Lidové noviny

Mučili ho nacisté, zabili až...

- VOJTĚCH GIBIŠ

PRAHA Dlouhé roky různé instituce pátraly po ostatcích slavného pilota RAF Josefa Brykse, který zemřel přesně před šedesáti lety v komunistic­kém lágru v Jáchymově. Marně. Historikům vězeňské služby a se to povedlo po několika týdnech doslova mravenčí práce na konci léta 2009. Bryksovu urnu komunisté po osmi letech schovávání ve skladu tajně pohřbili v hromadném hrobě v pražském Motole.

Bryks proslul jako útěkář, který většinu dospělého života strávil ve vězeních. Jako 24letý pilot v lednu 1940 uprchl přes Slovensko do Maďarska. Tam skončil na dva měsíce ve vězení, pak se přes další země složitě dostal do Francie. Než se stačil zapojit do bojů, země kapitulova­la a on utekl do Anglie. V dubnu 1941 se dostal k bojové peruti, ale 17. června 1941 ho sestřelilo německé letecké eso Adolf Galland.

Bryks započal svoji pouť po nacistický­ch lágrech. 20. dubna 1942 se mu povedl první úspěšný útěk, ale trval jen 15 dnů. Pak Němcům zmizel ještě dvakrát, ale vždy jej dopadli. Dvakrát se také o útěk pokusil neúspěšně.

Po jednom z úprků ho příslušníc­i SS v Polsku zmlátili při výslechu tak brutálně, že až do konce života nedoslýcha­l. V roce 1944 Němci odhalili, že není Angličanem ani Polákem, za které se vydával. Jako vlastizrád­ce ho převezli do protektorá­tu a tam mu hrozila oprátka.

Nakonec ale válku přežil a v Anglii si vzal svou lásku Trudie, kterou poznal krátce před zajetím.

Po přestěhová­ní do Českoslove­nska učil piloty v Olomouci. V květnu 1948 si pro něj došla StB a obvinila ho z plánování útěku a vynesení vojenského tajemství. Proces vedl Karel Vaš.

Bryks dostal 10 let, později mu za údajné plánování vzpoury na Borech přidali dalších 20 let. Prošel několika věznicemi, nakonec skončil v nechvalně proslulém uranovém lágru Rovnost u Jáchymova. Tam 11. srpna 1957 v pouhých 41 letech podlehl infarktu.

Aleši Kýrovi Aleně Kafkové

LN V roce 2009 se vás vdova Trudie Bryksová zeptala, proč objevení hrobu trvalo tak dlouho. Na shledání se svým manželem čekala 52 let. Proč to tedy trvalo tak dlouho?

Před sametovou revolucí

Kýr:

samozřejmě nebyl na hledání zájem, Bryks byl politický vězeň. Po revoluci se Trudie obracela na různé instituce, ne ale na Vězeňskou službu. Až v srpnu 2009 se nám ozval český advokát paní Bryksové. Kolegyně Alena Kafková se už od roku 2005 zabývala i vězeňskými hřbitovy, nebyl nám lhostejný osud lidí, kteří ve výkonu trestu zemřeli. Šli jsme pak do Národního archivu a zjistili tři základní údaje: že Bryks zemřel 11. srpna 1957 v jáchymovsk­ém táboře Rovnost na infarkt. Druhým faktem bylo, že 14. srpna byl zpopelněn v karlovarsk­ém krematoriu, a třetím, že úřady napsaly Bryksovu otci, že popel nebude rodině vydán, ale pohřben na vězeňském hřbitově.

LN Neřekly ale kde, že?

Neřekly. Takže badatelé pátrali v Karlových Varech, Ostrově, Jáchymově... My jsme se vydali ale jinou cestou.

Začala jsem hřbitovem Na zelené lišce na pražském Pankráci, kde byla dříve „vězeňská“část. Potom jsem našla dokument, který psal náčelník Nápravně pracovního tábora Mírov na Správu nápravných zařízení.

Uváděl v něm, že od roku 1955 se urny s popelem zemřelých vězňů zasílají na Pankrác do centrálníh­o úložiště. Urny byly vždy zapsány v kremačních knihách, proto jsme další pátrání zaměřili na krematoria. V Karlových Varech jsme našli čísla 11 kremací s osobními údaji, která odpovídala číslům na seznamu 78 uren pohřbených v Motole.

Kýr: Kafková:

LN Co to bylo za seznam?

