Nepomáhejte dětem s úkoly

Většina rodičů to nevydrží. Znáte to, snažíte se být přísní (ale spravedliví), zakazujete jim počítač, televizi nebo mobil, dokud nebudou mít všechno hotové do školy a ještě aspoň trochu nepomůžou doma. Přesto když zoufale stojíte nad ještě zoufalejším, znuděným dítkem, tak vám to nedá. Dej to sem, už se na to nemůžu dívat, je ob- vykle přesně ta věta, se kterou jim matka či otec vytrhne prázdný sešit s několika načáranými vzorečky. Samozřejmě špatně.

Přesně to je přitom největší chyba, kterou můžete udělat. Jeden by čekal, že pomoci potomkovi a ukázat mu cestu, je prostě někdy potřeba, když už to sám zjevně nezvládá. Není snad tohle ta pravá role moderního rodiče, který na své dítě nekašle, ale věnuje mu maximum času a energie?

Jak ukázala zatím asi nejrozsáhlejší studie rodičovského chování v historii, tak není. Profesoři sociologie Keith Robinson z Univerzity v texaském Austinu a Angel

EKONOMIE NEROZUMU

L. Harris z Dukeovy univerzity tvrdí, že trend většího zapojování rodičů do studií svých dětí, má na jejich školní výsledky naopak negativní dopady.

Ve studii, o které informoval prestižní magazín Atlantic, popsali 63 základních typů rodičovského chování. Ukázalo se, že už od druhého stupně základní školy je jejich zapojení spíše na škodu výsledkům. Částečně proto, že samotní rodiče buď nikdy látku dobře nezvládli, nebo jí zapomněli, nebo nikdy neuměli. Každý, kdo si někdy poctivě zkusil test středoškolských znalostí v příloze Akademie LN, to potvrdí.

Navíc jde i o motivaci a samostatnost dětí, a to třeba i zapojováním do samotné školy, návštěvami třídních schůzek a rozmluvami s učiteli. Větší zapojení rodičů statisticky nepomáhá lepším výsledkům. Ano, přesně to, po čem jste sami jako školáci často toužili, je překvapivě ta nejlepší cesta. A to dokonce nezávisle na sociální i ekonomické skupině. Nejlepší prý zkrátka je, nechat v tom děti, jak se říká, „vykoupat“.