Poslouchání pro deštivé dny
MARTA ŠVAGROVÁ
Když po vedrech konečně nastaly deště a prázdniny jsou zatím jen ve slabé půlce, nějak se děti zabavit musí. Některé čtou, některé se zlobí, člověče, některé zapisují a kreslí zážitky ze slunečních dní: jak byly na výpravě po hradech a zámcích, v horských lesích nebo v do té doby neznámých městech – zkrátka na řadu zákonitě přicházejí jiné zábavy než u vody.
Do šumění kapek si třeba pustí vyprávění zrovna o těch místech, která nedávno navštívily (kdyby to byly zvládly předem, mohly mít výhodu informovaného turis- ty). Nemusí to být jen Karlštejn nebo Křivoklát, ale třeba Kašperk, Bítov, Radyně nebo Brníčko, Ploskovice nebo třeba Kozojedy… Ve formě dvoudiskové audioknihy vyšlo – právě třicet let od smrti spisovatele Eduarda Petišky – jeho Čtení o hradech, zámcích a městech.
Při poslechu pro mnohé dospělé patrně notoricky známých, pro děti však jednoduše, přehledně a s citem pro historický detail napsaných příběhů si člověk znovu uvědomí, jak moc u těchto „poslouchacích“cédéček záleží na interpretovi. Je omyl si myslet, že načíst knížku může každý trochu zdatný spíkr. Může, a také to leckdo dělá, ale čte monotónně, nezaujme, neudrží posluchačovu pozornost a vlastně od knihy spíš odradí, než aby vzbudil touhu vzít ji do ruky i fyzicky.
To však není případ Josefa Somra, který se v posledních letech stal pro audioknihy zárukou profesionality a čtení s citem pro téma i autorův styl, ani Miroslava Táborského, jehož projev je zvláštně mladistvý a poutavě akcentuje dramatické okamžiky textu.
Petiškovy obrazy z minulosti vyprávějí nejen o Karlu IV. a jeho zlaté kolébce, mládí, zrání a zakládání sídel a měst, ale také o mnoha dalších pozoruhodných místech této země, také o tom, jak Švédové plundrovali česká a moravská města…
V úpravě a režii Roberta Tamchyny a s doprovodem hudebních nahrávek ze svého archivu je před prázdninami vydal Supraphon. 2CD se teď hodí – na sto padesát minut smysluplně zabaví zvídavé děti a dospělé přitom ani nenudí. Dozvědí se kromě jiného i cosi pozitivního, totiž že „žádná doba není dost temná, aby z ní čas po létech nevykřesal jiskru“.