Trump a Putin v mlze dohadů
Už deset dní celý svět řeší, co spolu v Hamburku oba státníci tak dlouho probírali
Onapjatě očekávané hamburské schůzce šéfů dvou velmocí se veřejnost nedozvěděla téměř nic, a to ani po více než týdnu. Jedním z parádních bodů mlžení se stal tuto středu Trumpův rozhovor pro agenturu Reuters. Americký prezident v něm tvrdil, že s Putinem jednal „rabiátsky“(very tough), a současně dodal, že s kolegy, jako je ruský či čínský prezident, milujícími své země stejně jako on svou, má „skvělé vztahy“. Choval se tak dle předpovědi ruského listu Vzgljad, že zájmem prezidentů je ukrývat skutečnost pod koberec či maskovací síť.
Stejně se nic nedozvíte
Někdy má kamufláž humorné rysy, třeba historka šéfa americké diplomacie Rexe Tillersona, kterak vyslal Trumpovu manželku Melanii, aby schůzku obou pánů ukončila, nebo Trumpovo mlžení, kolik času strávil s Putinem nad tím či oním tématem. V polemice s americkým listem New York Times ho podpořil i Putinův mluvčí Dmitrij Peskov, když novináře nazval v souvislosti s článkem o čase věnovaném různým tématům „pohádkáři“s tím, že u setkání nikdo cizí nebyl.
Stejně se nic nedozvíte, vysmál se veřejnosti ve vysílání státní televize První kanál člen společenské rady při ruském ministerstvu obrany Igor Korotčenko, protože jednání prezidentů podléhají utajení. Podpořil ho i senátor Igor Morozov poznámkou, že se „obvykle“provádí stenografický záznam, ale v Hamburku tomu tak nebylo (čemuž se nedá věřit – pozn. aut.). „Domnívám se, že se dotkli otázek širšího okruhu, než bylo zveřejněno. A ony podrobnosti, o kterých byla podle všeho řeč, zůstaly k rozpracování odborníkům v administraci Bílého domu a Kremlu,“řekl člen sněmovny.
Připočítáme-li k tomu, že ruský šéf diplomacie Sergej Lavrov vydával za jeden z hlavních výsledků schůzky dvou prezidentů dohodu o vytvoření rusko-americké skupiny pro boj s kybernetickými útoky (citlivými hlavně pro USA vzhledem k tvrzením tisku o ruské manipulaci ame- rickým veřejným míněním před prezidentskými volbami) a následné popření této možnosti samým Trumpem, posiluje se pocit, že je nám servírována „fraška“, jak napsal jeden ruský list. Jejím příznakem je i tvrzení jistého ruského „politického psychologa“, že při podání rukou na uvítanou se Trumpova dlaň ocitla pod Putinovou, čímž je prý dána jeho dominance nad Američanem.
Tomuto tvrzení, byť pochází z byzantské tradice, se do jisté míry dá věřit. Trump je pod tlakem médií i části zákonodárného sboru – kvůli zvěstem o stycích členů jeho okruhu (včetně rodiny) s Putinovými lidmi před loňskými volbami mu hrozí odvolání (impeachment), a proto má zájem zahalit své vztahy k Rusku mlhou. Je však natolik upovídaný, že některé aspekty rozebírá sám. „Řekl jsem (Putinovi), že musíme vyřešit ten problém v Sýrii. A na Ukrajině,“klábosil v rozhovoru pro Reuters. Podle oficiálních zpráv přitom jednání o řešení krize na Ukrajině probíhalo až na následné snídani německé kancléřky Merkelové, francouzského prezidenta Macrona a Putina. Ukrajinský tisk však tvrdí, že to byl právě Tillerson, kdo při cestě z Hamburku vyřídil Ukrajincům vzkaz ze setkání Putina a Trumpa: dohlížet nad hranicemi Ruska a Ukrajiny bude OBSE. Kyjev až dosud trval na tom, že hranice má být pod jeho kontrolou, a podmiňoval tím možnost voleb v Ruskem sponzorovaných oblastech. Pocit, že se Putin nechtěně ocitl uprostřed Trumpovy frašky, posiluje i to, že Moskva udržuje o Ukrajině coby tématu Putinova rozhovoru s americkým kolegou mlčení.
Zbývá jen čekat
Humorné je i Trumpovo twitterové sdělení, že s Putinem nejednal o protiruských sankcích (uvalených exprezidentem Obamou kvůli ruskému angažmá v Sýrii) a že do „vyřešení situace v Sýrii a na Ukrajině“se nic nezmění. Zjevné přitom je, že se prezidenti dohodli: na vypovězení desítek ruských diplomatů a zabavení rekreačních objektů RF v USA odpoví Moskva recipročně a tím se téma uzavře. Putin původně pozastavil ruskou odvetu s nadějí, že nový prezident USA sankce zruší, ale nyní přijal jako fakt, že Trump si „ústupky“i pod tlakem republikánské strany nemůže dovolit.
Již dlouho se prokazuje, že nejen ruské elity, leč i „prostý lid“preferují republikány coby představitele předvídatelných postojů. Po Hamburku sice ruské všelidové sympatie k Trumpovi vzrostly, ale je zřejmé, že „věrchuška“si americkým upovídaným představitelem připomínajícím tekuté písky není jistá.
„Něco předpovídat nemá smysl, zbývá jen pozorovat a čekat,“vyjádřil to za ostatní Konstantin Kosačev, předseda výboru horní komory ruského parlamentu pro mezinárodní otázky s tím, že „politika USA vůči Rusku se bohužel určuje zákruty vnitřní americké politiky“. Kdyby i Putin přestal brát Trumpa vážně a „jen pozoroval“, jak nereaguje na jeho asertivitu, byla by to špatná zpráva též pro Česko.