Jen účelový přístup ke kariéře

Jana Machalická přesně popisuje naprostý úpadek pohledu na morálku v dnešní společnosti. Ukazuje to na příkladu ocenění režiséra Vorlíčka na festivalu ve Varech. Fantastická a zásadní je položená otázka: měl jsi právo mrvit si charakter, protože jsi dával radost dětem? Odpověď je tak jednoduchá, že snad ani nemůže být přijatelná. A netýká se jen jednoho režiséra, šlo o řadu dalších a dalších profesí a v zásadě je jedno, zda šlo o režiséra, lékaře, či ševce. Ti lidé si charakter nemrvili, oni jej prostě asi ani neměli. Vstup do strany mohl snad někdy něco vypovídat o vnitřním přesvědčení (v žádném případě ale nic o morálních hodnotách). U většiny se jednalo o ryze účelový přístup ke kariéře a získávání výsad a výhod. Po roce 1968 tomu tak ani jinak nemohlo být. A vůbec těmto lidem nevadilo, že vstupují do strany, která vedla politické procesy, popravovala nevinné, věznila neodsouzené, kradla majetky, ničila celé rodiny, vyhazovala ze škol i z práce. A uvědomme si prosím, že není a nebyl rozdíl v chování a skutcích komunistů po celou dobu jejich vlády. Nebyl sebemenší rozdíl v cílech, byly jen drobné a dočasné rozdíly ve způsobech. Takže vstupem do strany všichni vědomě a nahlas dali najevo, že s tím vším souhlasí a pro svůj osobní prospěch jsou ochotni i znovu stejně odpudivě konat. Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11,150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz.