S autoritami mívám docela problém
Jiří Padevět (51)
„Přibývá zákazů a buzerace, což do střední Evropy nepatří,“říká spisovatel a vydavatel Jiří Padevět, jenž je v okruhu poradců prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše. Nedávno s ním vedl i knižní rozhovor.
LN Co teď v létě čtete?
Většinou čtu knihy, které souvisí s tím, kam jedu. Takže na dovolené jsem si opakoval dějiny Slovenska, Rakouska a Maďarska z edice Dějin států, vydané v Nakladatelství Lidových novin (NLN), a také básně Endreho Adyho, protože jsem byl i v Budapešti. Z téhož důvodu i Koestlerův Šíp do nebe, který jsme loni vydali u nás v Academii, a pak další knihy o holokaustu v Maďarsku...
LN Takže se držíte „svého“tématu, které v knihách rozebíráte?
Ano. Začal jsem číst i knížku Zloději knih od Anderse Rydella, kterou nedávno vydala Kniha Zlín. Autor je novinář a historik, jeho práce je... ano, o zlodějích knih. O tom, jak nacistický režim potíral knihy, jak rozkrádal knihovny, jak je pálil. Samozřejmě židovské knihovny, ale také bibliotéky svobodných zednářů, komunistů, sociálních demokratů. Kniha je příběhem milionů knih i jejich majitelů, kteří během holokaustu zmizeli ze světa. Zloději knih jsou moc pěkně napsáni; jsou to vlastně takové kulturní dějiny Německa 20. století. Vydržel jsem u ní dost dlouho do noci.
LN A něco přímo od vás, z Academie, byste teď volil?
Jestli mohu, z produkce Academie upozorním na úplnou novinku Adolf Kolínský: Český dozorce ve službách gestapa, což je ona známá postava z Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. Díky autorovi, historikovi Jaroslavu Nečasovi, se teď Kolínský dočkal první monografie a konečně je ten příběh vyprávěn celý... Kniha vyšla v edici 1938 až 1953.
LN A jaké máte resty? Co se ještě chystáte číst, ale nestíháte?
Restů mám bezpochyby několik tisíc. Strašně rád bych se pořád vracel ke knize, která se sice nedá číst souvisle, ale je opravdu podstatná, a to Protektorátem po stopách parašutistů od Pavla Šmejkala – tamhleten kodex o více než tisíci stranách (otáčí se a ukazuje za sebe do knihovny) – který ukazuje, že opravdu nejsme národem udavačů a kolaborantů, ale národem lidí, kteří jsou ochotní pomoci druhému člověku v nouzi a bojovat za svoji zemi.
LN Jaké knižní novinky chystáte k vydání?
Nejvíc se těším na třetí svazek „bílé trilogie“editorů Miroslava Bárty a Martina Kováře, jejichž předchozí práce Kolaps a regenerace a Civilizace a dějiny se dočkaly obrovského čtenářského i prodejního úspěchu. Brzy vyjde třetí část: Lidé a dějiny. Kniha bude zajímavě strukturována, au- toři dostali možnost představit osobnosti, které podle nich výrazně zasáhly do konkrétního dějinného období, ale mělo přitom jít o osobnost ne úplně známou nebo pokud možno v Česku zatím málo reflektovanou...
Sám jsem přispěl kapitolou o Jaroslavu Nachtmannovi, což je pro veřejnost nevěnující se dějinám protektorátu poměrně neznámé jméno. Nicméně to byl jeden z nejvýkonnějších a nejpříšernějších zaměstnanců gestapa, který, ač sám Čech, má na svědomí nejméně 300 až 400 lidí, které dostal do koncentračních táborů, kde zahynuli. Po válce byl vězněn v Sovětském svazu a po návratu se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti (StB).
LN Každý autor si tedy mohl vybrat svou osobnost, méně známou, aby to bylo objevné?
Přesně tak. Člověka, který je pro období významný nebo zajímavý, ale není vyloženě „lídrem“. O Stalinovi, Hitlerovi a dalších podobných parchantech bylo napsáno dost, o těch, kdo je pomáhali držet u moci, již méně. Kniha vyjde už koncem září; historických osobností tam je asi k padesátce. Myslím, že to bude opravdu objevný pohled na dějiny.
LN Mám trochu osobní dotaz: jak to chodí s dotisky dlouho vyprodaných knížek, které se nedají skoro sehnat už ani v antikvariátu? Takhle mi třeba uniklo děsivé svědectví Miklóse Nyiszlyho Byl jsem Mengeleho asistentem, které jste vydali. Mám bohužel jen xerokopii.
Nové vydání vyjde příští rok. Dlouho jsme totiž nemohli sehnat práva na další vydání, komunikace s dědici byla trochu obtížná, ale nakonec se to podařilo. LN Poměrně nesehnatelné už je i české vydání Darwinovy knihy O původu člověka (2006)...
Dotisk se zatím nechystá, ale děkuji za námět. Dotisky jsou – kromě pár stálic jako Pravidla českého pravopisu – velmi riskantní záležitost. Když se vyprodá titul, a mluvím teď naprosto obecně, vždy se najde několik nebo i několik desítek „urputných“zájemců, kteří se stále ptají, kdy titul vyjde znova. Za chvíli to vypadá jako obrovský zájem, kterému podlehnete, vyrobí- te dotisk a prodáte pár desítek kusů...
LN Přejděme od knih k politice. Vy jste nedávno také vydal knižní interview Věda života s profesorem Jiřím Drahošem, jenž kandiduje na prezidenta ČR. Jak vás k sepsání přesvědčoval? V úvodu píšete, že jste byl docela zaskočen, když si vyžádal na rozmluvu přímo vás.
