant Soi, což je trio s akordeonem a vibrafonem. Od mé předchozí tvorby se liší, je méně středomořské a více pařížské.
Já pokračuji ve spolupráci s Taksim Triem, také dokončuji další desku.
Garcia-Fons: Dorantes:
LN A vaše společné album?
O něčem uvažujeme, ale nemohu říct detaily, prozatím je to přísně tajné! Tak uvidíme.
Garcia-Fons:
Autorka je hudební publicistka