Pozice gayů a leseb se zlepšila
Historie festivalů
LGBT komunita prošla od roku 2011 velkou proměnou, říká sociolog a gay aktivista Zdeněk Sloboda. „Karnevalový“průvod Prague Pride, který projde metropolí o víkendu, ale podle něj provokuje odpůrce.
LN Vrcholí již sedmý ročník festivalu zaměřujícího se na LGBT komunitu, tedy lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby. Lze vysledovat nějaký vývoj od roku 2011, kdy probíhala první taková akce v Česku? Vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek tenkrát označil homosexuály za devianty a silná prohlášení vydávali i další politici.
Nevím, jestli se to váže k festivalu Prague Pride, nebo ne, ale i podle kvantitativních dat se situace změnila. Postoj české veřejnosti k právům LGBT komunity se výrazně zlepšil. Zvětšila se také podpora při osvojení dětí, obzvláště v rodinách, kde děti vyrůstají už odmala.
LN Lze říci, co se povedlo díky festivalu Prague Pride, jejž v sobotu zakončí „průvod hrdosti“, který bývá nejviditelnější?
Ukázalo se hlavně to, že svět se nezhroutil, česká veřejnost se nezhroutila, nenastala apokalypsa a nezměnily se zásadně hodnoty lidí. To se nestalo a dalo se to také předpokládat. Narážím tím ovšem na „proroky“, kteří přesně o těchto věcech mluvili a mysleli si, že nastanou.
LN Festival zvolil heslo, které říká, že LGBT komunita si potřebuje vydobýt respekt, nikoliv „pouhou“toleranci. Musí se skutečně LGBT komunita v Česku pořád připomínat a žádat o respekt? Vyvine se podle vás časem do stadia, kdy to již nebude nutné?
Z mého sociologického hlediska to vidím tak, že situace v Česku je v tomto ohledu velmi specifická. Jednak jsme patnáct let za západní a severní Evropou a zároveň deset nebo patnáct let za zeměmi na jihu, jihovýchodě a severovýchodě Evropy. Hůře jsou na tom ještě východní země a země jihovýchodní Evropy, Balkán, Maďarsko a postkomunistické země, v nichž se situace neustále zhoršuje. LN V čem přesně?
Dochází tam k jevu, kterému se říká „backlash“, tedy řekněme zpětná reakce na to, že se status LGBT lidí používá jako nějaký strašák. Jde o antihomosexualismus. Jak popsal Ulrich Beck (jeden z nejvýznamnějších sociologů konce 20. a počátku 21. století – pozn. red.), žijeme v rizikové společnosti amy už vlastně nemáme žádné jistoty.
Běžná populace nemá jistotu, že jednotlivci budou pracovat až do svých 65 let, nemá jistotu, že jedinci budou mít důchod. Chybí nám jistoty, a proto se hledají kolektivní viníci, tedy určité skupi- ny lidí, na které můžeme nasměrovat pozornost a ukázat na ně se zdviženým prstem, protože způsobují boje.
LN Což se patrně dotýká i LGBT komunity, že?
LGBT skupina je zajímavá v tom, že v našem středoevropském prostoru není zvyklá se aktivizovat. Vždy byla velmi roztroušená. Posledních osmdesát let se o ní nevědělo nebo se objevovala v nějakých lékařských ordinacích a možná v několika barech ve městech. Nebyla zvyklá být venku. Nikdy se nestalo například to, co se stalo v Americe. LN Tím máte na mysli ostré nepokoje?
Šlo o šarvátky v roce 1969, na jejich základě vznikly prideprůvody v sedmdesátých letech a pak po roce 1980. Tehdy lidé říkali: My jsme žili v pomyslné skříni posledních padesát let. Jenže se zase hledali viníci – v době, kdy probíhala studená válka. LGBT se v té době aktivizovala. Šlo také o pacifistické, environmentální hnutí, druhou vlnu feminismu a studentské nepokoje. To vše vyústilo v to, že se LGBT skupina aktivizovala a chodila na průvody hrdosti. Gayové a lesby hlásali: Jsme tady a ostatní si musejí zvyknout, stej-
Zdeněk Sloboda je sociologem a gay aktivistou, který homosexuály i další menšiny dlouhodobě sleduje.
Historie světových LGBT festivalů sahá až do roku 1969, kdy se v reakci na policejní razii v americkém baru v newyorské Greenwich Village objevily první protesty tamní LGBT komunity.
V Česku se první Prague Pride konal v roce 2008 v Brně. Do Prahy přišel v roce 2011.
Média často dělají to, že propojují dvě věci. Říkají, že gayové a lesby, což mimochodem berou jako jednu skupinu bez rozdílu, chtějí svá práva. Jenže na fotografiích v novinách pak ukazují lidi z karnevalového průvodu, kteří mají boa, výrazné lodičky, kožené kalhoty a odhalené zadky. Co si o tom pomyslí lidé, kteří pocházejí z malého města nebo vesnice a nejsou s tímto tématem jinak v kontaktu? Když spočítáte tyto výstřední lidi, kteří představují extrém vymykající se normě, zjistíte, že je to jen malá skupina. Pak je na akci poměrně početná skupina lidí, kteří jdou na průvod normálně oděni a jen se účastní akce. Součástí davu je také skupina zhruba 1500 lidí, které lze nazývat aktivisty. Není to tedy homogenní skupina. Lidé v LGBT komunitě mají různé politické názory, vyznávají různé hodnoty, někteří jsou věřící, jiní ne, někteří jsou extrovertní, jiní introvertní.