Od velmi útlého mládí mám problém s autoritami, poměrně velký. Školní docházka, vojna, vysoká škola, vlastně to platí dosud... Autoritu si v podstatě musím sám vybrat, abych ji uznal.
Právě profesor Jiří Drahoš je jedním zmála lidí, které jsem v životě potkal – je jich skutečně tak na spočtení na prstech obou rukou –, kteří pro mne přirozenou autoritou jsou. Je to člověk, pro kterého jsem ochoten něco udělat, a věřím, že dělám dobře. Zní to možná pateticky, ale je to tak.
LN Je ta jeho autorita dána i zjevem a výškou, která však vynikne až při osobním setkání?
Jeho zjev včetně hlasu je státnický, což bude v prezidentském klání velká výhoda. Když se s ním setkáte, vidíte, že to je člověk přímý, příjemný i vtipný. Často je mu vytýkáno, že je „suchar“, ale to není vůbec pravda. Jen si myslím, že je – a to je dnes docela vzácné – vzhledem ke své roli uměřený. Nemusíme ze sebe pořád dělat kašpary, že? LN Lidové noviny psaly, že jste se zařadil i do Drahošova sboru poradců. V čem mu radíte?
Ano, mých služeb využívá. Okruh „poradců“– byť jsem k tomu slovu obezřetný, spíše jde o lidi z různých oborů, jimž naslouchá – je poměrně široký, je jich tak kolem dvaceti. Mým tématem je moderní historie a snažím se jeho tým ovlivňovat i při používání sociálních sítí.
LN Jak se díváte na jeho volební šance? Uspěje v přímé volbě?
Jsem ve věci osobně zainteresován, takže má objektivita může kulhat. Domnívám se, že profesor Jiří Drahoš je ideální osobnost na funkci prezidenta ČR. Je to člověk, který je schopen náš stát reprezentovat jak dovnitř, tak navenek: a to solidně, střízlivě, věcně a také sebevědomě. Uvedl jsem myslím čtyři věci, jež mi u nynější hlavy českého státu chybí.
LN Jak hodnotíte Michala Horáčka, dalšího kandidáta, pro něhož budou asi intelektuálové vedle Drahoše hlasovat také?
Je to relevantní demokratický kandidát, který má – alespoň podle mě – také vysokou šanci. Případné druhé kolo Drahoš–Horáček by bylo pro tuto zemi velmi osvěžující, a kdyby nebyl Jiří Drahoš mým osobním kandidátem, Michalovi Horáčkovi i Marku Hilšerovi bych úspěch přál.
LN
Bavíme se tu o demokracii,
Ředitel nakladatelství Academia, badatel a publicista, původním vzděláním geodet.
Autor úspěšné knihy Průvodce protektorátní Prahou (2013), jež získala ocenění Magnesia Litera.
Na ni navazuje Krvavé finále (2015) o zabíjení na samém konci 2. světové války a třetí díl Krvavé léto 1945 (2016) o poválečném násilí i odsunu lidí z českých zemí.
Dvě další pokračování chystá, má jít o pentalogii: finišuje se čtvrtou knihou o stalinistické Praze a začíná práci na pátém, ale vlastně „úvodním“díle Krvavý podzim 1938 o dění v pohraničí.
Další knihy vydal o operaci Anthropoid (2016, 2017) či vyhlazení Ležáků. Píše též „mikropovídky“, které vyšly v souborech Poznámky k dějinám a Střepy času, krajin, konspirací.
Je otcem dvou dcer; žije s partnerkou Markétou. Často vyráží na místa, o nichž píše.
Obávám se, že tato tendence tady je. Pokud bude mít někdo v parlamentu nadpoloviční většinu, nevypadá to zkrátka dobře. Teď jsem byl v Maďarsku. Ta země je na pohled příjemná a krásná, ale je tam i pro návštěvníka znát, že se stalo něco, co se může klidně stát i u nás. Viktor Orbán je evidentní autokrat, sám to i přiznává, když říká, že demokracie vMaďarsku demokracie je, ale neliberální. To je podle mne velmi varující. Cítím tam buzeraci občanů ze strany státu, kterou si pamatuji z osmdesátých let. Ale co je podle mne podstatné, je naprosto skandální přístup k Sorosovi. Doslova děsivý.
LN Viděl jste o dovolené ten režimní plakát proti němu?
Viděl. A na Facebooku jsem teď zahlédl i aktuální fotografie z Budapešti, kde je k jeho fotografii připsáno „smradlavý Žid“. Nerad bych, aby to u nás po volbách vypadalo jakkoliv podobně...
Každá totalita – a neříkám, že už přichází totalita, jen chci osvětlit, čeho bych se nerad dožil – kromě toho, že je brutální k přímým odpůrcům, směrem k davu se snaží navodit dojem, že takhle to je prostě „normální“. Jenže ono to normální není. My jsme si během devadesátých let docela odvykli, a dnešní mladí to ani nepoznali, že nás stát dramaticky buzeruje. Podle mne toho však přibývá. Cítím čím dál více zákazů a omezení, které zkrátka do střední Evropy nepatří. Sebevědomý občan přece nepotřebuje ochranný dohled! Pořád chci věřit, že zkušenost střední Evropy z dvacátého století je natolik silná a odpudivá, že ji nebudeme opakovat a naše životy budou pokračovat v liberální demokracii.
Nejvíc se těším na třetí svazek „bílé trilogie“editorů Miroslava Bárty a Martina Kováře: Kniha vyjde už koncem září.