Po stopách blesků a hromů
mozřejmě automobil s plnou nádrží, protože musí počítat s tím, že za zajímavým jevem pojede klidně i stovky kilometrů.
Zvlněná studená fronta přichází ze západu, bouřky se mají tvořit na její hranici. Ale protože se vlní, je taková fronta podle Duspary velkým oříškem pro předpověď.
Přicházejí přeháňky
Podle meteoradaru se první bouřky po poledni tvoří na severozápadě Čech a na moravsko-rakouské hranici. Obojí je pro nás daleko. Raději se proto přesouváme autem do Vestce u Prahy, odkud budeme moci vyrazit na západ i na východ Čech, a dál čekáme, jak se situace vyvine. „Numerické modely na dnešní situaci se totiž poměrně rozcházejí,” krčí rameny Duspara.
Kolem půl třetí se k naší úlevě objevují přeháňky na západě Čech. „Konečně se to začíná nakopávat,“hlásí náš průvodce. Naskáčeme do auta a jedeme po dálnici na Plzeň. U Unhoště na Kladensku chytáme svoji první dnešní bouři. Blesků je ale jen pár, jde hlavně o přeháňku.
Míříme proto dál na Rakovnicko, kde meteoradary hlásí silnou přeháňku. Projíždíme bouřkou, kterou jsme právě sledovali. Venkovní teplota rázem poklesne o deset stupňů a v autě se zamlží okna. Když se po chvíli zase vyjasní a přestane pršet, na obzoru vidíme hned několik oddělených bouřkových přeháněk. Znovu otáčíme auto a rychlou jízdou v prud- kém dešti a po mokré dálnici se snažíme bouřky předjet a podívat se na ně zepředu.
Chytáme bouři
Zastavujeme u Jenče u Prahy, kde se nám naskytne ten den nejkrásnější pohled. „Teď právě stojíme před čelem liniové multicely,“vysvětluje odborným žargonem Duspara. Jeho zkušenosti právě přinesly své ovoce. Před námi se jako val tyčí linie černých mraků se čtyřmi bouřkovými buňkami. Z nedalekého Letiště Václava Havla vzlétá letadlo s jasně čitelným nápisem Emirates a ihned ostře klopí křídla, aby nevletělo do bouřky. „Máme před sebou nejsilnější bouřku z těch, co se aktuálně v republice vyskytují,“raduje se lovec bouřek.
Fouká prudký vítr zvaný húlava, který se vyskytuje na čele bouřek. Duspara ukazuje na oblohu, kde je vidět i náznak takzvaného shelf cloudu. Jde o čelo vytékajícího studeného vzduchu z bouře, který před sebou hrne oblačnost. Oblohu rozčísne blesk a poté se ozve ohlušující hrom. Zkouším počítat vteřiny – jednadvacet, jednadvacet –, ale vzápětí mi dojde, že se hrom ozval dřív, než jsem stačil vůbec něco napočítat. Stojíme na poli u silnice a blesk udeřil jen pár set metrů od nás.
Vracíme se rychle do auta a jedeme směrem na Lány, přes které právě přechází druhá linie bouřek. Děláme další fotografie a pak pokračujeme do Rakovníka, nad kterým se drží silná bouřka a podle radarových odrazů tam padají kroupy. Když se dostaneme do Rakovníka, už neprší. Přívalové deště tam ale na několika místech zatopily silnici. V hlubokých kalužích stojí auta, která neprojela. I my se musíme vrátit. Tady tak končí i náš lov na bouřky. Celkem jsme najeli 400 kilometrů.
Opravdových lovců bouřek, kteří se aktivně honí za mraky, je prý v Česku asi pět. I když je to rozhodně adrenalinový koníček, nemusí být nutně nebezpečný. Stačí dodržovat základní pravidla bezpečnosti, tedy nejezdit do středu bouře a nevystupovat z auta, když začnou létat blesky. Také je třeba dávat pozor na padající stromy a větve. Uměním lovce bouřek je totiž přiblížit se co nejblíž, zdokumentovat, ale nezmoknout a zůstat stranou, říká s úsměvem Duspara.