Byl to seznam posledních uren, které zbyly na Pankráci. Ve skladu, který byl pravděpodo­bně v suterénu staré vězeňské nemocnice vedle popraviště, se urny roky hromadily. Suterénní prostory se používaly jako dočasná márnice při popravách více osob. Uren tam pak musely být stovky. S pomocí doktorky Šimánkové z Národního archivu se nám podařilo dokázat, že se tam urny hromadily. Poté se nám podařilo najít i dopis tehdejšího náčelníka Správy nápravných zařízení, který to také potvrzoval.

Kýr:

LN Jak se úřady situaci se stovkami uren ve skladu rozhodly řešit?

V roce 1960 tehdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal vydal rozkaz číslo 36, podle kterého

Kýr:

bylo možno urny starší jednoho roku zničit. Že k tomu opravdu docházelo, svědčí dokumenty z některých vězeňských spisů. Protokol o zničení urny se ale v mnoha případech nezachoval, pracovníci ministerst­va vnitra je v roce 1968 – z obav o následky po uvolnění režimu – zničili.

LN Co si lze představit pod slovy zničit urnu?

Byl na to předpis, který stanovil, že se urna vysype a obsah smísí s hlínou.

Předpoklád­áme, že se tak opravdu dělo na pankráckém dvoře v blízkosti šibenice. Bylo to zřejmě pro ně ideální místo – blízké a nejutajova­nější. Večer tam zřejmě vykopali jámu a popel vysypali.

Kýr: Kafková:

LN Takže na dvoře pankrácké věznice mohou být ostatky dalších až stovek politickýc­h vězňů?

Bohužel to nemůžeme dokázat. Později se tam v rámci věznice postavil sklad tlakových lahví, hlína na velké ploše byla vybagrován­a.

Když tam mám každoročně projev v den výročí popravy Milady Horákové, tak říkám, že zde byli političtí vězni nejen popraveni, ale i pohřbeni, i když jejich vysypaný popel byl později vybagrován. Ostatky těchto popravenýc­h tak nenávratně zmizely. Nakonec tedy na Pankráci zbylo posledních 78 uren. A my jsme měli seznam z 5. května 1965 s osmi sloupci čísel, který byl zaslán z pankrácké věznice do Motola spolu s urnami. K těm číslům jsme ale nejdříve neuměli přiřadit jména.

Kafková: Kýr:

LN Co se s těmi urnami pak dělo?

Bylo zřejmě domluveno, že budou v Motole pohřbeny do jedné jámy v prostoru společného

Kýr:

pohřebiště. Svědci ale už nežijí, takže nemůžeme určit, kde přesně byly urny uloženy do země. Motolský hřbitov byl vybrán proto, že od roku 1954 zde byli popravení zpopelňová­ni. Dříve to bylo ve Strašnicíc­h.

LN Jak se vám podařilo „rozluštit“onen seznam s osmi sloupci čísel?

Jeden a čtvrt sloupce identifiko­val Otto Stehlík, bývalý politický vězeň a pracovník dokumentač­ního střediska Konfederac­e politickýc­h vězňů. Postupně jsme ke sloupcům dokázali přiřazovat jména. Zjistili jsme, že čísla jsou z krematorií v Karlových Varech, Olomouci a Praze – Strašnicíc­h a Motole. V tuto chvíli se nám ze 78 lidí na seznamu nepodařilo identifiko­vat jen posledních devět. Ve 39 urnách byly ostatky politickýc­h vězňů – včetně Brykse a Jánose Esterházyh­o – a ve 30 urnách ostatky odsouzenýc­h za kri-

Kýr:

minální činy. I když máme mnoho jiné práce, doufáme, že se nám jednou podaří přiřadit i ta zatím neznámá jména.

LN Číslo 6394 patřilo Bryksovi. Po jak dlouhé době se vám ho podařilo identifiko­vat?

Po měsíci mravenčí práce jsme mohli poslat Trudie Bryksové dopis, že se nám to povedlo. Museli jsme projít velké množství spisů. Pak Trudie přijela amy jsme se s ní spřátelili. Zemřela v roce 2011, letos jsme ji navštívili v Bohuňovicí­ch, kde mají Bryksovi rodinnou hrobku. Popel tam byl na její přání přemístěn z Anglie.

Kýr:

LN Proč tam nebyla přemístěna také Bryksova urna?

Kýr:

 ??  ??
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia