Kupčení s talentem
Nadaný Patrik Schick poznává tvrdou hru fotbalového byznysu. On i jeho okolí se musí rychle zorientovat
Kariéry sparťanských odchovanců Tomáše Rosického a Patrika Schicka mají jeden styčný bod. Oba fotbalisté v určité chvíli opustili na necelý den českou reprezentaci a odletěli stovky kilometrů daleko, aby se prezentovali v klubu, ve kterém o ně měli zájem. Obě události dělí jedenáct let a veškerá podobnost tím končí.
Zatímco Rosický kdysi akceleroval kariéru přestupem z Borussie Dortmund do Arsenalu, Schickův přesun ze Sampdorie Janov do Juventusu se patrně neuskuteční. Aranžmá hráčských transferů dnes někdy připomínají špionážní hru.
Schickův případ je typický především v tom, že se nikdo nikdy nedozví celou pravdu. A žádná celá, konkrétní, jasná nebo absolutní pravda vlastně neexistuje.
V italských zdrojích je možné dohledat rozhořčená slova janovského prezidenta Massima Ferrera na nečistou hru Juventusu, který oficiálně odmítl koupit českého útočníka kvůli drobné srdeční arytmii. Hráčův agent Pavel Paska naproti tomu tvrdí, že turínský klub propásl lhůtu, v níž mohl Schicka pořídit za určitou sumu, a Sampdoria tím pádem chtěla více peněz. Kdyby toto byla „věrohodná část celé pravdy“, navádí nás to na několik významných aspektů, které v takové záležitosti hrají roli.
Českému fotbalu nelichotí, že jeho nejdražší muž na světovém trhu nestojí velkému klubu za to, aby o něj výrazně usiloval. Kdyby šlo o hráče většího formátu, administrativní záležitost by si v Turíně asi ohlídali. Nebo by jim nevadilo zaplatit o něco vyšší odstupné.
Juventus demonstruje sílu
Možné je, že Juventus využil Schicka, aby připomněl své dominantní postavení v italském fotbale. Jednak vyškolil Sampdorii, nepoměrně chudší tým ze středu tabulky ligové soutěže, jednak napínal hlavně milánskou konkurenci, která se po období útlumu začíná zvedat. O Schicka by mohl mít zájem tamní Inter, a ten ještě má manévrovací prostor k uskutečnění transakce, ale s vypuštěnou vějičkou o nesrovnalostech na EKG kolem ní bude větší nervozita a značná nejistota.
Schickovo povolání ke zdravotním testům do Itálie přímo z mistrovství Nejdražší český fotbalista na světovém trhu.
Evropy hráčů do jednadvaceti let v Polsku je typickou velkopanskou manýrou. Velká fotbalová organizace okázale demonstruje nadřazenost vůči zájmům národního svazu země ze střední Evropy. Vysláním speciálního letadla všem vzkazuje, že má na to, aby investovala do akce značně problematické. Totiž – jakou relevanci mají testy fotbalistova organismu, když má v nohách už dva těžké zápasy na šampionátu?
Všechno nasvědčuje tomu, že Juventus se pustil do hry s mnoha proměnnými, v níž sotva mohl ztratit. Hráče Schickova kalibru sežene jinde, pokud ho bude potřebovat. Nebo jej nakonec ze Sampdorie přece jen ještěmůže vyplatit a definitivně odkázat všechny zainteresované do rolí statistů.
Jednu ze zainteresovaných stran představuje sám Paska, jemuž jeho názor sice nemusíme věřit, ale nesmíme mu ho také brát. Agentovým konečným cílem je pochopitelně prodat ve chvíli, kdy provize z přestupní sumy dělají jeho práci finančně zajímavou. Zde však jde o agenta, který vzdor osobní pověsti dokázal, že jeho služba hráčům s velkým talentem má smysl. Jedním byl Rosický.
Rosický odešel do zahraničí jako mladý, ale už vyzkoušený klenot na dobrou dortmundskou adresu v roce 2001, hned získal s Borussií titul a byl ve finále Poháru UEFA. Schick Spartě vlastně proklouzl, nastoupil za ni všeho všudy čtyřikrát jako náhradník. Rozehrál se na hostování v Bohemians. Na Letné za něj inkasovali pětinu toho, co kdysi za Rosického, a sám hráč nemohl u Ligurského moře čekat zdaleka takové úspěchy. Rosický se po pěti letech v Německu vykopal na úroveň extratřídy, pomohly mu úspěchy reprezentace. Do Arsenalu odešel v necelých šestadvaceti jako vyzrálý a otřískaný záložník. Schickův možný posun výš v žebříčku klubové hierarchie po pouhé jedné sezoně v zahraničí (často nastupoval jako střídající hráč) vzbuzuje obavy, zda nejde o uspěchaný tah. Je mu teprve jednadvacet a za český A-tým hrál všehovšudy pětkrát, nikdy nebyl na evropském či světovém šampionátu a třeba se při současné krizi tuzemské kopané na žádný nedostane.
Pomoci musí i rodina
Přesto je i kolem hráče, jenž musí výkonnost stále ještě dokazovat a pracovat na ní, velký humbuk. Jak jsme si ukázali, hráč není v onom kvazišpionážním reji hlavní proměnnou. To je jednoznačně špatně.
Nejblíže pravdě bude, že mladík Schickova typu je na značně nasyceném trhu především obchodní artikl. Klubové managementy obchodují mnohdy neurvale a mohou kariéry sociálně slabších hráčů poškodit, ba i zničit. Je v zájmu všech z okolí mladého fotbalisty, tedy na rodině, případně na rodinném rádci, a také věcí profesionální cti agenta, aby se s talentem nekupčilo přespříliš. Před lety s Rosickým to šlo. Zvládne to Schickův personální tým v mnohem ostřejších dobových poměrech?