O hejslovanění
e jsou prázdniny v plném proudu, se pozná nejen podle rapidního úbytku opravdových zpráv hodných zaznamenání, ale i podle toho, že čeští turisté svědomitě plní černou kroniku v cizině. Většinou je zahraniční novináři vykreslují v ne zrovna příznivém světle. U moře našinci zjišťují, že jsou v něm kupodivu silné proudy, na horách je překvapí špatné počasí a diví se, že v žabkách to po mokrých skalách klouže. Je v tom hodně riskování, ale i trocha fanfarónství a hry na světáky, kteří všechno zvládnou.
Letošní sezona je milosrdná. Přinejmenším v Chorvatsku, nejoblíbenější přímořské destinaci Čechů, dosavadní dvě smrtelné nehody nevypadají na zásadní pochybení českých turistů. Před dvěma týdny Čech v nočních hodinách utonul na plavidle při srážce s jinou lodí. A podle všeho v tom alkohol roli nehrál. Minulý týden se pak na českého dovolenkáře zřítila část balustrády. Tady už se zprávy rozcházejí. Chorvatský hotel tragickou událost vylíčil tak, že neopatrný Čech chtěl s pomocí lana verandu pomalu strhnout k zemi. Češi nabízejí jinou verzi – závěs síťové houpačky nevydržel tíhu dospělého muže. Podle fotek inkriminovaného hotelu na sociálních sítích to spíš vypadá tak, že český turista doplatil na dezolátní stav objektu, který mnozí popisují jako dům hrůzy, z něhož se sype omítka a zásuvky tu jiskří jak svatojánské mušky.
Kroucení hlavou nad chováním Čechů na dovolené v zahraničí je každopádně staré jako moderní turistika sama. Výborným pramenem je brožura Turistický katechismus, vydaná v roce 1909. Autorem je cestovatel Jiří Guth. Ano, ten, který si po vzoru obrozenců později za jméno dával přídomek Jarkovský a stal se šéfem českých olympioniků a především hlavním mravokárcem první republiky. Málo se ví, že hned po studiích jako vychovatel knížecí rodiny Schaumburg-Lippe procestoval nejen Evropu, ale i Ameriku, a dokonce i některé africké a asijské země. A naučil se tam, že mravní turistika je spojena s pokorou a porozuměním.
„Nebuď hned kazatelem lepších mravův a reformátorem a nenamáhej se přesvědčiti domorodce, že jsou na falešné cestě ke svému spasení. Nezrážej národních citů obyvatelstva a nevyzývej,“píše Guth ve své edukační brožuře. A přidává i radu pro cestovatele po končinách c. k. monarchie, která tehdy sahala přes Alpy až k Jadranu.
„Přes všechnu jednotnost a nedílnost našeho milého království nesmíme se vzhledem k jiným národnostem domnívati, že v jeho hranicích máme neztenčené právo jednati, jak se nám zlíbí. Tak jako nám není vhod, když naši krajané němečtí hajlují a roztahují se v končinách ryze českých, tak nenazdarujme a nehejslovaňme my jim pod okny.“
Zlatá slova páně Guthova, která určitě platí nejen pro tuto sezonu.
U moře našinci zjišťují, že jsou v něm kupodivu silné proudy, na horách je překvapí špatné počasí a diví se, že v žabkách to po mokrých skalách klouže. Je v tom hodně riskování, ale i trocha fanfarónství a hry na světáky, kteří všechno zvládnou.