Ta, jež ovládla „královnu věd“
Íránská matematička Marjam Mírzácháníová, která se vdala za českého informatika Jana Vondráka, byla od 13. srpna 2014 senzací. Jako první žena v dějinách totiž obdržela cennou Fieldsovu medaili. O víkendu podlehla rakovině prsu, bylo jí 40 let.
STANFORD/PRAHA Před třemi lety vešla do kdysi výlučného hájemství mužů. Do nejvyššího patra matematiky. Slavnou Fieldsovu medaili, jež se od roku 1936 udílí nejbrilantnějším matematikům světa do 40 let věku, získalo dosud 55 mužů. A v létě 2014 pak první a stále jediná žena: Marjam Mírzácháníová, věhlasná americká vědkyně původem z Íránu.
Zlatou plaketu, která se dává skupině několika oceněných jednou za čtyři roky, obdržela za svůj přínos „dynamice a geometrii Riemannových prostorů“, což je jedna z oblastí diferenciální geometrie. Právě kvůli tomu Mírzácháníová pořád kreslila, načrtávala tvary, růžice, zakřivení... „O matematice přemýšlím v obrazech,“říkávala. Hledala pravidla – třeba toho, jak se do volného prostoru odrážejí biliárové koule.
„Mívá po bytě poskládány obrovské archy papíru a celé hodiny na ně kreslí obrázky, které mně přijdou neustále stejné. Nemám ponětí, jak to dělá, ale asi to vede k cíli,“řekl časopisu Wired její o dva roky mladší manžel Jan Vondrák – Čech, jenž vystudoval informatiku na pražském „matfyzu“na Univerzitě Karlově. Tam také v roce 2007 získal pod vedením Martina Loebla doktorát. Když souběžně studoval na slavném MIT (Massachusetts Institute of Technology), seznámil se s Marjam, studentkou Harvardu.
Chodili spolu běhat. „Je velmi drobná a já býval v dobré kondici. Jenže ona nikdy nezpomaluje, je vytrvalá,“říkal Vondrák, jenž se stal výzkumníkem ve společnosti IBM. Vzali se, narodila se jim dcera Anahita, jíž je dnes šest let. „Musí si o mně myslet, že jsem spíše malířka,“vyprávěla Mírzácháníová novinářům poté, co v Soulu převzala Fieldsovu cenu. Z matematičky se tak stala globální celebrita.
S vlasy, nebo v hidžábu?
To mělo v jejím rodném Íránu dohru. Teheránský režim tak trochu nevěděl, jak se s triumfem „své“vědkyně popasovat. Státní televize sice o úspěchu referovala, ovšem nakrátko ostříhaná dáma s výraznými rty i očima – navíc profesorka z americké Stanfordovy univerzity – měla na fotografii domalovaný perský šátek.
Nevoli ve světě vzbudila i cenzura deníku Šark, jehož trojfázové retuše tamní novinář okomentoval slovy: „Bez vlasů, bez uší, bez krku...“Jiná média zase zveřejnila starší fotografie geniální matematičky, na nichž byla ještě zahalená, aby snad Íránky příliš neinspirovala. Konzervativní list Kajhán se o ceně nezmínil. Sám íránský prezident Hasan Rúhaní to vyřešil šalamounsky: na Twitte- ru gratuloval a umístil hned dvě fotografie – jednu s hidžábem a druhou bez pokrývky vlasů.
Tak tomu bylo i o minulém víkendu, kdy se svět dozvěděl, že Mírzácháníová podlehla rakovině prsu, a to v pouhých 40 letech. Jak uvedla stanice France24, íránské nedělníky si úmrtí zhusta všímají na svých titulních stranách, v několika případech dokonce zobrazují Mírzácháníovou bez hidžábu, který je pro ženy povinným doplň- kem od íránské islámské revoluce v roce 1979. Většina však kadeře „skryla“v retuších, jiné zvolily archivní fotky s šátkem či kloboučkem. Skonu výjimečné Íránky lituje i prezident: truchlí a na Instagram umístil fotku bez šátku.
„Královna matematiky odešla na věčnost“či „Královna čísel“zněly titulky i s odkazem na „královnu věd“, jak se matematice pro její vysokou míru abstrakce a přesnost přezdívá. Na sociál- ních sítích se ale objevila i kritika. „Její manželství a dítě nebyly Íránem uznány, neboť má nemuslimského muže. A dnes si režim zesnulou Marjam přisvojuje,“napsala na Twitteru Šíma Kalbásíová. Po úmrtí geniální ženy s až ikonickou tváří volají kritici po důstojnější roli žen v Íránu: měly by působit na vládních postech a měl by se změnit zákon, aby i děti jako Anahita dosáhly na íránské občanství.
Skon v pouhé polovině díla
Marjam zazářila již v roce 1994, když vyhrála mezinárodní matematickou olympiádu s plným počtem bodů. Pět let nato se stala bakalářkou teheránské techniky.
Pak zamířila do USA: studovala na Princetonu i Harvardu, kde ji vedl držitel Fieldsovy medaile Curtis McMullen. Ač se považovala za „pomalou“, neboť v řešení úloh nespěchala, zůstávají po ní dvě desítky článků a jedna titánská studie. „Její smrt je obrovskou, šokující ztrátou. Zemřela uprostřed fantastické práce,“lituje Peter C. Sarnak z Princetonu.