Denn x weil aneb poznej vztahy vět

Německé spojky se dělí podle toho, zda spojují věty, mezi nimiž je rovnocenný vztah, tedy spojky souřadicí, např. – nebo je mezi nimi vztah podřízenosti – tedy spojky podřadicí, např. –

Za spojkou následuje přímý pořádek slov, což znamená, že je ve věte zachován normální slovosled. Podívejme se na příklad: Ich bleibe zu Hause, ich gehe morgen zur Arbeit. – Zůstanu doma, jdu zítra do práce. Tato spojka nestojí nikdy na začátku souvětí.

Naopak spojka uvozuje vždy větu vedlejší a pořádek slov ve větě se změní na nepřímý: spojka – podmět – ostatní větné členy – přísudek, tj. sloveso, např. Ich bleibe zu Hause, ich morgen zur Arbeit gehe. – Zůstanu doma, jdu zítra do práce. Pokud je přísudek složen z více částí, musí být na konci věty sloveso v konkrétním tvaru a před ním infinitiv nebo příčestí minulé: Ich bleibe zu Hause, ich morgen zur Arbeit – Zůstanu doma, zítra

do práce. Vedlejší věta s může předcházet větě hlavní: ich morgen zur Arbeit gehe, bleibe ich zu Hause. V tomto případě pak následuje nepřímý pořádek slov i ve větě hlavní.